Kdybychom měli vybrat nejpopulárnější zvíře v Čechách, asi by na druhém místě (hned za psem), byla andulka. Tak zavzpomínejte, kdo ji v dětství nechoval. Nenáročná na péči, sledovat ji vyvolává jistojistě jen příjemné pocity. Jednou za čas vyčistit klec, dávat nové zrní a vodu, to zvládne i malé dítě. Pojďme se podívat na tohoto krásného ptáčka blíže.
Andulka, celým jménem andulka vlnkovaná a latinsky Melopsittacus undulatus, je střední papoušek, který k nám a do celého světa přicestoval z Austrálie. Pobývá v blízkosti eukalyptových stromů a menších stromů. Není bez zajímavosti, že s chovem andulky se počalo již v 19. století. Do Evropy se pak dostal společně s přírodovědcem Johnem Gouldem, a to roku 1840. Jeho latinské jméno znamená: první – zpěvný papoušek (to jistě potvrdí všichni chovatelé, že andulky jsou extrémně upovídané), druhé pak – vlnkovaný. My doma máme dvě andulky, jednu modrou a druhou zelenou (ta se zdá být častější), a obě jsou opravdu užvaněné. Ovšem, když večer zhasneme s tím, že jdeme spát, obě andulky zmlknou a nechají nás spát. Povídání si vždy schovají až na ráno. Co je potřeba zmínit, andulky jsou velmi společenské (ve volné přírodě žijí v hejnech), proto je vhodné je chovat minimálně ve dvojicích.
V přírodě se vyskytuje v početných hejnech, živí se všelijakými semeny, co najde, a dorůstá délky 18 centimetrů. Co se týká rozmnožování, andulka snáší v průměru pět vajec, které sama pak 18 dní zahřívá. Mláďata kolem jednoho měsíce jsou již ochmýřená a pokouší se o první let. Andulka se v průměru, v zajetí, dožívá deseti let. Jedna andulka údajně dosáhla věku 29 let a dva měsíce.
Původní, přirozené, zabarvení je zelené. Lidé však v průběhu času vyšlechtili i variantu modrou, azurovou, šedou, tyrkysovou nebo i fialovou. Jako budoucí majitelé je opravdu z čeho vybírat.
Znovu zmíním, že andulky se ve volné přírodě shlukují do početného hejna a ihned za rozbřesku se vydávají hledat potravu. Navečer se zpěvem znovu vábí, aby se společně vrátily na původní hřadoviště.
Ve volné přírodě slouží jako potrava dravcům – například sokolům či krahujcům. Mláďata pak požírají nejčastěji hadi.
V Čechách jsou chovány ve dvou zoologických zahradách – v Jihlavě a v Praze.
Máme doma dvě andulky Lily a Maxe, i když jsou nejspíš oba samci. To poznáme podle ozobí, sameček ho má modré, samička bělavé. Lily jsme pořídily ve zverimexu, Maxe máme od jednoho pána. Bohužel se nám, zatím, nepovedlo je ochočit, ale já pevně věřím, že se nám to ještě podaří. Paní prodavačka ve zverimexu nám totiž poradila dost nevhodnou věc – prý máme andulce co nejdříve strčit ruku do klece, prý ať si na nás zvykne. Větší pitomost jsme udělat nemohly, i když naše vina, že jsme si to nenastudovaly dříve. Andulka vnímá klec jako útočiště, jako bezpečné místo. Ochočení andulky by tak mělo probíhat mimo klec, nabízíme mu nějakou dobrotu, třeba klásek prosa a čekáme, až papoušek přijde k nám. Naše pipinky ovšem při vypuštění zasednou nahoru na garnyž. Samozřejmě netřeba zmiňovat, že je pro ně nejlepší co nejčastější pobyt mimo klec – proletí se. A ještě jedna praktická informace – andulka nevidí ve tmě.
