Při toulání rozlehlým Lednicko-valtickým areálem se před vámi zčistajasna objeví minaret – stavba na našem území nevídaná a jistě kuriózní. Stojí asi 2 km od lednického zámku a jeho štíhlá věž se majestátně zrcadlí na hladině řeky Dyje.
Vystavět jej nechal známý mecenáš umění Alois Josef I. z Liechtensteina podle plánů dvorního architekta Josefa Hardmutha (ano, toho, co „vynalezl“ obyčejnou tužku). Se stavbou se začalo v roce 1797, ale pro pohyblivost podzemních písků v nivě řeky musely být základy stavby zpevněny speciální dřevěnou konstrukcí. Věž se tyčí do výšky skoro 60 metrů. První patro tvoří 8 sálů zdobených v maurském stylu, v nichž měli dříve Liechtensteinové uloženou sbírku orientálních předmětů.
A proč že je v půvabném Lednicko-valtickém areálu, který je zapsán do seznamu světových památek UNESCO, právě minaret? Maurská architektura přeci nikdy neměla a dodnes nemá v našich končinách obdoby. Důvodem byla záliba Liechtensteinů v cestování, umění i kuriozitách. V okolí jejich zámku jste tak mohli spatřit i čínský palác, turecké lázně, římský obelisk, švýcarský most… tak proč ne minaret.
Jak to bylo před tím
V 19. století se cukr zpracovával do podoby velkých homolí a klobouků, z kterých musely kuchařky potřebné kousky pracně štípat. To vyžadovalo značnou sílu a jistou dávku obezřetnosti. I stalo se – na přelomu 30. a 40. let 19. století, že si manželka majitele dačického cukrovaru Jakuba Kryštofa Rada jednou právě při porcování cukru ošklivě poranila prst. Tato událost prý přivedla starostlivého chotě na jednoduchý, ale geniální nápad: začal lisovat cukr do tvarů drobných kostek.
Sladký zázrak v této podobě obdržela jako první paní Juliana Radová na podzim roku 1841. V úhledné dřevěné bedničce bylo poskládáno na 300 malých bílých a růžových kostiček řepného cukru. J. K. Rad (původem Švýcar) sám vymyslel a sestrojil zařízení, které již brzy bude chtít celý svět.
Oficiální zrod kostky cukru se ovšem datuje až k 23. lednu 1843, kdy Jakub Kryštof Rad dostal úřední privilegium, stvrzující jeho vynález. 3. října téhož roku je prodal rafinerii za 12 000 zlatých. To byla tehdy slušná hromádka peněz.
Hořko-sladký úspěch
Firma představila svůj „čajový cukr“ poprvé na trhu ve Vídni. Balíček obsahující jednu českou libru (514 gramů) růžových nebo bílých kostek o rozměrech půl na tři čtvrtě anglického palce se prodával za 4 krejcary vídeňské měny, což byl 1 zlatý a 50 krejcarů měny české.
Zájem byl ohromný a koncesi ihned zakoupilo mnoho evropských cukrovarů v Prusku, Sasku, Bavorsku a Švýcarsku, přidala se Anglie, a pak i cukrovar ve Zbraslavi u Prahy. Dačická rafinerie svým vynálezem brzy proslula. Roku 1845 publikoval J. K. Rad své zkušenosti v rakouském encyklopedickém časopise a ty mu v odborných kruzích vynesly uznání. Kupodivu ani tento úspěch nepřinesl dačickému cukrovarnictví potřebný ekonomický prospěch – nepříznivé podnebí na Dačicku výrobě řepného cukru nepřálo, a tak ztrátový cukrovar po několika letech skončil. J. K Rad odešel roku 1846 do Vídně, kde ve věku 72 let 13. října 1871 zemřel.
Jedinou vzpomínkou na jeho činnost je tak dačický pomník z roku 1983 v parčíku před kostelem sv. Vavřince. Žulová kostka cukru je tak připomínkou unikátního českého vynálezu, jehož zdokonalenou formu používají rafinerie cukru po celém světě dodnes.
zdroje:
- https://muzeumdacice.cz/
- http://zamek-valtice.com/
- https://zamek-lednice.com/
