text: Petr WesterWice Ivanov
Nejprve si musíme uvědomit velmi důležitou věc, která úzce souvisí s životem jak člověka, tak zvířete a tou je, že vlastně vlastnictví neexistuje, jelikož nám nic nepatří, všechno máme propůjčené. Uvedu dva nejlepší příklady; člověk nemůže vlastnit člověka, tak jako zvíře nemůže vlastnit zvíře. Člověk a zvíře si mají tendenci všechno přivlastňovat, což není rozumné a správné.
Konkrétně člověk si říká, že je to jeho zdraví, jeho partnerka či partner, jeho štěstí, jeho láska k něčemu nebo k někomu, jeho finance nebo majetek či jeho život. Ale opak je pravdou, nic není naše. Rozhodně nemá být naším cílem mít všechno. Je to totiž cesta, která nikam nevede. Byť toužíme jen po tom, co zrovna nemáme. A u zvířete je to podobné, ale s tím rozdílem, že toho nemá tolik jako člověk. Přemýšlí tak, že má své teritorium, svou potravu či svoje základní potřeby. Jak člověk, tak zvíře pociťují vazby, hodnoty, emoce jako je radost, láska, přátelství, odvaha či třeba obětavost, hlad, bolest a smutek.
Všichni máme duši, která by se měla nacházet u srdce. Je nehmotná, nemůžeme si tedy na ní sáhnout, ale jistě existuje v každém z nás. Život nám dali rodiče a tudíž nemáme právo si ho brát. Každý člověk a zvíře, co se narodí, má tady na planetě Zemi své poslání, které by měli stihnout za jejich života. Život a zdraví je tím nejcennějším, co nám bylo naděleno. A moudrem života je to, že včerejšek je minulost a nezměníme ho, dnešek je dar, kterého si musíme co nejvíce užívat a zítřek, ten je záhadou, nikdy nevíme, co nás potká. A na naše životní bolesti nesmíme tolik myslet, protože, když uděláme opak budou se bohužel prohlubovat a může nás to poškodit či dokonce zničit.
Musíme rozumně, dobře a spravedlivě nakládat s naším drahocenným časem, jelikož ho máme přesně vyměřený a je ho velmi málo, byť si to nechceme přiznat. Láska je největší a nejsilnější emoce, kterou můžeme prožívat. Může to být pro někoho abstraktním pohonem života, což je správné. Podobnosti mezi životem člověka a zvířete existují, jedná se o tyto potřeby: jíst, pít, spát, přežít a rozmnožovat se. Člověk a i zvíře má potřebu se socializovat, tedy být s někým, třeba celý život.
I přání a sny má člověk i zvíře, jen je prožíváme trochu odlišně. Základním prvkem snů či přání je správná formulace. Ale jedno je jisté, sny a přání se plní a zázraky se dějí. Důležité je si uvědomit, že vzít život člověku nebo zvířeti je neodpustitelný akt zla. Nikdo nemá právo druhému ubližovat či ho zničit. Každý máme přidělený dar od Boha, ať je to třeba nadání nebo délka života. Neexistuje totožně prožitý život. Vždycky se bude něčím lišit, ať už je to cokoliv. Musíme však konat jen dobro a dělat sobě i ostatním radost, to je klíčem života. A pamatujte si, že: „Život je rozepsaná knížka a buď jí stihneš dopsat, nebo jí nestihneš dopsat.“
