Český politik, legionář, ministr školství protektorátní vlády. Narodil se 17. dubna roku 1893 v Praze do rodiny pražského obchodníka. Za první světové války se účastnil bojů na srbské frontě a v Haliči, roku 1915 padl do ruského zajetí, později se přihlásil do československých legií, účastnil se bitvy u Zborova. Po vzniku samostatného Československa zůstal jako profesionální voják, věnoval se též publikační činnosti, byl považován za odborníka na vojenství a mezinárodní vztahy. Moravec inklinoval k autoritativní demokracii a sympatizoval s principy italského fašismu. V době Mnichovské konference patřil k nejrozhodnějším odpůrcům kapitulace, vyzýval k ozbrojenému odporu proti Německu. Podepsání Mnichovské dohody bylo pro Moravce velkým zklamáním a odvrátil se od politiky dosavadního prezidenta E. Beneše. Přijal nabídku nacistů, podnikl poznávací cestu po Německu a stal se otevřeným propagátorem německého fašismu. Působil v rozhlasu, v roce 1942 se stal členem protektorátní vlády ve funkci ministra školství a lidové osvěty. Moravec se stal symbolem kolaborantství s nacismem, po vypuknutí pražského květnového povstání roku 1945 spáchal sebevraždu.
