text: Aleš Meduna
Dodnes, řadu století stojí, zdi gotických katedrál, tyčí se jejich pilíře a oblouky, věže se odvážně pnou k nebesům. Fascinují člověka svou jedinečností a propůjčují městům charakteristický rys. Každá z těchto staveb měla svůj vlastní osud, jsou svědectvím tvůrčích sil člověka, jež dokázaly proměnit téměř nemožné v názornou, hmatatelnou skutečnost.
Co je vlastně katedrála? Z hlediska církevní terminologie se tímto pojmem označuje sídelní kostel biskupa či arcibiskupa. Slovo pochází z latinského slova cathedra a označuje stolec. Označení biskupského kostela se ovšem různí: katedrála se používá ve Francii, Španělsku a Anglii, münster (pocházející z latinského slova monasterium – klášter) v Německu a Anglii či dóm v Německu a Itálii. Nás bude více zajímat architektonická terminologie, která hovoří o kostele katedrálního typu, jenž charakterizuje typ vícelodního kostela, zpravidla trojlodí či pětilodí, na jehož boční lodě navazuje oblouk chórového ochozu s věncem kaplí. Ochoz umožňuje věřícím obcházet chór s oltářem a navštěvovat věncové kaple, a to i během bohoslužby u hlavního oltáře.
Na území České republiky se dochovaly čtyři katedrály. Jedná se o katedrály svatého Víta v Praze, svatého Bartoloměje v Kolíně, svaté Barbory v Kutné Hoře a Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, jak zní celý název, v Praze je bezesporu nejvýznamnější z nich, neboť od počátku české státnosti bylo toto místo sídlem pražského DRÁTENICTVÍ: ŘEMESLO ZANIKLÉ I OBJEVENÉ text: Aleš Meduna Jedna necudná píseň o dráteníkovi uvádí: „Drátovali půl hodiny, bajo, drátovali celý den, ráno řekla smutným hlasem, sbal si nářadí a ven, ráno řekla smutným hlasem, když mě nechceš, čert tě vem.“ Drátenictví, jež zažilo největší rozmach v 19. století, má daleko starší tradici. Drát byl po biskupa a později arcibiskupa. Stavba katedrály byla zahájena roku 1344, na sklonku vlády Jana Lucemburského, poté, co bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství.
Patrně již roku 929 na místě dnešní katedrály založil kníže Václav kostel zasvěcený svatému Vítu, italskému světci, jehož ostatky kníže získal. K potvrzení postavení hlavního kostela knížectví došlo v roce 973, kdy se stal sídelním kostelem nově zřízeného pražského biskupství. Základní kámen katedrály byl položen v roce 1344 za účasti krále Jana Lucemburského, jeho syna Karla a pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu. Stavbu zahájil východním kněžištěm, v chóru zbudoval osm kaplí, budoval závěr chóru s arkádami až po triforium. Po úmrtí Matyáše pokračoval ve stavbě mladičký Petr Parléř. V katedrále použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu. Založil velkou zvonovou věž, chór byl zaklenut a dokončen roku 1385. Záhy však zájem o stavbu chrámu opadl. Synové Petra Parléře staveniště zatloukli a katedrála zůstala po následující staletí torzem. Přes dílčí snahy byla dokončena teprve v roce 1929 Kamilem Hilbertem. Symbolicky u příležitosti tisíciletého výročí zavraždění svatého Václava. Nutno podotknout, že dnešní badatelé se přiklání k tomu, že kníže Václav byl zavražděn až v roce 935.
Další katedrálou je kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, který je spolu s historickým centrem Kutné Hory pod ochranou UNESCA. Na přelomu 13. a 14. století byla vystavena gotická pětilodní bazilika s katedrálním polygonálním chórem a věncem kaplí. Díky dostatku finančních prostředků byla stavba chrámu dokonče-na po třiceti letech. Během husitských válek došlo k vypálení kostela, opravy se dočkal až na počátku 18. století, po rozsáhlé rekonstrukci, kterou vedl génius českého barokního stavitelství Jan Blažej Santini.
Další katedrálou je chrám svaté Barbory v Kutné Hoře. Stavba kutnohorského svatostánku započala na konci 14. století. Probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou kutnohorských dolů. Ani stavba kutnohorského chrámu nebyla dokončena v gotické epoše. Práce byly zastaveny v polovině 16. století, následné zásahy měly jen udržovací charakter. V 17. století byl kostel předán jezuitům, kteří vedle něho vybudovali kolej. Teprve na přelomu 19. a 20. století došlo k rekonstrukci, kdy došlo k prodloužení o jedno klenební pole, barokní krov byl nahrazen krovem v podobě trojice gotizujících stanových střech. Také tato stavba je na Seznamu světového dědictví UNESCA.
Poslední katedrálou České republiky je kostel svatého Bartoloměje v Kolíně. Patrně již v polovině 13. století se na jeho místě nacházel kostel. V roce 1360 sem přichází stavitel svatovítské katedrály Petr Parléř, který zahájil výstavbu nového chrámu. K vysvěcení došlo již v roce 1378. Na přelomu 19. a 20. století prošel puristickou přestavbou. Kostel má formu trojlodí s dvojicí osmibokých věží na západním průčelí. Chór s věncem kaplí patří k vrcholným ukázkám české gotické architektury. Kostel stojí na vyvýšeném místě, což mu dodává dominantní ráz města.
Čtyři dochované katedrály na území České republiky jsou vrcholnými ukázkami umu středověkého stavitelství a dodnes fascinují svou velkolepostí, vznosnou architekturou i uměleckou výzdobou.
