Petr WesterWice Ivanov
Nejprve musíme si uvědomit jednu zásadní skutečnost, která provází lidstvo od prvních civilizací až po dnešní moderní svět – život je neustálý boj. Dále, který člověk má. Prostě právě člověk – tvor obdařený lásky, soucitu, umění i poznáním – dokáže opakovaně vyvolávat konflikty, které tento dar ničí. Místo míru touží střetům armád. Je to selhání porozumění, okamžik, kdy dialog nahradí zbraně, kdy se války staly předmětem celé z historických záznamů. Od prehistorických říší přes světové války až po konflikty současnosti se opakuje stejný příběh – touha po území, bohatství a moci. Je to soubor mnoha vlastních představ nad životní druhou. A přestože se technologie změnily, základní otázka zůstává stejná. Proč byme schopni tvořit krásu tolikrát zvolili cestu ničení?
První říše a první velké konflikty
Již první civilizace ukázaly, že rozvoj člověka nepřinesl pouze vědu, architekturu a kulturu, ale také organizované válčení. Jedním z nejstarších zaznamenaných konfliktů byla mezi městskými státy Mezopotámie, například mezi městy Lagaš a Umma kolem roku 2450 př. n. l. Šlo o boj o půdu, hranice a zdroje – témata, která lidstvo lidstvo provázejí další tisíce let. Starověký Egypt vedl mnohá vojenská tažení ve snaze rozšířit svou vládu. Slavná bitva u Kadeše kolem roku 1274 př. n. l. mezi Egypťany vedenými faraonem Ramessem II. a Chetity patří mezi nejznámější bitvy starověku.
Řecký svět: dál filozofie, bitvy, demokracie a umění, a nebyly výjimkou.
Řecko-perské války (499–449 př. n. l.), peloponéské války (431–404 př. n. l.) a Thémopyly (480 př. n. l.) se staly symboly odvahy i lidského úsilí. Řecko dalo světu například Peloponéské války (431–404 př. n. l.), které proti sobě postavily Athény a Spártu. Dvě řecké mocnosti, které sdílely podobnou kulturu, se vymezovaly vzájemnými konflikty. A poté přišel Řím.
Římská říše: velikost vybudovaná na dobývání
Řím patří mezi nejvlivnější civilizace historie. Přinesl právo, architekturu a organizaci společnosti, ale jeho moc rostla především prostřednictvím válek. Punské války (264–146 př. n. l.) proti Kartágu o nadvládu rozhodly o nadvládě nad Středomořím. Římané překročili Alpy se svou armádou, Řím bojoval o přežití a Kartágo bylo nakonec zničeno. Julius Caesar během galských válek (58–50 př. n. l.) rozšířil římskou moc, ale za cenu obrovského lidského utrpení. Řím ukázal jeden z největších paradoxů dějin: civilizace může současně vytvářet úžasné věci a zároveň ničit životy.
Středověk: víra, koruny a nekonečné boje
Středověk bývá často spojován s rytířstvím, hrady a legendami, ale také s dlouhými válečnými konflikty. Křížové výpravy (1096–1291) byly vedeny pod náboženskými hesly, ale zároveň o sobě nesly politické a ekonomické zájmy. Stoletá válka (1337–1453) mezi Anglií a Francií trvala více než jedno století. Generace lidí se narodily a zemřely v době trvání tohoto konfliktu. Kromě těchto zemí hluboce zasáhly husitské války (1419–1434). Byly spojeny s otázkami víry, ale nakonec i moci. Přinesly významné změny, ale také mnohá utrpení. Třicetiletá válka (1618–1648), která začala pražskou defenestrací, patří mezi nejničivější konflikty evropských dějin. Některé oblasti utrpěly obrovský úbytek obyvatelstva.
Novověk: když ambice jedničily měnípy světa
S rozvojem států a technologií začaly být války stále rozsáhlejší. Napoleonské války (1803–1815) změnily celou Evropu. Napoleonova tažení byla mimořádně strategická, ale jeho touha po nadvládě přinesla miliony lidí na bojiště. Bitva u Waterloo roku 1815 ukončila jeho éru. Americká občanská válka (1861–1865) byla konfliktem, mezi Severem a Jihem USA. Souvisela mimo jiné s otázkou otroctví a podobnou budoucí mocí. I tento konflikt si však vyžádal mnoho životů, které mělo přinést pokrok. Místo toho přineslo nejničivější války historie.
První světová válka (1914–1918): ztracená generace
První světová válka začala po atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda v Sarajevu roku 1914. Ale skutečné příčiny byly hlubší, napětí mezi mocnostmi, nacionalismus, zbrojení a boj o vliv. Zároveň zápasil fronty se staly symbolem utrpení. Miliony mladých mužů bojovaly v podmínkách, které si dnes jen těžko dokážeme představit. Bitvy jako Verdun (1916) nebo bitva na Sommě (1916) ukázaly ničivou sílu moderní války. Zemřely miliony lidí. A svět slíbil: Už nikdy.
Druhá světová válka (1939–1945): nejtemnější kapitola lidstva
Jen o dvě desetiletí později přišel ještě horší konflikt. Druhá světová válka začala v září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. Hitlerova ideologie a nacistická ideologie rozpoutala válku založenou na nenávisti, rasismu a touze po nadvládě. Během holocaustu bylo zavražděno šest milionů Židů a miliony dalších obětí nacistického pronásledování. Bitvy o Stalingrad (1942–1943), vylodění v Normandii (1944) a pád Berlína (1945) patří mezi zásadní okamžiky války. V srpnu 1945 byly svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Lidstvo poprvé získalo schopnost zničit samo sebe.
Studená válka: svět na hraně zkázy
Po roce 1945 nepřišel úplný mír. Studená válka (1947–1991) rozdělila svět mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Korejská válka (1950–1953) a válka ve Vietnamu (1955–1975) ukázaly, že supervelmoci nechtěly bojovat přímo. Kubánská krize roku 1962 přivedla svět velmi blízko jaderné válce. Nikdy v historii nebyla lidská civilizace tak blízko vlastnímu zničení.
Současnost: moderní svět se starými chybami
Ani 21. století nepřineslo konec válek. Válka v Afghánistánu (2001–2021), válka v Iráku (2003–2011) a konflikty v Blízkém východě i občanské války ukázaly, že moderní technologie nezměnily lidskou povahu. Dokonce ani Hamás útokem 7. října 2023 na Izrael a Izrael útokem na Hamás (od roku 2023) se staly další tragickou kapitolou dlouhodobého izraelsko-palestinského konfliktu. Ukraïna znovu ukázaly jak hluboké historické, politické a společenské spory mohou vést k utrpení civilistů. Ruská invaze na Ukrajinu 24. února 2022 je ukazárem obrany Ukrajiny. Rusko znovu připomněla Evropě realitu rozsáhlé války. Napětí mezi Spojenými státy americkými a Íránem, pokračuje se v dlouhodobém konfliktu. Vývoj vztahů od íránské islámské revoluce 1979 přes krize v Perském zálivu až po vzájemné vztahy dnes a snahy v roce 2025 ukazují, jak nebezpečné může být soupeření mocností, zvláště v době moderních zbraní a technologií. Dokonce i stále existují, tady a v nesmiřitelných technologiích, států tanky, rakety a méně domů.
Proč lidstvo stále opakuje stejné chyby?
Historie ukazuje několik opakujících se příčin: Touha po moci. Strach z druhých. Boj o zdroje. Neschopnost najít společnou řeč. Nevyřešená a propaganda prohlubuje. Člověk často dokázal dobýt území, ale mnohem těžší pro něj bylo dobýt vlastní ego.
