text: Růžena Lerchová
Stožecká kaple
Kapli Panny Marie, známou jako Stožecká kaple, v nadmořské výšce 950 m, vystavěl roku 1791 kovář Jakoub Klauser z Volar. Pravděpodobně jako dík za zázračné vyléčení zraku. Stojí totiž nad „léčivým“ pramenem a díky zázračnému obrazu Panny Marie se kaple stala vyhledávaným poutním místem Čechů i Bavorů. Roku 1804 byla přestavěna, později několikrát upravena a za socialismu zchátrala. Koncem 80. let byla obnovena Janem Kocourkem z Prachatic, s velkou slávou otevřena 9. 11. 1988 a opět vysvěcena 25. 8. 1990 kardinálem Vlkem. Pouť se k ní koná první neděli po 14. srpnu. Zajímavostí je, že kopie kaple byla v roce 1985 postavena také za hranicí s Německem v Phillipsreutu.
Ke kapli se můžete vydat z infocentra (792 m), po žluté turistické trase na Stožecká luka (810 m). Odtud po modré až k odbočce Pod Stožeckou skálou (862 m). Po prohlídce místa s pramenem a kaplí nezapomeňte vylézt na skalní vyhlídku (967 m), odkud je stále ještě dobrý rozhled po okolí. Zpět se vrátíte na rozcestí Pod Stožeckou skálou a po modré přes Lesní silnici (835 m) dojdete na rozcestí Lávka přes Studenou Vltavu (779 m). Odtud vpravo po neznačené cestě dál podél železnice do Stožce. Délka okruhu je 8,8 km.
Magický chrám
Nedostavěný gotický chrám Panny Marie v Panenském Týnci na Lounsku se může od roku 2014 pyšnit titulem Nejmagičtější místo v České republice. Genius loci místa je opravdu silný, ať už tomu věříte, či ne.
Jedna z nejdokonalejších českých památek nebyla nikdy dostavěna. Není známo, kdy byl chrám založen, ale předpokládá se, že stavbu započal kolem roku 1316 Plichta ze Žirotína. Po požáru sousedního kláštera klarisek roku 1382 zůstalo jen torzo. V roce 1744 byla vestavěna barokní zvonice, zřejmě na místě staré jehlancové věže. Podle psychotroniků se chrám nachází v silné energetické zóně, která působí pozitivně na lidskou psychiku. Časté návštěvy či dlouhodobější pobyt jsou doporučovány citlivým lidem trpícím depresemi, bolestmi hlavy či po mozkové obrně a mrtvici. Léčivá energie má schopnost přinášet dobrou náladu a radost ze života, kterou každý z nás určitě rád přivítá. V chrámu se konají mj. i svatební obřady a natáčelo se tu několik českých filmů. Podle nepotvrzených průzkumů by se zde měly nacházet i ostatky sv. Anežky České. Monumentální torzo vás každopádně uchvátí svou jedinečností a návštěvu lze jen doporučit.
Za tisy do přírodní rezervace V Horách
Pokud se vydáte ze Zbirohu směrem k Berounce, ať již autem, na kole, či pěšky, stojí za to navštívit přírodní rezervaci V Horách nedaleko obce Terešov. Čím je toto místo zajímavé?
Najdete zde les, kde neroste nic jiného kromě jedovatého tisu. Na jednom místě je přibližně 3300 tisů, asi třetina z celkového počtu tisů červených ve volné přírodě v České republice. Původní strom patří k silně ohroženým druhům a je přísně chráněný. Nejstarší tisy zde rostou už více než 500 let. Přesto jsou maximálně 10 metrů vysoké. Zásluhu na záchraně zdejšího jedinečného lesa mají špatně přístupné strmé svahy, avšak také velkou měrou terešovský velkostatkář Jan Tetřev, který oblast chránil od konce 19. století. Před vstupem do rezervace jej připomíná pomník. Státem chráněný je les od roku 1966. Nejlépe se do přírodní rezervace V Horách dostanete z obce Terešov. Vydáte se po polní cestě se zastávkou u kapličky v kopci, odkud je krásný výhled do okolí.
Kostnice Kutná Hora – Sedlec, Podzemní kaple hřbitovního kostela Všech svatých
Sedlecká kostnice je vyjádřením lidské nesmrtelnosti a zároveň víry ve vzkříšení. Je místem piety a smíšených pocitů, otázek a očekávání. Dnes již i díky médiím světoznámá kostnice v Sedlci u Kutné Hory patří s více než 400 tisíci návštěvníky ročně mezi nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje.
