Emil Kolben /1862-1943/
Jeden z nejvýznamnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, zakladatel továrny Kolben a spol. Narodil se 1. listopadu roku 1862 ve Stránčicích u Prahy. Zemřel v koncentračním táboře v Terezíně.
Jan III. Lohelius /1549-1622/
Opat Strahovského kláštera, pražský arcibiskup. Během svého působení se snažil potlačovat protestantismus a utrakvismus. Po vypuknutí stavovského povstání byl vypovězen z Čech, po Bílé hoře se však vrátil, zemřel 2. listopadu roku 1622.
František Bílek /1872-1941/
Český grafik, sochař, architekt a autor užitého umění. Narodil se 6. listopadu roku 1872. Po studiích na gymnáziu v Táboře studoval Akademii výtvarných umění v Praze. Roku 1891 odjel do Paříže, kde se seznámil sřadou umělců-Muchou, Maroldem, Hynaisem či Z. Braunerovou. Bílek se stal jednou z nejvýraznějších osobností českého secesního symbolismu. Zobrazoval hlavně náboženská témata, která doplňoval mystickými texty. Známý je jeho soubor děl v pražském kostele sv. Václava na Zderaze: kříž, stůl Páně a lavice, které byly zhotoveny podle jeho návrhu.
Alexander Dubček /1921-1992/
Československý politik, jedna z hlavních osobností tzv. „pražského jara.“ Dubček se narodil v Uhrovci na Slovensku, za druhé světové války vstoupil do Komunistické strany Slovenska. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, v němž byl zraněn a jeho bratr padl. Absolvoval Vysokou školu politickou Ústředního výboru KSČ. V 50. letech studoval politické vědy v Moskvě. Na počátku roku 1968 byl zvolen 1. tajemníkem ÚV KSČ. Dubček chtěl pokračovat v jisté liberalizaci režimu, vnesl do politiky novou politickou kulturu, tím umožnil společenský proces, který dostal dnešní název „pražské jaro 1968.“ Obrodný proces společnosti byl násilně ukončen vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Dubček a další představitelé státu byli zatčeni, odvlečeni do Moskvy, kde pod nátlakem podepsali tzv. Moskevský protokol, který legitimizoval vstup a pobyt vojsk. Dubček byl zbaven politických funkcí a vyloučen z komunistické strany. Po roce 1989 se do politiky vrátil ve funkci předsedy Federálního shromáždění. Zemřel dne 7. listopadu roku 1992 na následky vážných zranění po dopravní nehodě.
Jan II. z Rožmberka /1430-1472/
Nejmladší syn Oldřicha II. z Rožmberka a Kateřiny z Vartemberka. Spravoval rozsáhlé rožmberské panství, zpočátku patřil ke stoupencům nového krále Jiřího z Poděbrad, později se však vrátil do tábora katolických pánů. Zemřel 8. listopadu v Ortenburgu na území dnešního Bavorska.
Záviš Kalandra /1902-1950/
Český divadelní a filmový kritik, historik a překladatel. Narodil se 10. listopadu roku 1902 ve Frenštátě pod Radhoštěm jako syn frenštátského lékaře a sociologa Břetislava Kalandry, který byl spolupracovníkem T. G. Masaryka. Vystudoval filozofii a klasickou filologii v Praze. Roku 1923 vstoupil do Komunistické strany, patřil k předním redaktorům komunistického tisku. Ve 30. letech byl ze strany vyloučen, protože kritizoval Moskevské procesy. Kvůli komunistické minulosti byl za druhé světové války zatčen gestapem a následně prošel několika koncentračními tábory. Ve vykonstruovaném procesu s političkou dr. Miladou Horákovou byl odsouzen k trestu smrti a, na konci června roku 1950, popraven oběšením. Po roce 1990 byl plně rehabilitován a posmrtně vyznamenán prezidentem Václavem Havlem.
Mikoláš Aleš /1852-1913/
Jeden z nejznámějších českých malířů, ilustrátorů a kreslířů. Významná osobnost tzv. generace Národního divadla. Narodil se 18. listopadu roku 1852 v Miroticích u Písku. Kreslit začal již ve čtyřech letech. Po studiu na písecké reálce odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Aleš měl velmi složitý a tragický rodinný život. Předčasně zemřeli oba jeho bratři i matka. Otec se záhy znovu oženil, ale s macechou si Aleš nerozuměl. Otec umírá také v nízkém věku a Aleš zůstal sám. S Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkurzu na výzdobu foyer Národního divadla, dále pokračoval v ilustracích pro Arbesův časopis Šotek. Známá jsou jeho díla s historickou tematikou, zpodobnění řady osobností české minulosti, významné jsou i jeho návrhy výzdoby domovních fasád. Mikoláš Aleš zemřel na následky mozkové mrtvice roku 1913 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově po boku velikánů naší historie.
Heřman z Tardy /1832-1917/
Významný reformovaný farář a představitel evangelické církve. Narodil 19. listopadu roku 1832 v Husinci v Pruském Slezsku do rodiny sfarářskou tradicí. Studoval v Praze, Heidelbergu a Halle. Byl vrchním církevním radou ve Vídni, ale i vydavatelem knih a autorem řady článků.
Bohuslav Brouk /1912-1978/
Psychoanalytik, spisovatel, básník, publicista, estetik, sociolog. Vystudoval biologii a antropologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a estetiku na Filozofické fakultě. Byl jedním z prvních propagátorů psychoanalýzy a kritickým vykladačem díla S. Freuda. Zabýval se především psychoanalýzou, sexuologií či problematikou sebevražd. Po roce 1948 odešel do exilu. B. Brouk se narodil před 110 lety, dne 19. listopadu roku 1912 v Praze.
Václav Kliment Klicpera /1792-1859/
Český spisovatel a dramatik. Narodil se 23. listopadu 1792 v Chlumci nad Cidlinou jako druhé dítě krejčovského cechmistra. Studoval filozofii, později medicínu, a nakonec přestoupil na humanitní studia. Vyučoval v Hradci Králové, následně v Praze, kde se aktivně zapojil do revolučních událostí roku 1848. Byl prvním skutečným dramatikem doby národního obrození, autor několika desítek her. Jedná se o historická dramata, rytířské hry, frašky, komedie či hry ze současnosti. K nejznámějším dílům patří Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů či Každý něco pro vlast.
Ladislav Josef Čelakovský /1834-1902/
Český botanik, profesor pražské univerzity a člen České akademie věd. Byl synem F. L. Čelakovského a jeho první manželky Marie. Od roku 1860 se stal kustodem botanického oddělení Národního muzea, habilitoval se na pražské technice, od roku 1880 byl řádným profesorem botaniky a členem České akademie věd. Vytvořil vědecký soupis české květeny, přispíval do Ottova naučného slovníku a odborných časopisů. Zemřel 24. listopadu 1902 v Praze.
