Den matek je den, kdy se vzdává pocta matkám a mateřství. Slaví se v různé dny na mnoha místech po celém světě, vychází z různých tradic. V Česku se slaví druhou květnovou neděli, v roce 2023 tedy připadá na 14. května. V Československu se začal slavit tento svátek v roce 1923.
První máj, lásky čas
Od čarodějnic k polibku pod třešní a svatbě. První máj je spojovaný s romantikou, láskou, milováním, erotikou a plodností a v tomto duchu se odvíjejí i všechny lidové tradice, zvyky a obyčeje, které s ním souvisejí. Květen, měsíc lásky, začíná už filipojakubskou nocí, po níž následuje žhavý prvomájový polibek pod rozkvetlým stromem. A víte, kde se u nás vzala tradice líbání? S milováním má hodně společného také stavění májky i chodníčky lásky… Měsíc lásky začíná už filipojakubskou nocí, kdy se z dubna stává květen. Tahle noc je asi z celého roku nejmagičtější, vládnou jí čarodějnice, které se na koštěti slétávají na svůj sabat, tajné shromáždění, na pustých místech. Ochrana před nimi může být různá, dobře poslouží pověsit nad vchod domu, či bytu snítku rozmarýnu, nebo dobromysli. Nezbytné byly ochranné ohně. Muži postavili velkou hranici, ženy ze starých hadrů vyrobily figurínu čarodějnice, kterou daly na vršek. Po setmění hranici i s čarodějnicí zapálili.
Polibek pod rozkvetlým stromem
Prvomájové líbání pod rozkvetlou třešní, jabloní či jiným stromem je rozverně romantický zvyk, který se určitě vyplatí udržovat a dodržovat. Tahle, doslova zázračná, pusa totiž ženám slibuje celoroční krásu, zdraví, lásku a zamilovanému páru zajišťuje plodnost.
Láska je něco velikého – každá těžkost se s ní stává lehkou a každá obtíž snesitelnou. Břímě se s ní nese bez námahy a vše trpké chutná sladce a libě.
(Čtyři knihy o následování Krista)
Opravdová láska myslí na daný okamžik a na věčnost, ale nikdy na délku trvání.
(Friedrich Nietzsche)
Milovat znamená být světlem a teplem pro toho druhého.
(Agid Broeckhovenová)
Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.
(Albert Schweitzer)
Srdce zná důvody, o nichž rozum nic neví.
(Blaise Pascal)
Jestliže mlčíš, mlč z lásky; jestliže mluvíš, mluv z lásky; jestliže napomínáš, napomínej z lásky; jestliže odpouštíš, odpouštěj z lásky.
(Sv. Augustin)
Láska je zázrak, který se může udát kdykoliv.
(Friedrich Dürrenmatt)
Kdo je dokonalý v lásce, je dokonalý v duchovním životě.
(Sv. Tomáš Akvinský)
Cesta přátelství, cesta radosti…
Kdo je přítel?
Přátelé jsou lidé, v jejichž přítomnosti se odvážíš být sám sebou. Nemusíš před nimi nic skrývat. Jsou to ti, kteří od tebe nechtějí nic jiného, než, abys byl tím, kým jsi. Nevyžadují, aby ses dělal lepším, nebo horším. Když jsi s nimi, cítíš se jako vězeň, kterého prohlásili za nevinného. Nemusíš být ve střehu, jestli tě nechtějí doběhnout. Můžeš říct, co si skutečně myslíš. Přátelé tě pochopí. Když jsi s nimi, můžeš volně dýchat. Můžeš se přiznat ke svým omylům, chybám, pýše, samolibosti, nenávisti, zlobě. Navzdory všem tvým nedostatkům ti zůstanou věrní. Nemusíš být opatrný na to, co řekneš nebo uděláš. Mají tě rádi i tehdy, když se k nim nechováš zrovna nejlíp. Můžeš s nimi plakat i zpívat. Ve všem ti rozumí, chápou tě a mají tě rádi. Kdo je tedy přítel?! Jednoduše člověk, v jehož blízkosti si můžeš dovolit být sám sebou.
Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne dechem své laskavosti.
(Anglické přísloví)
Žádný problém není tak těžký, když máš přítele, který ti jej pomůže vyřešit.
Přátelství je dvojnásobná radost a poloviční starost.
(Francis Bacon)
Skuteční přátelé…
*dávají přednost tomu druhému
*jsou vůči sobě upřímní; pravdu si říkají s láskou
*navzájem se povzbuzují ke správnému jednání
*chrání dobrou pověst toho druhého a jeho bezpečnost
*stojí při sobě i tehdy, když se jednomu z nich nedaří
*jsou vždy ochotni jeden druhému pomoci
*jsou ochotni trpět pro toho druhého
*neprovokují k hněvu
*odpouštějí si navzájem
*umí udržet svěřené tajemství
*modlí se jeden za druhého
Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.
(Menandros)
Existuje zázrak zvaný „přátelství“.