Kostnice je podzemní kaplí hřbitovního kostela Všech svatých, který byl původně součástí cisterciáckého opatství v Sedlci, založeného v roce 1142 panem Miroslavem z Markvartic. Kostelík byl vystavěn ve 14. století jako karner – skládá se ze dvou kaplí postavených nad sebou – a podle nejnovějších průzkumů se spolu s dalšími stavebními součástmi opatství snažil přiblížit svým jeruzalémským vzorům. Podzemní kaple sedleckého kostelíka je mimořádně podobná podzemní kapli na jeruzalémském poli Hakeldama, kam byli pohřbíváni zemřelí poutníci. Těla zemřelých se v hakeldamské půdě údajně rozložila během pouhých 24 hodin.
Poté, co podle pověsti jeden ze sedleckých opatů, který do Jeruzaléma cestoval s diplomatickým poselstvím, přivezl z hakeldamského pole hrst hlíny a rozprášil ji na klášterním hřbitově, stal se tento hřbitov takzvaným Svatým polem, nejstarším ve střední Evropě. To vyvolalo zájem o pohřeb v Sedlci, a tak se sedlecký hřbitov začal rozrůstat.
Po morové ráně roku 1318 zde bylo pochováno na 30 tisíc zesnulých, dalších 10 tisíc mrtvých pojal hřbitov během husitských válek. V roce 1421 byly objekty sedleckého kláštera zasaženy požárem založeným husity, požár částečně zasáhl také stavbu hřbitovního kostelíka.
Po zrušení hřbitova na konci 15. století byly exhumované kosti uloženy vně i uvnitř podzemní kaple, kde je poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 seskládal do velkých pyramid.
Na začátku 18. století byl kostelík upraven v souvislosti s celkovou obnovou kláštera podle koncepce opata Snopka a architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla (*1677–1723). Stavbu bylo nutné staticky zajistit, proto Santini vestavěl štít mezi věže západního průčelí a stavbu vzepřel přístavbou západní předsíně. Ve stylu svého specifického architektonického projevu (tzv. barokní gotika) upravil i interiér, včetně návrhu výzdoby z kostí i dalších doplňků jako např. řezaných korun nad pyramidami, svícnů (fiál) aj.
Barokní štít mezi věžemi nese sochu Panny Marie – Neposkvrněné početí (Immaculata) od Matěje Václava Jäckela z roku 1709. Od téhož autora je socha sv. Jana Nepomuckého, stojící před kostnicí. Monument je doplněn plastikami dalších čtyř světců: Václava, Vojtěcha, Prokopa a Floriána.
Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se dostal do držení rodu Schwarzenberků z Orlíka. Jejich stavební mistr František Rint z České Skalice provedl v roce 1870 mimořádně nápaditě výzdobu podzemní kaple pomocí kostí a lebek ze zmíněných pyramid. Kosti, které použil k výzdobě, dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem. Doplnil výzdobu Schwarzenberským erbem a do výzdoby zakomponoval i své jméno. Proto bývá považován za původního autora tohoto výjimečného uspořádání lidských ostatků.
Sedlecká kostnice – MEMENTO MORI – jedinečně pojaté místo spočinutí téměř 60 tisíců těch, kteří zde byli před námi.
Poutní trasa růžence
Poutní cesta růžence začíná u železničního přejezdu ve Starém Městě, které je od Velehradu vzdáleno asi 4 km. Cesta, značená šipkami s nápisem „Poutní cesta“, pokračuje údolní nivou potoka Salašky. V místech před Velehradem uhýbá cesta do konventních luk a míří přímo na střed siluety baziliky. Cesta je lemovaná celkem dvaceti zastaveními růžencové modlitby. Úvod představuje Radostný růženec, následuje Růženec světla, Bolestný růženec a vyvrcholením je Slavný růženec. Každé zastavení symbolizuje jedno tajemství a je zpracováno sochařsky z božanovského pískovce. Tvar navazuje na tradice božích muk v české a moravské krajině. Jde o dvoumetrový kvádr dříku, vynášející krychlovitý kamenný blok s textem a vyobrazením.
Boží hrob Stráž pod Ralskem
V 18. století byly na některých farnostech zřizovány boží hroby (Mimoň, Úštěk). Ve Stráži byl Boží hrob vybudován na Zámeckém vrchu. Neví se, kdy byl Boží hrob vybudován, víme ale datum. Bylo to roku 1905, stavební úpravy provedla firma z Vídně nákladem 432,32 Kr. Do Božího hrobu byla uložena dřevěná socha Krista (150 cm) na dřevěných márách (cca 160 Kr.). Socha se bohužel nedochovala, za záhadných okolností zmizela. Jeskyně byla používána od šedesátých let jako sklep. V roce 2016 město využilo dotaci od Ministerstva zemědělství. Celková cena opravy 316 250 Kč. Socha byla vytvořena z umělého pískovce, leží na sarkofágu, byla pořízena nová kovaná mříž, nová dlažba, vztyčen dřevěný kříž nad hrobem. Práce provedla firma Bláha z Vysokého Újezdu.
