text: Aleš Meduna
Se jménem architekta Dientzenhofera jsme se možná setkali v hodinách dějepisu, možná při návštěvě některého barokního kostela, přesto mnoha Čechům toto jméno nic neříká. A neprávem. Řada staveb Kryštofa a jeho syna Kiliána Ignáce se stala dominantami Prahy i dalších míst naší vlasti. My si připomeneme osobnost Kryštofa Dientzenhofera, k jeho kulatému výročí jeho narození.
Počátky rodu sahají do oblasti hornobavorské usedlosti Dienzenhof, nedaleko městečka Bad Feilnbach. Kryštof se narodil 7. července 1655 na statku Gugghof jako syn Georga a matky Barbory. I další čtyři Kryštofovi bratři byli významnými staviteli – Georg, Wolfgang, Leonhard a Johann. Otci se v hospodářství příliš nedařilo, proto jeho starší synové Georg a Wolfgang a patrně i mladší Kryštof, odešli někdy po roce 1665 z otcovského domu za zednickou prací. Putovali nejprve po Innu do Pasova, kde získali uplatnění při stavbě katedrály svatého Štěpána. Je pravděpodobné, že Kryštof se během pobytu v Pasově na této stavbě vyučil. V Pasově se vědělo o příležitostech, které nabízela rozvíjející se architektura města Prahy, poskytovala mnoho pracovních uplatnění a zřejmě to vedlo k cestě do Prahy. Všichni sourozenci se zde sešli roku 1678 na svatbě sestry Anny. V Praze se nakonec usadil jen Kryštof, ostatní bratři odešli a působili v německých zemích.
Kryštof Dientzenhofer začal pracovat ve firmě pražského stavitele a architekta Abrahama Leuthnera, a to na stavbě zámku v Ostrově nad Ohří, pevnosti v Chebu a přestavbě kláštera v německém Waldsassenu.
Roku 1685 uzavírá Kryštof sňatek s Annou Marií Aichbauerovou, vdovou po pražském staviteli. Tím se stává spolumajitelem dodnes existujícího domu na Malé Straně v Nosticově ulici. Dům přestavěl a požádal o městské právo a členství v cechu. Obojí získává roku 1687. Z manželství vzešlo pět dětí: tři synové a dvě dcery.
Praha prožívá na konci 17. století obrovský stavební rozmach, který byl dán stabilizací ekonomické situace českých zemí po Bílé hoře, kdy dochází k obnově města, modernizaci opevnění, výstavbě rozsáhlých šlechtických sídel, jezuitských kolejí a četných sakrálních budov. V Praze však byla též silná konkurence, proto se Kryštof obrací na počátku své stavitelské dráhy na opata kláštera v Teplé, aby se ucházel o zakázku na stavbu nových klášterních budov. V rámci rozsáhlé a dlouhodobé práce pro tepelské premonstráty navrhl nejen přestavby a dostavby budov, ale i dvě stavby mimo klášterní areál – kapli Nejsvětější Trojice v Teplé a kostel Narození svatého Jana Křtitele ve městě Úterý.
Přelom století představoval zlom i v tvorbě Dientzenhofera. V roce 1702 zahajuje práci na sérii radikálně novátorských sakrálních staveb, u nichž využívá syntézu půdorysného členění a uspořádání konstrukčních prvků a kleneb. Mezi nejvýznamnější stavby z tohoto období patří kaple Tří králů ve Smiřicích. Kaple, která vznikla díky mecenášství Jana Josefa ze Šternberka, směřuje oltářem na sever. Ke kapli přiléhá věž vysoká 49 metrů, na vrcholu je ozdobena osmicípou hvězdou, symbolem rodu Šternberků. Na výzdobě interiéru se podílel i slavný český barokní malíř Petr Brandl.Ikonickou stavbou barokní Prahy je kostel svatého Mikuláše na Malé Straně, považovaný za nejkrásnější barokní stavbu vůbec. Na stavbě kostela se patrně podílel i Kryštof Dientzenhofer, i když jeho autorství není doloženo. Nicméně odborníci se shodují, že Kryštof je autorem západního průčelí stavby a části lodi. Ve stavbě pokračoval jeho syn Kilián Ignác a dokončil ji Kiliánův zeť Anselmo Lurago.
V roce 1709 přijal Kryštof Dientzenhofer další zakázku ve spolupráci s opatem břevnovsko-broumovského kláštera, jímž byl Otmar Daniel Zinke. Jednalo se o stavbu kostela svaté Markéty. Vedle toho se podílel na přestavbě kláštera v Broumově, kde přestavěl nové křídlo, tzv. „Nové stavení“, upravil nástupní prostor ke kostelu a vedl výstavbu budovy pozdějšího gymnázia a lékárny.
Zcela unikátní je pak soubor venkovských kostelů na Broumovsku, který doplnil syn Kilián Ignác na celkový počet deseti, jež jsou dominantami kraje a prohlášeny za národní kulturní památky. Tyto církevní svatostánky mohou být též tipem na letní výlet. V lednu roku 1722, zřejmě v předtuše blízké smrti, sepisuje Kryštof závěť. Majetek, který převyšoval úctyhodnou částku 20 000 zlatých, odkázal příbuzným. Pamatoval nejen na vlastní děti, ale i na nevlastní syny, které vyženil sňatkem s Annou Marií. Kryštof Dientzenhofer, jeden z nejvýznamnějších českých barokních stavitelů, otec ještě slavnějšího syna, zemřel 20. června 1722 ve věku 67 let. Byl pohřben podle svého přání do rodinné hrobky v kostele svaté Máří Magdalény na Malé Straně. Po zrušení kostela v roce 1783 byly jeho ostatky přeneseny na Malostranský hřbitov a po jeho uzavření roku 1884 zůstalo místo odpočinku barokního génia neznámé.
