V 70. letech minulého století hrozila třebíčskému židovskému ghettu demolice. Místo něj měly stát socialistické paneláky. Naštěstí se tak nestalo a tato památka byla v roce 2003 zařazena, jako jediná svého druhu mimo území Izraele, na prestižní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Třebíč se stala po staletí významnou sídelní lokalitou židovského obyvatelstva na Moravě. Židé sem přicházeli již od raného středověku. První zmínka o třebíčských Židech pochází z roku 1410. Usadili se proti historickému jádru na úzkém prostoru mezi řekou Jihlavou a svažitým skalnatého masivu vrchu Hrádku, takže žili zcela odděleně od křesťanských obyvatel.
Kde ho najdete
Ve svých právech byli vůči nim společenský opovrhování, což znamenalo, že se nemohli zúčastnit na hospodářském a politickém životě města. Několikrát se museli dokonce draze vyplatit, aby mohli v Třebíči zůstat. Jejich nucená izolace neznamenala však stagnaci vlastní svébytné kultury, jež se tady soustavně vyvíjela. Život uvnitř židovského ghetta se soustřeďoval kolem dvou synagog, ale fungovaly tu i další městské instituce, jako škola, rabinát, radnice, špitál, chudobinec či hřbitov. Zrušením diskriminačních zákonů v revolučním roce 1848 se otevřel prostor pro plnou emancipaci židovských obyvatel. Definitivní konec stoletého židovského osídlení v Třebíči zpečetila nacistická genocida v letech 1939-1945. Třebíčské židovské ghetto se rozkládá na rozloze 4,4 ha, kde se jako zázrakem z původních 126 domů do současnosti dochovalo neuvěřitelných 121. Při procházce unikátní čtvrtí po dlažbě z kočičích hlav se nechte unášet její nenapodobitelnou atmosférou. Budete mít pocit, jako by se tady zastavil čas. Není divu, vše tu stále vypadá tak, jako v časech, kdy zde žili své životy původní obyvatelé.
Snadná orientace
Páteří ghetta jsou dvě podélné ulice – Blahoslavova a Leopolda Pokorného. Ty pak příčně propojují 14 navazujících stísněných uliček, tvořící mnohdy pitoreskní zákoutí, a několik tajemně působících ponurých veřejných průchodů. I když dispozice domů je renesanční a barokní, tak rozhodně nečekejte žádnou okázalou architekturu. Naopak, přízemní a jednopatrové domy provází prostého vzhledu. Židé museli brát při stavbě svých obydlí hlavně zřetel na nedostatek místa. Častým jevem jsou tzv. kondominia, tj. rozdělení domů na několik dílových vlastníků. I přes převládající strohost zdejší zástavby pozorný návštěvník určitě objeví několik pozoruhodných architektonických detailů, např. rohová loubí či opěrné pilíře. Pro čtvrť jsou také charakteristické bezejmenné uličky s oblouky prampouchů.
Co je k vidění
Nejvýznamnější stavbou ghetta je bezpochyby Zadní (nebo též Nová) synagoga. Renesančně-barokní svatostánek byl postaven na přelomu 16. a 17. století. Stěny hlavního sálu krášlí barokní štukatérská výzdoba a výmalba s použitím ornamentálních a rostlinných dekorů, dále liturgické texty v hebrejštině. Nádherný prostor slouží společenským a kulturním účelům. Najdete tu i expozici o historii a památkách třebíčské židovské obce. Dech bere především pohled na soupravu synagogálních předmětů. Další synagoga, Přední, pochází už z let 1639-1642, tehdy dostala barokní podobu, v polovině 19. století upravena na současnou novogotickou. V 50. letech 20. století byla adaptována na modlitebnu Československé církve husitské. Díky členitému terénu nad židovským ghettem můžete jeho malebnou tvář obdivovat téměř z ptačí perspektivy, ojedinělé vyhlídky nabízí např. vrch Hrádek od torza středověké bašty. Odtud je to už jen kousek k židovskému hřbitovu, další chloubě tohoto města. Hřbitov je obehnán masivní kamennou zdí. Při vstupní kovové bráně spatříte eklektickou obřadní síň z roku 1903, jediný chráněný objekt tohoto druhu na Moravě. Židovské pohřebiště, jedno z největších v Evropě, bylo založeno v 1. polovině 17. století. Na ploše 11 772 m2 najdete téměř 3 000 (!) náhrobků renesančního, barokního a klasicistního typu, přičemž nejstarší nese letopočet 1625. Hřbitov je součástí památky UNESCO.
