text: Pavel Troják
Když se v Česku řekne víno, většině lidí se automaticky vybaví Morava. Slovácko, Mikulovsko, Znojemsko či Velkopavlovicko tvoří historické srdce vinařské tradice a dlouho se zdálo, že právě tam patří všechna vinice a všechny příběhy o hroznech. Jenže poslední roky přinesly překvapení – vinná réva se začíná zabydlovat i mimo tento tradiční region. Vznikají nové oblasti, které ukazují, že víno v Česku má mnohem pestřejší budoucnost, než se kdysi zdálo. A s nimi i nové příběhy lidí, kteří se pustili do zdánlivě bláznivého projektu a začali vysazovat révu v místech, kde by to ještě před pár dekádami působilo jako sci‑fi.
Kde se rodí nové vinice?
Největším překvapením je bezpochyby rozmach vinic v Čechách. Zatímco kraj kolem Mělníka nebo Litoměřic má historickou tradici sahající až do středověku a pyšní se odkazem Karla IV., novodobý vinařský boom zasahuje i místa, která by si dříve málokdo spojoval s vínem. Podél Labe a Vltavy se objevují nové vinice, jejichž majitelé věří, že se vyrovnají moravským kolegům. Teplé mikroklima řeky a jižní svahy kopců dávají révě šanci dozrávat, a i když je zdejší sezóna kratší, přináší vína s originálním charakterem – minerální, svěží a často s vyšší kyselinou. Někteří vinaři dokonce tvrdí, že právě tato odlišnost je jejich silnou stránkou, neboť jejich vína jsou výborným partnerem k moderní gastronomii, kde se hledá svěžest a lehkost. Dalším překvapivým regionem je sever Čech, konkrétně oblast Českého středohoří. Díky sopečnému podloží tady vznikají vína s unikátním minerálním tónem, který se v moravských oblastech těžko napodobuje. Viniční tratě na svazích kolem Třebívlic nebo Mostu dokazují, že ani průmyslová minulost nemusí bránit návratu přírody a pěstování vína. Zanedbané haldy a území po těžbě hnědého uhlí se proměňují ve vinice, které dávají novou tvář krajině a symbolizují určitou formu obnovy – kulturní i ekologické. Tato transformace má i silný psychologický efekt: místo, které bývalo symbolem těžkého průmyslu a zničené krajiny, se mění v kraj, odkud pochází lahve s elegantním bílým vínem. Nelze opomenout ani oblast podél Berounky nebo dokonce Krkonoše a Vysočinu. I když jde o menší a spíše experimentální projekty, jejich existence dokazuje, že české víno už není jen záležitostí Moravy. Několik vinařů se pustilo do odvážných výsadeb v nadmořských výškách, kde by dříve panovala obava z mrazů, dnes ale díky změně klimatu začínají sklízet první úspěchy. Tyto vinice fungují často v rodinném měřítku a jejich vína jsou prodávána přímo ze dvora nebo v místních hospůdkách, což vytváří osobní vztah mezi vinařem a zákazníkem.
Proč se vinařství šíří dál?
Za změnou stojí hned několik faktorů. Především klimatické změny – to, co ještě před pár desítkami let nebylo možné, dnes začíná být realitou. Teplejší léta a delší vegetační období umožňují dozrávat odrůdám i v regionech, kde by dříve zmrzly nebo nedozrály. Například ryzlink rýnský nebo rulandské bílé dosahují v těchto nových oblastech zajímavé kvality. Své hraje i zájem o lokální produkty a rostoucí prestiž českých vín na mezinárodních soutěžích. Mladí vinaři hledají nové výzvy, nechtějí se nutně usadit ve stínu moravských velikánů, a tak zkoušejí vlastní cestu. Vmnoha případech jde o lidi, kteří se k vínu dostali z jiných oborů – bývalí manažeři, architekti nebo učitelé. Jejich přístup je proto často experimentální a nebojí se riskovat. Dalším důležitým důvodem je ekonomika. Půda v moravských vinařských oblastech je drahá a často nedostupná. Naproti tomu v méně tradičních regionech lze najít levnější parcely, které však mají skvělý potenciál. Obce v Čechách navíc stále více chápou, že vinice přinášejí nejen produkci vína, ale i turistický ruch. Návštěvníci přijedou na ochutnávky, utratí peníze v restauracích a ubytováních a tím podporují celý region. Pro mnohé malé obce je nová vinice skutečnou nadějí na oživení ekonomiky a návrat mladých lidí do kraje.
Jaká vína tam vznikají?
Vína z nových oblastí bývají odlišná od těch moravských. Často se vyznačují vyšší svěžestí a výraznější kyselinou, což z nich dělá ideální společníky k moderní gastronomii. Najdeme zde skvělé ryzlinky, müllerthurgau, rulandská vína i sylvánské zelené, ale objevují se i netradiční odrůdy, které se v Moravě příliš nepěstují. Někteří vinaři vysazují i odrůdy méně známé, které lépe snášejí chladnější klima – například solaris nebo hibernal. Mnozí vinaři se nebojí experimentovat – ať už s metodou oranžových vín, přírodním kvašením, delším kontaktem se slupkami nebo netradičními cuvée. Častěji se také setkáme s víny přírodního typu, nefiltrovanými, která si nacházejí své fanoušky mezi mladší generací zákazníků. Zajímavé je i to, že vína z nových regionů často nesou silný otisk místního terroiru. Minerální podloží Českého středohoří či písčité břehy Labe dávají vínům charakter, který se nedá napodobit. Některé láhve se už dokonce objevují v restauracích vyšší kategorie v Praze a sklízejí pochvalné recenze od sommeliérů. Přestože produkce je zatím malá, o to větší je zájem – vína z netradičních oblastí se často vyprodají během pár měsíců od lahvování.
Co přinese budoucnost?
Otázkou zůstává, kam až tento trend povede. Bude za pár desítek let existovat vedle „moravského vína“ i silná značka „českého vína“? Mnohé tomu nasvědčuje. Rostoucí počet vinařů, rozvoj vinařské turistiky a zájem zákazníků mohou z nových regionů vytvořit pevnou součást české vinařské mapy. Vinařské stezky, které se začínají objevovat i mimo Moravu, nabízejí turistům možnost poznat kraj jinak – nejen přes památky a přírodu, ale i skrze chuť vína. Navíc rozmanitost přináší i větší odolnost – pokud by některé tradiční oblasti trpěly extrémy počasí, mohou jiné regiony doplnit chybějící produkci. Budoucnost českého vinařství tedy vypadá pestře. Pokud se podaří propojit tradici s moderním přístupem, podpořit marketing a vybudovat povědomí o značce „české víno“, může se zrod vznikající fenomén, který bude atraktivní i za hranicemi. Stejně jako dnes lidé znají rakouský Wachau nebo německou Moselu, jednou mohou vyhledávat i vína z Českého středohoří či z labských svahů. Víno už tedy v Česku dávno není jen příběhem Moravy. Tamní tradice a zkušenosti zůstanou základem, ale nová kapitola se píše jinde – na svazích kolem Labe, v sopečné krajině Českého středohoří nebo v nečekaných koutech Vysočiny. A právě tato pestrost dává tušit, že české vinařství čekají ještě velmi zajímavé časy, které mohou navždy změnit náš pohled na to, odkud může pocházet sklenka dobrého vína.