Nevíme, jak se rodí, a kdy začíná. Je to však jeden z nejvzácnějších Božích darů. Přátelé jsou velmi vzácné drahokamy. Vyvolají na tvé tváři úsměv a pomohou ti dosáhnout úspěchu. Jsou ochotní naslouchat, vyjádřit slovo uznání a kdykoliv otevřít svá srdce.
Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
(Bible)
Skutečná přátelství jsou věčná.
(Marcus Tullius Cicero)
Skutečné přátelství je jako pevné zdraví; stěží si uvědomujeme jeho hodnotu, dokud o něj nepřijdeme.
(Charles Caleb Colton)
Přátelství je součást lidského štěstí.
(Jan Werich)
Teprve, když nejen přátelsky smýšlíme a mluvíme, ale jdeme, obětujeme čas, peníze a námahu, teprve tehdy v podstatě přestáváme mít na mysli sami sebe.
(Köberle)
Přítel je člověk, který přichází tehdy, když už všichni odešli.
(Anglické přísloví)
Opravdový přítel je ten, kdo ti nabídne ruku a dotkne se tvého srdce.
(Walther)
Přítel je někdo, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád.
(E. Hubbard)
Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele.
(Anglické přísloví)
Jistého přítele poznáme v nejisté situaci.
(Ennius)
Cesta radosti…
Radost z malých zázraků – to je klíč, abychom byli každý den aspoň trochou šťastní.
I ty nejobyčejnější dary, jež příroda v hojnosti nabízí, nám mohou dát pokoj a radost. Stačí, když se pozorně rozhlédneme kolem sebe. Záleží to jenom na nás, jakým darem se nám stane nenápadná květina nebo třeba člověk v našem sousedství.
(Julián Melgosa)
Tajemství udržet si veselou mysl spočívá v umění neznepokojovat se hloupostmi a v tom, že si vážíme i malých radostí.
(Smiles)
Nic na zemi se neumí usmívat, jen člověk. Nádherný lesk drahokamů odráží světlo, ale, co je to v porovnání s očima, které září radostí a veselou myslí. Úsměv je jako světlo v okně tváře, kterým srdce dává najevo, že je někdo doma a čeká nás.
(Henry Ward Beecher)
Věci mají cenu radosti, jakou mohou způsobit.
(R. Aldington)
To, co člověk dává s radostí, bývá také s radostí opětováno.
(Životní moudrost)
Člověk nežije tolik z lásky, kterou přijímá, jako mnohem více z té, kterou daruje.
(Matka Tereza)
Když ráno vstaneš, poděkuj za světlo, za svůj život a sílu, poděkuj za jídlo a za radost ze života. Jestliže nevidíš důvod, proč bys měl děkovat, dávej vinu sám sobě.
(Tekumseh)
Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velkým bohatstvím. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
(Bible)
Návod na šťastný život:
*Nauč se těšit z maličkostí.
*Každého v životě potkávají chvíle žalu i radosti, proto se snaž, aby smích převážil slzy.
*Neber sám sebe příliš vážně.
*Nemysli si, že právě ty bys měl být uchráněn od neštěstí, které potkává ostatní.
*Nemůžeš se líbit všem, proto se příliš netrap, když tě kritizují.
*Buď sám sebou, nedovol, aby druzí určovali tvoji životní úroveň.
*Dělej to, z čeho budeš mít radost.
*Vyvaruj se dluhů.
*Nevytvářej si problémy. Ve tvých představách vypadají mnohem hůř, než jaké jsou ve skutečnosti.
*Nepěstuj nepřátelství.
*Vyhýbej se těm, kteří tě dělají nešťastným.
*Měj mnoho zájmů.
*Nepromarni čas tím, že se budeš trápit svými chybami a problémy. Udělej něco pro ty, kteří jsou méně šťastní než ty.
*Vždy si najdi nějakou činnost, protože zaměstnaný člověk nemá čas být nešťastný.
Štěstí nepramení z toho, že máš z čeho žít, ale že máš pro co žít.
(William Arthur Ward)
Radost nemusíme čerpat z jiných, ale ze sebe.
(Sokrates)
Ten, kdo přijme biblickou zprávu o stvoření, má o jeden důvod k radosti více. Může se radovat z toho, že nejen krása přírody, ale i on sám není jen výplodem náhody, ale je uměleckým dílem, které vytvořil samotný vládce celého vesmíru.
(Vlastimil Fürst)
Člověk je bytost, která potřebuje ke štěstí velmi málo a je nešťastná, protože chce velmi mnoho.
Život…
Život, jak známo, se pohybuje ve vlnách, ale stejně jako moře nikam neteče, pouze se vlní na jednom místě tady a teď. Je, jaký je, což zjišťujeme prožitím ve vlnách vzedmutí k úspěchu a ke štěstí, ale rovněž tak v propadech a zklamáních. Výšky a hloubky našeho prožívání jsou podmíněny naším nadšením nebo odporem. Pochopil jsem, že v dostatečné hloubce utrpení je možné poznat lásku a naopak ve vrcholném okamžiku lásky lze zažít hloubku utrpení.
× Úctu k životu je možné projevovat i tím, že život bez ustání prožíváme a snažíme se mu nepřekážet – i když je to mnohdy velmi náročné a vyžaduje to plně vědomý úmysl.
