Kostel v Kočí
Unikátní objekt kostela sv. Bartoloměje dodnes příláká svojí precizní metodou stavby, která po staletí zůstala nedotčena.
V době okolo roku 1260, kdy se Chrudim stala královským městem, došlo 5 km východně odtud k založení vsi se zajímavým jménem Kočí. Snad bylo místo pro založení vsi záměrně vybráno v mělké sníženině terénu v prostoru s úrodnou půdou. Obyvatelé tu byli pracovití, a tak nepřekvapuje, že Kočí patřilo až do třicetileté války mezi nejbohatší vsi Chrudimska. Od jihu k severu tudy protékal docela malý Kočský potok. Ten ústil uprostřed vsi, rostoucí okolo průchozí cesty, do rozlehlého močálu.
Svatostánek v močálu
Moc nechybělo a močál se mohl stát osudným pro královnu Žofii, druhou manželku Václava IV. Když tudy projížděla cestou do Chrudimi, zajel nepozorný kočí v dešti do močálu a vůz s královnou zapadl hluboko do bahna. Sedláci ale královnu včas zachránili. Jistě byla ráda, protože jim z vděčnosti dala v roce 1397 postavit kostel. Překvapivě právě uprostřed močálu. Možná to byla pro sedláky pobídka, aby začali s jeho vysušováním.
Příkop s mostkem
Stavba kostela sv. Bartoloměje byla mimořádně obtížná. Stavbu řídili ve své době známí odborníci – bratři Lútkové – Jan, Petr a Oldřich. Stavěli v Praze i na venkově. Po dokončení byl kostel přístupný jen po dřevěném mostku. Začalo se i s vysoušením, které do dnešní doby pokročilo natolik, že je voda soustředěna do malého rybníčku a vyzděného příkopu před kostelem. Do kostela se i dnes chodí po krytém dřevěném mostě přes příkop.
Vrátka z obou stran
Ve starých zápisech našli historikové první zmínku o mostě v roce 1499. V roce 1666 se o něm píše v souvislosti se záznamem o stavbě zvonice – byly vyměněny nosné trámy u mostu. Současný most postavili tesaři Jan Teplý a J. B. v roce 1721. Je 18 m dlouhý a 3 m široký. Nad bočními parapety je po každé straně 8 dřevěných arkád. Zvláště ty stojí za povšimnutí. Jsou ukázkou mistrné tesařské práce bez použití jediného kovového hřebíku. Pohromadě je drží jen dřevěné kolíky. Pozoruhodné je i to, že na obou koncích mostu jsou uzavíratelná vrátka. Střechu kryje šindel.
Do kostela přes zvonici
Most ústí do zvonice a z ní se teprve jde do kostela. I zvonice je pozoruhodná. Byla ve zmíněném roce 1666 dodatečně přistavěna k západnímu průčelí kostela. Vysoká je 30 m. Zvuková okna nahrazuje přerušení a rozšíření šindelového pláště do stříšky v horní části – a níže jeho pokračování. Plášť zvonice se shora až dolů k zemi rozšiřuje a plní současně funkci kostelní předsíně. Jednolodní kostel má prkenný strop, zdobený lidovými malbami portrétů starozákonních proroků.
Filmová kulisa
Pozoruhodná je patrová, bohatě malovaná kruchta. Spodní kruchta sloužila hostům a představitelům obce, horní mládeži. Té tu je napsáno varování, aby „zanechali všeho šmejdění, zevlování a spaní a obrátili svoji mysl k Bohu“. Stěny kostelní lodě zdobí staré malby – výjevy ze života svatých. Nezvyklý tvar zvonice již několikrát zlákal i filmaře, aby tu pořídili některé scény do historických filmů.
Výhled na panorama
Vydáte-li se z Kočího po silnici pouhý 1 km jižním směrem, dostanete se na návrší, korunované zdaleka viditelným kostelem. Je známé jako Tři bubny. Tady uvidíte i vysoké hliněné valy s letitými topoly. Jsou to zbytky polního hvězdicovitého opevnění z rakousko-pruské války z roku 1778. Pověst tvrdí, že tři rakouští bubeníci vnikli v noci tajně mezi pruské vojsko a začali bubnovat. Prušáci se lekli a bez boje utekli. Skutečně pracně postavené opevnění nebylo nikdy vojensky využito. Z návrší Tři bubny je pěkný rozhled na Železné hory a Vysočinu.
Kostel sv. Bartoloměje ve zkratce
Převážně dřevěný, původně gotický kostel sv. Bartoloměje nechala postavit na konci 14. století manželka Václava IV., královna Žofie. Na první pohled upoutá jeho téměř třicetimetrová dřevěná věž s neobvyklým pětibokým půdorysem, která přechází v osmiboký věžní jehlan. Kostel je naprosto unikátní krytým barokním dřevěným můstkem s arkádami, dlouhým dvacet osm metrů, který vede přes vodní příkop do dřevěné zvonice. Kostel byl původně postaven bez jediného kovového spojovacího prvku. Mohutné trámoví nebylo upravováno přes šest set let.
