text: Aleš Meduna
Leden byl pro naše předky obdobím klidu, rozjímání a nezbytných prací. Dnes je symbolem nových začátků, dříve však znamenal především zvládnutí zimy a hospodárné zacházení se zásobami. Zatímco my řešíme novoroční předsevzetí, naši předkové přemýšleli, zda vydrží zásoby obilí, sena a dřeva do jara.
Lidé věřili, že leden má zvláštní sílu-dokáže ovlivnit celý rok. Pranostiky a pověry odrážely dlouhodobé zkušenosti: mrazivý leden byl považován za dobré znamení pro úrodu, naopak příliš teplé počasí věštilo různé choroby a neúrodu. Muži využívali zimu k opravám vozů, pluhů a hospodářských nástrojů, pracovali v lese, kácelo se dřevo a sváželo na povozech, zatímco ženy doma předly len a vlnu, tkaly plátno nebo draly peří. Na vesnicích se konaly tzv. přástky. Slovo je odvozeno od slova „příst“-jednalo se o setkání žen a dívek, při kterých se předl len či vlna, společně se povídalo i zpívalo. Přástky tak byly ispolečenskou událostí, při níž se udržovaly vztahy a předávaly zkušenosti z generace na generaci.
Často se konaly zabijačky, protože mráz umožňoval uchovat maso bez zkažení. Zabijačky byly také významnou událostí, kdy se sešli sousedé či příbuzní. Zima byla vnímána též duchovně. V temných dnech roku se lidé více modlili, děkovali za minulé úrody a prosili o ochranu před nemocemi a neštěstími. Důležitá byla péče o dobytek, protože na ní do jisté míry záviselo přežití celé rodiny. V každé chalupě praskal oheň v peci, sušilo se dřevo a přebíraly se zásoby. Kdo měl co číst, sahal po hospodářských kalendářích a kronikách.
Jedním z nejvýznamnějších svátků, a to nejen církevních, byl 6. leden, tedy svátek Tří králů. Koledníci chodili od domu k domu s písněmi a přáními. Na dveře psali křídou písmena K+M+B. Na první pohled se může zdát, že se jedná o počáteční písmena tří mudrců – Kašpara, Melichara a Baltazara. Skutečnost je však jiná. Jde o zkratku z latinského citátu: „Kristus ať požehná tomuto domu“. Lidé věřili, že ten, komu Tři králové požehnají, bude mít šťastný a zdravý rok. Možná právě v tom spočívala moudrost předků – ve schopnosti zpomalit, když příroda odpočívá, a věřit, že s příchodem jara se všechno probudí zpět k životu.
