text: Aleš Meduna
Přestože neleží daleko od centra města Zlín, zůstává poněkud ve stínu známějších turistických cílů. Jedná se o hrad Malenovice, jehož historie je přitom dlouhá téměř sedm století.
Založení hradu je spojováno s moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským, který zde zahájil na západním výběžku Tlusté hory stavbu mohutného hradu někdy okolo roku 1360. Základem byla plášťová zeď, tvořící nepravidelný obdélník. Od ostatních částí horského výběžku byl oddělen hlubokým a širokým příkopem.
Obestavěný prostor měl velký rozsah, činila 51 metrů a šířka 25 metrů. Vnitřní straně byly přistavěny hradní budovy. Malenovické panství bylo součástí území, jehož prostřednictvím moravští Lucemburkové posilovali svůj vliv v jihovýchodní části Moravy.
Lichtenburkové, další držitelé hradu, provedli v 15. století přestavbu palácové části, změnili půdorysné dělení poschodí i vnější podobu. Od roku 1492 drželi Malenovický hrad Tetouři z Tetova a původní gotický hrad byl rozsáhle přestavován v renesančním slohu. Vznikly nové obytné prostory a hrad se postupně změnil z obranného sídla na pohodlnější šlechtické obydlí. Dalšími významnými majiteli byl rod Lichtenštejnů-Kastelkornů. František Karel získal panství roku 1692 a jeho nástupci dali hradnímu objektu konečnou podobu, kterou si zachoval dosud. Olomoucký biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu si Malenovice zvolil za své letní sídlo. Zachována zůstala obvodová plášťová zeď, jižní a západní část hradu s průjezdní věží a arkýřovou kaplí, ale přístavbou nových obytných budov se změnila východní část sídla. Tím vznikl uzavřený čtyřkřídlý půdorys s úzkým protáhlým nádvořím. Biskup dal v hradu vybudovat chodby a prostorná schodiště i rozměrná okna, aby se hradní místnosti prosvětlily.
Posledními šlechtickými majiteli byli Šternberkové. Leopold Šternberk koupil malenovické panství za 660 000 zlatých roku 1804. Za své sídlo si však zvolil zámek v Pohořelicích a Malenovice ztratily obytnou funkci. Sloužily především jako sídlo hospodářské správy. Po druhé světové válce byl hrad zestátněn a nějakou dobu mu hrozilo chátrání. Naštěstí se nakonec podařilo najít nové využití. Od roku 1953 jej spravovalo muzeum, dnešní Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, a hrad se začal postupně opravovat a upravovat pro návštěvníky. Veřejnosti se poprvé otevřel roku 1957.
Část hradu je přístupná veřejnosti. Návštěvníci se mohou seznámit s hradními interiéry (například tzv. malovaný sál s pozdně gotickou klenbou a dochovanými nápisy z první poloviny 16. století, kaple s malbami z 18. století, zařízení kanceláře malenovického velkostatku atd.). Zpřístupněna je též hradní věž.
Malenovický hrad představuje místo, kde se propojuje historie s moderním využitím kulturní památky. Z původního gotického hradu se stalo renesanční a postupně barokní neupravené sídlo. Návštěvník má možnost poznávat historii v klidnějším prostředí. Malenovice jsou tak příkladem toho, že i méně známé hrady mohou ukrývat velmi zajímavé příběhy a být součástí historie českých zemí.
