text: Aleš Meduna
18. října uplynulo 690 let od úmrtí české a polské královny, Elišky Rejčky. Uměnímilovná panovnice, proslulá svojí zakladatelskou činností, neměla na růžích ustláno. Původně se jmenovala Alžběta Richenza, při korunovaci na českou královnu přijala jméno Eliška. Jméno Richenza se Čechům patrně špatně vyslovovalo, proto ho upravili na Rejčku, a pod tímto jménem ji známe dnes. Narodila se 1. září roku 1288 v Poznani, podle jiných pramenů již o dva roky dříve. Richenza byla dcerou polského knížete Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské. Část svého dětství strávila v klášteře cisterciaček v Owińskách, kde byla abatyší její teta Anna. Původně byla zasnoubena s Otou Braniborským, který však nečekaně zemřel a roku 1300, pravděpodobně jako dvanáctiletá, se stala českou a polskou královnou sňatkem s českým králem Václavem II.
Václav nechal svoji manželku na starost své tetě, protože hned po svatbě se vydal na válečnou výpravu do Polska. České vojsko dorazilo bez většího odporu až do Hnězdna, kde arcibiskup Jakub Svinka nasadil polskou korunu českému panovníkovi. Slavnostní korunovace Václava II. a Elišky Rejčky se konala 26. května roku 1303 v bazilice svatého Víta na Pražském hradě. Dle Zbraslavské kroniky král Václav zbudoval mezi kostely svatého Víta a svatého Jiří dřevěný ochoz zdobený vzácnými koberci, na němž se odbývala svatební hostina za účasti výkvětu české, polské a uherské šlechty. V červnu roku 1305 Eliška Rejčka porodila jediné své dítě, dceru Anežku. Otec Václav se z narození dcery dlouho netěšil. Zemřel několik dní po narození Anežky. Z mladičké Elišky se stala rázem vdova, finančně byla zabezpečena příjmy z královských věnných měst (Hradec Králové, Vysoké Mýto, Polička či Chrudi).
Vraždou Václava III. vymírá dynastie Přemyslovců po meči a o český trůn svádí boj Jindřich Korutanský a Albrecht Habsburský, který se rozhodl oženit svého syna Rudolfa s ovdovělou Eliškou, aby si pojistil nároky na český trůn. Rejčka se sňatku nebránila, ale patrně ho sama vítala, neboť jí zajišťoval postavení první dámy království. Po roce manželství se Eliška stává znovu vdovou, neboť Rudolf umírá náhle v červenci roku 1307 při obléhání Horažďovic.
Eliška Rejčka se spolu s dcerou Anežkou uchýlila do Hradce Králové. Zde si vybudovala přepychovou rezidenci a mimo jiné založila chrám svatého Ducha. Její pobyt přinesl městu nebývalou prestiž a rozkvět. Proto je Eliška někdy označována jako „hradecká královna.“
Po boku Elišky se záhy začal objevovat významný šlechtic, královský podkomoří, Jindřich z Lipé. Jak zaznamenala Zbraslavská kronika: „Jindřich vášnivě miloval na pohoršení mnohých paní Elišku.“ Milostný vztah královny vdovy a jednoho z nejmocnějších velmožů království budil velký rozruch i vášně.
Roku 1318 přesídlila Eliška do Brna, kde strávila poslední léta svého života. Uměnímilovná Eliška proslula zakladatelskou činností. V Brně založila cisterciácký klášter se špitálem a bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, dále farní kostel svatého Vavřince. Zasloužila se též o vznik devíti cenných iluminovaných rukopisů, které jsou mimořádnou ukázkou gotické knižní malby. Bohužel po zrušení kláštera byl soubor rozptýlen a na našem území zůstaly jen tři rukopisy.
Eliška Rejčka, manželka dvou českých králů a polská královna, zemřela v říjnu 1335 a byla pochována pod podlahou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.
