text: Aleš Meduna
Spisovatel Jaroslav Seifert a chemik Jaroslav Heyrovský – to jsou čeští nositelé Nobelovy ceny. Podstatně méně je známo jméno Berthy von Suttner, rozené Kinské, první ženy coby nositelky Nobelovy ceny za mír.
Vlastním jménem Bertha Felicitas Sofie se narodila 9. června roku 1843 v Praze. Její otec, František Josef Kinský, zemřel půl roku před narozením Berthy; matka Žofie byla o téměř padesát let mladší než její manžel. Dětství Berthy nelze označit jako idylické. Protože vztahy otcových příbuzných s její neurozenou matkou nebyly dobré, přestěhovala se vdova Žofie Kinská s dětmi k manželovu příteli a poručníkovi jeho dětí – knížeti Ernstu Egonovi z Fürstenberga do Brna.
Ani vztah Berthy k matce, která utratila téměř celé jmění v hernách, nebyl harmonický. Od dětství Bertha projevovala hudební a jazykové nadání. Když jí bylo 19 let, odstěhovala se k tetě do Vídně. Mezitím ubýval majetek, a tak se od roku 1873 musela začít živit prací. Přijala zaměstnání guvernantky v rodině bohatého rakouského továrníka povýšeného do šlechtického stavu – barona Karla von Suttner. V jeho rodině měla na starost výuku jazyků a hudby čtyř dcer Suttnerových a zde se seznámila s nejmladším synem Arthurem. Přátelství mezi Berthou a Arthurem přerostlo v lásku a za tři roky se milenci přes nesouhlas Arthurových rodičů vzali. Manželství zůstalo bezdětné.
Život bývá někdy plný náhod a i překážka může někdy pomoci. Arthurova matka se snažila ještě před sňatkem Berthy zbavit, a proto jí doporučila, aby přijala nabídku sekretářky, kterou sháněl Alfréd Nobel. Byla úspěšná a nabízené místo získala. Sama si ve svém deníku poznamenala: „Mluvit s ním o světě a o lidech, o umění a životě, o problémech současnosti a věčnosti – to bylo duchovním zážitkem.“ Bertha Nobela velmi obdivovala a jejich vztah přerostl v dlouholeté přátelství.
Manželé Bertha a Arthur po odjezdu Nobela do Švédska podnikli výpravu na Kavkaz na pozvání gruzínské kněžny Kateřiny. Byli svědky nové rusko – turecké války, která je velmi ovlivnila. Pracovali ve vojenských nemocnicích, kde poznali utrpení vojáků. Zde došlo k formování názorů Berthy von Suttner na válku a její důsledky.
Roku 1885 vydala své stěžejní dílo „Odzbrojte!“, které do češtiny přeložila spisovatelka Vlasta Pittnerová. Román vyvolal velkou odezvu. Sám Nobel se o něm vyjádřil takto: „Právě jsem dočetl Vaše obdivuhodné mistrovské dílo. Říká se, že existují dva tisíce jazyků… Ale neexistuje žádný, do něhož by Vaše nádherné dílo nemělo být přeloženo, aby je lidé četli a přemýšleli o něm. Kolik času jste potřebovala na ten zázrak? Řekněte mi, až budu mít tu čest a štěstí, abych Vám stiskl ruku, jež vede tak bděle válku proti válce…“
Z podnětu Berthy byla roku 1891 založena Rakouská mírová společnost, její prezidentkou byla až do své smrti. V témže roce se stala jako první žena viceprezidentkou Mezinárodního mírového výboru. K velkým úspěchům patřilo založení Mezinárodního soudního dvora se sídlem v Haagu.
Arthur svoji ženu podporoval v pacifistickém hnutí, doprovázel ji na přednáškách a konferencích, jichž se účastnila. Když v roce 1901 Arthur ochrnul na nohy, uvažovala jeho manželka o prodeji zámku Harmannsdorf, ale naštěstí ji nakladatel zaplatil honorář 15 000 marek za nové vydání knihy Odzbrojte!. Následujícího roku Arthur zemřel a boj za mír zůstal hlavní náplní Berthina života. Vrcholným oceněním jejího úsilí bylo udělení Nobelovy ceny za mír. Cenu, kterou převzala roku 1906 v Norsku, obdržela jako vůbec první žena na světě.
Její dílo a myšlenky měly celosvětový ohlas, dokonce bývala označována za nejznámější ženu světa ve své době. Paradoxem zůstává fakt, že se ve Vídni nesetkala s příliš kladným přijetím, stejně tak v Praze. České prostředí vnímalo Berthu von Suttner značně problematicky, neboť prosazovala mírový dialog mezi národy, což se v habsburské monarchii, mnohonárodnostním státě, kde se od konce 19. století vyostřovaly vztahy mezi Čechy a Němci, jevilo jako příliš idealistické.
Citát Berthy von Suttner hovoří jasně o jejích názorech: „Chtěla bych se raději jmenovat Edison než Hannibal, raději Newton než Radecký…“
Bertha von Suttner zemřela 21. června roku 1914, tedy pouhý týden před vypuknutím první světové války.
