text: Aleš Meduna
Železné hory, nevelké pohoří, které se rozprostírá na území Pardubického kraje, nejsou jen krajenou lesů, skalních vyhlídek a tichých údolí, ale také místem, které po generace přitahovalo výtvarníky hledající inspiraci v autentické české přírodě. Tento nenápadný kout naší země se stal zdrojem motivů, nálad i osobních příběhů řady malířů, kteří dokázali zachytit jeho proměnlivou atmosféru – od mlhavých rán nad řekou až po kamenité stráně zalité letním sluncem. Právě kontrast drsné přírody a klidného venkovního života dal vzniknout obrazům, jež nejsou jen krajinnými malbami, ale i svědectvím o vztahu člověka k danému místu. Železné hory se tak postupně zapsaly nejen do mapy chráněných krajinných oblastí, ale i do dějin českého výtvarného umění.
Kteří malíři zde tvořili? Co je na této krajině tolik přitahovalo? Tento článek Vás provede příběhy pěti umělců, pro které se Železné hory staly životní inspirací.
Nejvýznamnější osobností byl rodák z Ronova nad Doubravou, městečka ležícího na úpatí Železných hor, Antonín Chittussi (1847-1891). Byl to právě on, který „lákal“ generaci mladších krajinářů do této oblasti a svou tvorbou na značil cestu dalšího vývoje české krajinomalby. Chittussi pocházel z vlastenecky založené rodiny, jeho otec byl starostou městečka a své děti vychovával v duchu národního obrození. Antonín, nejstarší syn, se měl věnovat obchodu, ale od mládí projevoval malířský talent, proto studoval na pražské Akademii výtvarných umění, dále v Mnichově a ve Vídni. Zprvu se věnoval převážně malbě s historickou tematikou, později převážil zájem o krajinářství. Byl silně ovlivněn francouzským impresionismem, do Francie se opakovaně vracel. Krajinné záběry Železných hor probíhaly jeho tvorbou osmdesátých let. Například roku 1882 vystavil v Paříži obraz Z Českomoravské vysočiny, později monumentální plátno Z údolí Doubravy. Zobrazoval hřebeny Železných hor, zříceninu hradu Lichnice, údolí řek Doubravy a Chrudimky. Osud nebyl Antonínu příliš nakloněn. Zemřel předčasně v květnu roku 1891 ve věku pouhých 43 let na tuberkulózu. Chittussi otevřel v krajinomalbě nové cesty s řadou námětů – symbolické spojení vody a vzduchu či projekcí psychických stavů do zobrazené krajiny. Železné hory sehrály zásadní roli v díle tohoto velikána českého výtvarného umění.
Dalším malířem, který čerpal náměty své tvorby ve zdejší krajině, byl František Kaván (1866-1941). Tento rodák z podkrkonošské Vichovské Lhoty navštívil roku 1895 Chittussiho rodiště, Ronov nad Doubravou, a okolí z této doby se dochovaly dva významné obrazy – Železné hory od Zlatého potoka a Novomlýnský rybník pod Bojanovem.
Tragicky a předčasně vyhasl život dalšího umělce, Jindřicha Pruchy (1886-1914). Dětství strávil v Běstvině v Železných horách, malířství studoval soukromě. Ačkoliv byl považován za jednu z nejvýznamnějších postav českého malířství své generace, nestihl plně rozvinout svůj talent. Zahynul v záři roku 1914 v Haliči na bojišti první světové války. Jeho dílo je charakterizováno silným citovým nábojem, temnější barevností, důrazem na náladu a existenciální prožitek. K nejvýznamnějším dílům patří obrazy Jaro v Železných horách, Kozí hřbety či Krajina u Počátek.
Oldřich Blažíček (1887-1953) pocházel ze skromných poměrů, z rodiny krejčího a podruha. Vyucil se u svého bratra malířem pokojů a poté odešel do Prahy za prací.
Následně studoval Vysokou školu umělecko průmyslovou a po čtyřech letech přešel na pražskou Akademii. Kromě krajinomalby se proslavil malbou chrámových interiérů. Jeho citlivost vedla k vyjádření všech stavů přírody – podzimních mlh, zimních plískanic, jarních tání sněhu i rozkvetlých strání. Velmi se inspiroval dílem Antonína Chittussiho. Vedle českomoravské vrchoviny si oblíbil též okolí Kraskova a Slavíkova v Železných horách. Z obrazů ve vztahu k tomuto regionu lze uvést například Rybníček ve Slavíkově.
Patrně nejznámější osobností byl Antonín Slavíček (1870-1910), v jehož díle vrcholí jedna etapa české krajinomalby. Slavíček byl zapsán do krajinářské speciálky u profesora Mařáka, studia několikrát přerušil, patrně pro neshody s profesorem. V letech 1903-1905 bydlel se svou rodinou v Kameničkách u Hlínska, které leží v těsné blízkosti Železných hor. K tomuto místu si vytvořil blízký vztah. V srpnu roku 1909 ho při koupání v řece Zdobnici ranila mrtvice, ochrnul a v únoru roku 1910 spáchal sebevraždu. Tím vyhasl život největšího českého krajináře přelomu 19. a 20. století. Krajinářská tvorba spojená s Železnými horami představuje důležitý článek v dějinách našeho výtvarného umění. Malířská tvorba, která je spjata s tímto regionem, zároveň přispěla k vizuální identitě regionu. Obrazy nefungují jen jako historické artefakty, ale jsou cenným svědectvím o podobě krajiny před industrializací a proměnami v 19. a 20. století.
