Tahle obec hrdě nese své hanlivé jméno a ani ji nenapadne, aby se nechala přejmenovat. Je to tím, že „tati“ už pro nás nic neznamenají. A kde jest vám Tatce hledati? Mezi Českým Brodem a Pečkami.
Zlodějští tati
´Tati´ totiž znamenalo zloději. Ne že by tu dneska byli zloději, i když oni jsou i dneska všude, ale Tatce je vlastně po starodávnu Ves zlodějů. Alespoň ve 13. století si tenhle název vysloužila, Samozřejmě že z té doby se žádné zápisy nedochovaly, takže nic konkrétního nevíme. Pověsti tu ale máme. Jedna z nich říká, že z místního statku vedly tajné chodby dokonce až do sázavského kláštera. Tam, kde dnes stojí prodejna, byl statek č. 1, znamenal zastávku na Zlaté cestě, která vedla z Vídně do Prahy. Tady se odpočívalo, přepřahali se koně a tak dál. Tatce byly zkrátka významnou vesnicí.
Nabízela tu báječná příležitost někomu něco otočit čili zcizit. Formani se napojili pivem a usnuli, hosté v hospodě také vždycky neměli zavazadla pod hlavou. Vůbec si nedovedeme představit ten ruch a zmatek, který na takové stanici panoval. A když se obec jmenovala Tatce, bylo to něco jako výstražné znamení, něco jako nálepky v tramvajích „Pozor na krádeže!“
Jazykověda chlácholí
Na druhou stranu to však nemuselo být tak strašné. Když se totiž řekne Tatce, je to jméno obyvatelské, tedy v množném čísle. Vytvoříme-li číslo jednotné, pak dostaneme podobu tatec. Přípona – ec měla zdrobňující význam. Tat je tedy zloděj, ale tatec znamenal zlodějíčka. Obyvatelům se tedy možná přezdívalo jen ze škodolibosti ‚zlodějíčkové‘. Ani nemuseli krást, stačilo, když cestující pořádně „očesali“. Třeba tu měli vyšší smluvní ceny.
