text: Aleš Meduna
Po smrtí českého krále a římského císaře Maxmiliána II. Habsburského roku 1576 nastupuje na trůn jeho syn Rudolf. Uměnímilovný panovník se zájmem nejen o umění, ale o vědy či sběratelství přesídlil z Vídně do Prahy, která se tak stala jedním z nejvýznamnějších tehdejších uměleckých center v Evropě. Majestát císaře se odrazil také v ražbě mincí a jejich vzhledu.
Jedním z prvních opatření byla změna vnějšího vzhledu tolaru. Konkrétně se jednalo o nahrazení císařského orla neobvykle řešeným „letícím“ orlem. Autorem návrhu tohoto znaku byl císařův medailér Antonio Abondio. Na lícní straně je vyobrazen mladý panovník, pod ním pak malý český královský lev. Další novinkou byla ražba mimořádné velkých zlatých a stříbrných mincí. Tyto ražby, vyráběné v malém počtu, tudíž velmi vzácné, plnily hlavně reprezentativní úlohu a měly být hmatatelným důkazem moci a bohatství císaře Rudolfa II. Razily se zejména v pražské mincovně pro potřeby císařského dvora. České mince se v této době razily ve čtyřech mincovnách – v Praze, Kutné Hoře, Jáchymově a Českých Budějovicích.
Nejdrobnější české mince rudolfínské éry, bílé peníze a malé penízy, svou podobou respektovaly starší ražby z doby vlády Jagellonců. Bílý peníz měl obsahovat 31,25 % stříbra (zbytek mědi). V ploše mince je zobrazen znak Království českého a zkratka jména císaře s letopočtem. Malý peníz (haléř), vážící 0,345 gramu, obsahoval jen 17,1 % stříbra, brzy získával tmavou barvu, proto se někdy označoval jako „černý peníz“. Na výrobu těchto peněz se specializovala mincovna v Kutné Hoře.
Ačkoliv ložisek zlata nebylo v českých zemích mnoho, patřil tehdejší panovník k nejvýznamnějším vydavatelům zlatých mincí ve střední Evropě. Hlavním vzácným kovem, který české doly produkovaly, zůstávalo stříbro.
Rudolfínská éra patřila k obdobím rozvoje úvěrového podnikání. Značnou část trhukontrolovali zámožní židovští finančníci. Pro všechny ostatní platil úrokový limit 6 % pro poskytované půjčky. Překračování této hranice bylo přísně trestáno, a to konfiskací majetku, ale i smrtí. Při lichvářských půjčkách se stanovený šestiprocentní limit obcházel a dosahoval výše až 30 %. Zároveň je pravdou, že dlužníci své půjčky často nespláceli, proto se za vlády Rudolfa odehrála řada finančních skandálů. K nejzajímavějším patřil případ nejvyššího hofmistra Jiřího Popela z Lobkovic, který byl odsouzen ke ztrátě majetku a doživotní internaci.
