Kraj východně od hlavního města můžeme krom putování s kocourem Mikešem poznat i prostřednictvím míst spojených s životem rodiny majitelů, ve své době největšího průmyslového komplexu v Praze.
Naučná stezka „Krajinou barona Ringhoffera“ připomíná život slavného průmyslníka 19. století, který se významně podílel na utváření krajiny na východ od Prahy.Více než dvě stě let starý odkaz rodu pozorujeme dodnes. Naučná stezka vede dvacetikilometrovou trasou, absolvovat jí můžeme pěšky nebo na kole. Začíná na nádraží v Mirošovicích a nabídne nám desítku zajímavých zastavení s informačními tabulemi. Z Mirošovic cesta vede k zastavení v obci Dolní Lomnice a dále k lesním studnám u Habří. Traduje se, že původní Mariánskou studánku objevil František Ringhoffer a z ní nechal dopravovat až do pražské vily. Snad právě vydatné podzemní zdroje kvalitní vody ho přivedly k myšlence postavit v Popovicích pivovar. Ten si konečně můžeme prohlédnout, za návštěvu stojí i stylová restaurace kde nabízejí všechny druhy svého piva, na trávníku před Pivovarskou hospodou občas potkáme maskota, kozla Oldu. Architektonicky vydařená stavba byla dokončena v roce 1874 a některé původní stavby se zachovaly do dnešních dnů. Znak pivovaru s černým kozlem vytvořil potulný francouzský malíř jako výraz díků za pohostinství, kterého se mu v Popovicích dostalo a kde se zdržel podstatně déle, než původně předpokládal.
Zastávka na zámku Štiřín
Původně šlo o středověkou tvrz přebudovanou Salm – Reifferscheidy na jednopatrový trojkřídlý zámek, Ringhofferové jej v letech 1900– 1905 přeměnili do dnešní podoby. Pokračujeme do Kamenice, kde působení podnikatelské rodiny v kraji vlastně začalo. Ze starého mlýna zde v roce 1820 vybudovali hamr na zpracování měděné rudy. Na kraji obce stojí zámek ve stylu novoanglické gotiky přestavěný podle návrhu architekta J. Stibrala, celé okolí se časem proměnilo v rozsáhlý lesopark. Od zámku vede dlouhá přímá alej na Zaječí vrch, kde narazíme snad na největší pamětihodnost dnešní výpravy. Na kraji lesa objevíme citlivě zasazenou Ringhofferovu hrobku postavenou v letech 1887-1892 již známým architektem. Stibralem. Zdobí ji plastika Ukřižovaný zhotovená J.V. Myslbekem v roce 1890. Když toto dílo spatřil r. 1892 na pařížské výstavě August Rodin, prohlásil, že „nikdo na světě nevytvořil Krista lepšího“. Musíme se ale spokojit jen s pohledem od kované brány, okolí je nepřístupné. Před několika roky totiž pietní místo poškodili zloději. Okolo zdi rozlehlé obory pokračujeme do Kostelce u Křížku. Nad městečkem se tyčí rotunda s kostelem svatého Martina. Podle legendy ji nechal postavit roku 993 biskup svatý Vojtěch na památku dohody o založení Břevnovského kláštera. V Kostelci vypátráme i zapomenutý židovský hřbitov a synagogu. Konec stezky je před zámkem ve Štiřině odkud se snadno vrátíme do výchozích Mirošovic. Pozůstalí v zahraničí Stopa Ringhofferů, nejen na Popovicku, ale i v celé České republice, končí po roce 1945. Majitelé vagonky na Smíchově, v České Lípě a automobilky v Kopřivnici se po okupaci přihlásili k Německé národnosti, někteří vstoupili i do NSDAP. Poslední ředitel Hanuš byl ale pro své chování a aktivity za první republiky ze strany vyloučen. Je velice pravděpodobné, že své občanství změnil jen aby udržel rozsáhlý majetek, choval se i za protektorátu velice dobře. Pamětnící vzpomínali, že po záboru Sudet umožnil Českým zaměstnancům automobilky v Kopřivnici přesídlení do Čech, zajistil jim zaměstnání a mnohým pomáhal i při stěhování. Každopádně skončil po válce v internačním táboře, kde v roce 1946 umírá, zbytek rodiny odchází do Holandska a poslední potomek žije v Rakousku.
