Nejčastější formou závislosti v Česku je alkoholismus. Tento trend souvisí s lehkou dostupností alkoholu a tolerancí jeho konzumace ve společnosti. Reklamy nám často podvědomě vnucují, že pití alkoholu je normální, a dokonce přínosné pro relaxaci. Až čtvrtina dospělé populace má potíže s nadměrným pitím alkoholu.
V České republice je vysoká úroveň konzumace alkoholu, což ji řadí mezi evropské špičky. Průměrný Čech vypije každý rok asi 10 litrů etanolu, některé studie dokonce hovoří až o 15 litrech, a to i včetně dětí. Odhadem 1,5 až 1,7 milionu dospělých lidí se považuje za rizikové pijáky, z nichž 800 až 900 tisíc lidí patří do kategorie škodlivého pití, přičemž tito lidé konzumují alkohol každý den.
Navíc, počet konzumentů alkoholu se stále zvyšuje. Tento problém zdůrazňuje každoroční osvětová akce s názvem „Suchý únor“, která vyzývá lidi k tomu, aby po celý měsíc února nepili alkohol.
Uvádí se, že větší problém s alkoholem mají muži, zhruba 25 % mužské populace je rizikovými konzumenty, zatímco u žen se tento podíl pohybuje kolem 10 %. Avšak počet závislých žen mírně stoupá.
V době pandemie covidu-19 se počet žen, které propadly alkoholu, zvýšil, zejména mezi samoživitelkami. Tyto ženy byly nejvíce zasaženy dopady covidových restrikcí, mnoho z nich se ocitlo v těžkých situacích a hledalo útěchu v alkoholu, což vedlo k nárůstu počtu závislých žen.
Je obecně známo, že pandemie covidu, a s ní související lockdowny, znamenaly pro mnoho lidí těžké období. Tento stav vedl mnohé k řešení svých problémů spojených s covidem pomocí alkoholu. Podle vysvětlení profesora Miovského se situace nejvíce dotkla rizikových skupin, tedy lidí s různými kombinacemi rizikových faktorů, jako jsou nižší vzdělání, nižší příjem a nižší schopnost adaptovat se na změny. Tyto skupiny byly zasaženy velmi rychle, a tak jako v mnoha jiných krizových situacích, spousta lidí se snažila uniknout ze stresu tím, že v alkoholu „utopila“ své problémy.
Jaké skupiny lidí jsou nejvíce ohrožené?
Nicméně, podle lékařů, existuje i jiná riziková skupina – rodiny s malými dětmi. Během pandemie byli všichni nuceni zůstat uzavřeni doma na malém prostoru a pod velkým tlakem. Děti musely studovat online a zrušily se jim kroužky a setkání s kamarády. V takové situaci se dospěláci v rodinách bezděčně uchýlily k pití, protože mnoho z nich nemělo dostatek soukromí ani při běžných denních aktivitách.
Nejprve je nutné stanovit jasné definice pro rizikové pití, závislost a problém s alkoholem, jelikož pravidelná konzumace alkoholu nemusí vždy vést k závislosti. Rizikové pití je obvykle doprovázeno silnou touhou po konzumaci alkoholu, nazývanou všeobecně jako „bažení“. Alkoholismus je chronické onemocnění, které postihuje nejen fyzické a psychické zdraví jedince, ale také jeho blízké, zejména rodinné příslušníky. V případě problému s alkoholem je důležité zvážit, zda škodí jednotlivci, společnosti nebo oběma stranám.
Michal Miovský vysvětluje, že aby byl člověk považován za závislého, musí projít lékařským vyšetřením a splnit minimálně tři z šesti kritérií, jako je například zvyšující se tolerance k alkoholu vedoucí ke zvyšování dávek nebo silné touhy a nutkání k užívání látky. Pití alkoholu každý den ještě automaticky neznamená závislost.
MUDr. Pavel Tomšík, vedoucí lékař protialkoholní záchytné stanice, která patří pod pardubickou psychiatrii, vyjmenovává zdravotní rizika, která mohou závislost způsobit, jako jsou neuropsychiatrické poruchy, demence, halucinace, poškození nervů, epileptické záchvaty, poškození jater, poruchy krvetvorby a kardiovaskulární nebo respirační komplikace.
Chování závislého se mění, když se preferuje alkohol před smysluplnými aktivitami, pocity viny jsou potlačovány pitím, hygiena a výživa jsou zanedbávány a může dojít až k pokusu o sebevraždu. Lékař Tomšík upozorňuje, že nadměrná konzumace alkoholu a zejména závislost mohou mít negativní dopad na rodinné a mezilidské vztahy a patří mezi hlavní faktory ohrožující vývoj dětí.
Co, když si to nedokážu přiznat?
Lidé, kteří trpí závislostí na alkoholu, často nechtějí přiznat svůj problém. Někdy to vede k tvrdým hádkám doma, kdy závislý odmítá věřit, že jeho pití ničí jeho okolí. Také se stává, že člověk na první schůzku s lékařem nepřijde sám, ale musí být přinucen svým manželem nebo dětmi, nebo jeho rodinní příslušníci přijdou sami. Závislý se snaží svůj problém zlehčovat a tvrdí, že nemá žádné problémy, i když může mít za sebou například rozvod a ztrátu kontaktu se svými dětmi. Toto je typické chování závislých na alkoholu, jak vysvětluje Miovský. Léčba tohoto typu problému je velmi složitá a dlouhá.
Podle MUDr. Hany Karbanové by měla léčba vždy začínat u psychiatra nebo v adiktologické ambulanci. Tam mohou s pacientem diskutovat kritéria závislosti a posoudit závažnost jeho pití. Také mohou zhodnotit pacientovu motivaci k ukončení pití, protože tato motivace je pro úspěch léčby velmi důležitá. Někdo může přijít a tvrdit, že chce pít pouze kontrolovaně, ale to není možné u závislého člověka, který má poruchu kontroly. Abstinence je pro úspěšnost léčby závislosti na alkoholu naprosto nezbytná, jak vysvětluje Hana Karbanová.
Pokud navštěvujete zdravotnické zařízení, máte negativní test na alkohol a neprojevujete odvykací příznaky, je možné absolvovat ambulantní léčbu. Pokud však projevujete příznaky odvykacího syndromu a každý alkotest je pozitivní, vždy se doporučuje hospitalizace. Podle primářky Karbanové je totiž podmínkou pro léčbu závislosti ukončení užívání látky, což můžete zvládnout buď sami doma, nebo v nemocnici, kde vám pomohou s detoxikací.
Odvykací programy obvykle zahrnují čtyřměsíční hospitalizaci následovanou dlouhodobou ambulantní léčbou. Nicméně to není snadné. Pacienti se často vrací k užívání látky. Podle lékaře Tomšíka abstinuje trvale pouze třetina pacientů po úspěšně dokončené léčbě, další třetina neabstinuje vůbec a třetina porušuje abstinenční pravidla. Závislý jedinec mnohdy musí absolvovat několik léčeb, v průměru až sedm.
Tak co vy a alkohol?