× Bez cíle nemůžeme určit směr – což ale neznamená, že si z cílové stanice vytvoříme život.
× Největším darem životu je způsob, jak vlastní život sami žijeme.
× Největší službou životu je svobodné a dobrovolné rozvíjení vlastní osobnosti – a to lze pouze ve stavu lásky. Řekl bych, že sloužit životu tedy znamená umět naslouchat životním okolnostem a prožít opravdově naplněný život.
K životu patří také odkládání starých a nefunkčních věcí, zvyků i starého myšlení. A do toho se jen tak někomu nechce. Číší z toho totiž jedna velká neznámá – nejistota. Ale copak může být život, stejně jako láska, ze své podstaty někdy jistý? Život ani lásku si nemůžeme přivlastnit, ale můžeme s nimi znovu začít žít. Je to živá přítomnost, ve které nikdy nevíme, zda bude ve stejném gardu pokračovat i zítra.
Život v hmotnosti nám umožňuje ve věčném napětí protikladů prožívat radost, strach, lásku i zklamání. Probouzí na duši a vede nás cestou k poznání života, třeba i skrze umírání.
Životní okolnosti…
Životní prožitky skrývají uvnitř sebe hluboký význam a smysl čekající na naše objevení. Dávat událostem význam a vtisknout jim smysl je, víc, než cokoliv jiného, královským uměním.
Rozhodnutí…
Život nás mnohdy dokáže překvapit v těch nejsložitějších chvílích, kdy nás náhle postaví do situace vyžadující jasné rozhodnutí o dalším pokračování naší cesty. Námi zvolený směr nás buď trvale s někým rozdělí, nebo naopak spojí a upevní tím náš společný vztah.
Život je především důsledkem našich rozhodnutí o směru, jakým jdeme.
Změny…
Ze změn bychom neměli mít strach. Zrovna tak bychom se neměli bát žít a milovat – a to i situace, které nám nejsou zrovna přívětivě nakloněny. Jenže my místo toho zůstáváme zhypnotizovaní a zemdlení obavami z toho, co se nám právě děje, a nerozeznáme v tomto aktu nejvyšší vrchol lásky od života.
Rozum se často nachází v přímém odporu vůči změnám, protože vyžaduje jistotu, která bývá pevně spjata s minulostí. Jenže srdce a duši jistoty vůbec nezajímají. Duše miluje prožívání, sama o sobě je přece věčnou proměnou, kdy přistupuje k životu z různých úhlů pohledu a časovostí. Nutí tím hmotnost do pohybu, což je pro nás většinou velmi nepříjemné a stresující.
Spokojenost…
Spokojenost je stavem jsoucím a svým bytím nic neočekávajícím. Je intimním rozpoložením, z něhož vycházíme do vlastních životních projevů.
Spokojenost je jádrem a radost je čin. Bez lásky je ovšem obojí impotentní.
Pravda…
Jedinou skutečností, kterou můžeme klidně nazvat pravdou, je náš vztah k lásce. V zásadě není nic důležitějšího nebo více skutečnějšího než poznaná a prožitá láska.
Pravda a omyl patří k sobě podobně jako narození a smrt nebo den a noc. Vychází ze sebe navzájem, potřebují se, a proto se k sobě přibližují. Usilují o spojení v dokonalosti!
Dokonalost pochází ze slova dokonáno, tedy z kruhu, který je dokonaný, uzavřený a hotový na konci i na začátku.
Chyby a vina…
Mnohokrát v životě překročíme hranice možného jak v dobrém, tak ve zlém, s následnými propady až na samé dno, kde důkladně poznáme nejen sami sebe, ale i své nejbližší okolí. Podstatné je v těchto chvílích projevit odvahu a opravdový úmysl se z této šlamastyky vymanit činem. Jinak hrozí, že nerozpoznáme, proč jsme se do takové situace dostali, a zabředneme do bahna ještě hlouběji.
Rozum a srdce, krása umění…
Rozum touží po tom, aby byl milován.
Srdce naproti tomu touží milovat.
Skutečná láska, skutečné zdraví a skutečné umění přímo vycházejí ze způsobu života člověka. Z toho, zda mu věrného společníka dělá láska, nebo strach.
Samota a jednota…
Pocit opuštěnosti zraňuje někdy tak silně, že odradí nejednoho jedince pokračovat v nové cestě hned na samém začátku.
Víra a Bůh…
Pomocí víry se pomalu můžeme rozeběhnout – ale žít spokojeně a vzlétnout duchem nám umožňuje až nabyté vědomí vlastní osobnosti.
Láska…
Zodpovědnost je především dílem lásky.
Pravou skutečností v životě je náš vztah k lásce, a tudíž k sobě.
Ten, kdo má v srdci lásku, snaží se smrti vtisknout život. Ten, kdo v sobě lásku nenosí, promítá do svého života smrt.
Strach…
Strach nás napadá pouze tehdy, kdy mu uvěříme.
Smrt…
Strach ze smrti je důsledkem strachu z chyb v životě.
