text: Aleš Meduna
Vraždou českého krále Václava III. roku 1306 končí vláda Přemyslovců a následuje čtyřleté období chaosu a složitých diplomatických jednání. Český trůn lákal řadu uchazečů, nejen trůn, ale i bohatství stříbrných dolů v Kutné Hoře. Po krátkých vládách Rudolfa Habsburského a Jindřicha Korutanského získal český trůn Jan Lucemburský.
Král Jan Lucemburský navazoval na Václava II. v ražbě pražských grošů. Mince, ražené novým panovníkem, měly některé shodné rysy s původními Václavovými, pouze na lícním razidle se namísto „WENCEZLAVS SECVNDVS“ (tedy Václav II.) objevilo „JOHANNES PRIMVS“ (tedy Jan I.). Král Václav II. měl zájem o stabilní obsah stříbra ve vyráběných groších, v průběhu první poloviny 14. století se situace začíná měnit. Rostoucí finanční požadavky Jana Lucemburského na české země jsou vcelku známým historickým faktem. Snižování obsahu stříbra v groších byla poměrně rychlá a efektivní cesta k naplnění státní pokladny. Probíhala v nejvyšším utajení a nemáme o ní žádný dochovaný písemný doklad, pouze dochované mince s různým obsahem drahého kovu.
Zlato se v Čechách rýžovalo ve zlatonosných píscích mnoha řek odedávna. Složitější dolování zlatých rud v českých horách je doloženo již před vládou Jana Lucemburského, ale až on zavedl pravidelnou ražbu českých zlatých mincí podle vzoru z italské Florencie. Stalo se tak roku 1325 v době nejintenzivnějších snah krále Jana o „vytěžení“ finančních zdrojů zemí Koruny české, s cílem zvýšit příjem královské pokladny.
Zlaté mince, nazývané podle italského vzoru „florény“, znamenaly výrazný mezník v historii našeho mincovnictví. Praha se stala prvním městem na sever od Alp, kde zlatá mince vznikla. Mince vznikla za pomoci florentinských odborníků a zahraniční vzor je na minci znát. Je na ní vyražen opis Jana Lucemburského a malý dvouocasý lev vedle hlavy Jana Křtitele. Když florén opustil původní reliéf (lilie a svatý Jan Křtitel), tak ho na minci nahradila postava panovníka a znak. Pro florén se postupně vžil název „dukát“ na základě latinského opisu: „Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus“, neboli: „Tobě, Kriste budiž dáno toto vévodství, kterému vládneš“. Český florén měl hmotnost 3,53 gramu a byl ze zlata o ryzosti 990/1000. Protože zlata v Čechách mnoho nebylo, nejčastější užívanou platební metodou zůstal stříbrný pražský groš. Jeden florén se rovnal 16 grošům.
Obecně lze říct, že dobu vlády Karla IV. z hlediska peněžního oběhu lze charakterizovat jako období relativní stability. Peněz bylo u panovnického dvora stále zapotřebí, ale ekonomická situace království se rychle rozvíjela. Praha jako sídlo císařského dvora se stala významným centrem politiky i obchodu. Dovoz přepychového zboží do českých zemí byl hrazen domácími zdroji drahého kovu, zejména stříbra.
Pražské groše za vlády Karla mají průměrnou hmotnost 3,6 gramu a ryzost okolo 84 % stříbra. Mincovní produkci doby Karlova syna, Václava (vládl v letech 1378- 1419), máme doloženou velkým množstvím nálezového materiálu, zejména pražských grošů. Z písemných pramenů víme o oficiálním snižování obsahu stříbra. Mincovní reforma roku 1384 přinesla technologicky nenáročnou ražbu jednostranných drobných mincí. V Čechách byly zavedeny do oběhu dva nominály tohoto typu, peníze a haléře. Na penězích byl vyražen dvouocasý lev, na haléřích královská koruna. Směnný poměr drobných mincí mezi sebou byl stálý – 1 peníz=2 haléře, 1 groš=7 peněz=14 haléřů. Základní vnější podoba drobných mincí zůstala zachována až do doby vlády Vladislava Jagellonského na přelomu 15. a 16. století.
Složité období první poloviny 15. století, které přineslo husitské války, úpadek královské moci a politický, společenský i kulturní rozklad se odrazilo i v obchodní a peněžní směně. O té si povíme více zase někdy příště.
