text: Aleš Meduna
Dačice je město v okrese Jindřichův Hradec. Žije tu přes 7 tisíc obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1183 v kronice Jarlocha, opata kláštera v Milevsku. Někdy v polovině 14. století získali Dačice páni z Hradce. Za jejich vlády se tržní osada stala městečkem s právem výročního trhu. V polovině 15. století zakoupil panství rod Krajířů z Krajku. V 16. století přišli do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi tak vzniklo renesanční město, jehož těžištěm se stalo trojúhelníkové náměstí. Pohromou bylo období třicetileté války /1618–1648/, následná epidemie moru a mohutný požár, který zničil na 80 domů. K opětovnému rozmachu města došlo v 19. století díky dalšímu majiteli panství, jímž byl Karl Anton Dalberg /1792–1859/. Ten se podílel na založení zdejšího cukrovaru. Dačice se staly okresem a centrem regionu. Během druhé světové války přišly Dačice o své židovské obyvatele, zahynuvší v koncentračních táborech, po skončení války pak i o obyvatele německé v rámci poválečného odsunu. Centrum města je dnes městskou památkovou zónou. K nejvýznamnějším historickým stavbám patří tzv. Starý zámek, dnes sídlo Městského úřadu, renesanční věž vysoká 51 metrů, kostel sv. Vavřince, františkánský klášter a zejména tzv. Nový zámek, významná empírová stavba, která je přístupná veřejnosti a o ní si povíme více.
Nejvyhledávanější památkou v Dačicích je tzv. Nový zámek. Ten měl původně renesanční podobu, vznikl ve druhé polovině 16. století za majitele panství Oldřicha Krajíře z Krajku. Zámek postavil italský stavitel Francesco Garof de Bissone. V 18. století došlo k přestavbě zámku v barokním slohu. Do dnešní podoby se zachoval z první poloviny 19. století, kdy panství vlastnil šlechtický rod Dalbergů pocházející z Porýní. Karl Anton Maxmilian Dalberg /1792–1859/ postupně proměnil barokní objekt v moderní a pohodlné sídlo pro svoji rodinu. Interiéry se dočkaly nové výmalby, klasicistního mobiliáře, založen byl též rozsáhlý anglický park. Přestavba zámku proběhla podle návrhu vídeňského architekta Schlepse, který navrhl pravidelně komponované průčelí se vstupním rizalitem, zámecké schodiště je pak vrcholnou ukázkou klasicistní architektury. Poslední úpravy za Friedricha z Dalberga v roce 1909 změnily vzhled nádvoří. Při výměně oken na chodbách byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a naproti nad průjezdem jižního křídla došlo ke zbudování novobarokní kaple. V roce 1945 byl zámek zestátněn a dnes je ve vlastnictví státu a přístupný veřejnosti. Prohlídková trasa, která trvá zhruba 50 minut, provází návštěvníky společenskými i soukromými pokoji členů rodiny Dalbergů. Spatříme sál předků, velkou slavnostní jídelnu, tzv. gotický sál, halu se schodištěm, dvě krásné knihovny, kde se dochovaly též původní skříně. Knihovny obsahují přes 20 000 svazků. Expozice obsahuje dobový nábytek, přírodovědné sbírky Friedricha Dalberga. K nejcennějším dílům patří portrét Terezie Dalbergové, který vytvořil světoznámý malíř František Kupka. Zámek je v říjnu přístupný o víkendech od 10–16 hodin, od listopadu, tak jako většina památkových objektů, již je uzavřen. Základní vstupné činí 180 Kč, snížené vstupné 140 Kč platí senioři, držitelé průkazu ZTP/P, mládež ve věku 18–24 let, 50 Kč pak platí děti ve věku 6–17 let. Děti do 6 let mají vstupné zdarma.
Dačice se také mohou pochlubit světovým unikátem. Právě zde se začal poprvé vyrábět kostkový cukr. Ten vynalezl v Dačicích Jakub Kryštof Rad, ovšem k tomuto slavnému prvenství ho údajně inspirovala jeho žena Juliana, když se pořezala při sekání homole cukru do prstu. Vynález podpořil i Karel Maxmilián Dalberg, který byl spoluvlastníkem dačické rafinerie cukru. J. K. Rad zhotovil na výrobu kostek lis a zažádal dvorskou komoru ve Vídni o udělení privilegia k výrobě kostkového cukru v Dačicích. Stalo se tak v lednu roku 1843. Patent záhy zakoupily státy jako Prusko, Anglie, Švýcarsko a tím se kostkový cukr rozšířil do celého světa. Sladký vynález má dnes expozici v místním muzeu a pamětní desku na domě ředitele cukrovaru Jakuba Kryštofa Rada.
