Poprava 27 předáků českých stavů v červnu roku 1621 byla nejen zásadním zlomem české historie, závažným důsledkem protihabsburského povstání českých stavů, ale i událostí, která svým rozsahem neměla v českých dějinách obdoby.
Po prohrané bitvě na Bílé hoře a porážce stavovského povstání, musela česká šlechta uznat vládu císaře Ferdinanda II. Habsburského, řada českých šlechticů nekatolického vyznání odešla do exilu, část však zůstala v Čechách a očekávala, že císař Ferdinand nebude příliš krutý při potrestání vůdců „ohavné rebelie“. Opak se stal pravdou. 21. červen roku 1621. Událost, jakou české země dosud nezažily. Celkem bylo vyneseno 28 rozsudků smrti, popravených bylo nakonec 27, Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, vzdělaný měšťan a člen direktoria českých stavů, byl omilostněn. Staroměstský kat Jan Mydlář se dozvěděl o rozsudcích krátce předtím. Ale již dříve mu kníže Lichtenstein vzkázal, že má tentokrát počítat s těžkou prací a dobře se na ni připravit.
Plánovalo se i velké množství lidí a pražští jezuité vyzývali Pražany k účasti na ceremonii. Jako první byl popraven Jáchym Ondřej Šlik, příslušník předního šlechtického rodu, který se tolik snažil o vyprošení císařské milosti. Šlika vystřídal Václav Budovec z Budova, politik, diplomat a spisovatel, za vlády Friedricha Falckého předseda apelačního soudu. Budovec kráčel na místo popravy bez zaváhání, jako muž smířený se svým osudem. Také třetí popravený, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, spisovatel, diplomat, hudebník a cestovatel, nesl poslední okamžiky svého života statečně a kat mu trpělivě ponechal čas na dokončení modlitby. Čtvrtý byl Kašpar Kaplíř ze Sulevic, šestaosmdesátiletý rytíř, císařský rada a generál rakouské armády. Byl nejstarší ze všech popravených a právě o něm všichni uvažovali, že mu císař udělí milost.
Zvláště krutá byla poprava doktora Jana Jessenia, věhlasného lékaře. Kat mu nejprve kleštěmi vyrval z úst jazyk a teprve potom mu kat sťal hlavu. Exekuce trvala čtyři hodiny. Celkem třikrát musel kat Mydlář měnit svůj meč, hlavy 12 popravených byly umístěny na Mostecké věži. Tak skončila jedna z etap stavovského povstání proti Habsburkům.
Exekuce vešla do dějin jako poprava „27 českých pánů“. Takto se objevuje i v učebnicích dějepisu. Bohužel se jedná o zásadní historiografickou chybu. Pojmem „pán“ označujeme pouze příslušníka panského stavu, tedy vyšší šlechtu. A z popravených byli jen tři příslušníci vyšší šlechty, vedle toho 7 rytířů a 17 měšťanů.
