text: Pavel Troják
Naše hospodářství neprospívá. V nedávné minulosti jsme vinu klidně přisuzovali pandemii, kdy se situace měnila z jedné chvíle na druhou a nesmírný strach nahrazoval další nesmírný strach. Ale v roce 2023 je těžké se takto vymlouvat, zejména s ohledem na sousední národy, kterým se nejen podařilo dosáhnout stavu před pandemií, ale dokonce jej dalece překonat. Co nám brání dosáhnout podobného úspěchu a jak to změnit?
Tento problém je nyní předmětem debat na mnoha úrovních. Hospodářská komora zkoumá nové perspektivy pro naši zemi, Národní ekonomická rada vlády (NERV) vytvořila tým, který vyhledává opatření pro růst, ministr průmyslu a obchodu pověřil svůj tým podobným úkolem a i předseda vlády a opozice komentují tíživou situaci našeho ekonomického vývoje.
Otázka tedy zní: Je toto téma skutečně tak důležité? Odpověď závisí na tom, s čím porovnáváme naši současnou situaci. Ačkoli se může zdát, že česká ekonomika prochází těžkými časy, z historického a mezinárodního hlediska jsme na tom dobře. Řadíme se mezi nejbohatší národy světa, máme historicky nízkou míru nezaměstnanosti, veřejné finance, které lze považovat za udržitelné, a ve srovnání s jinými zeměmi máme stabilní a prosperující ekonomiku. Ano, čelíme mnoha výzvám, ale obecně je na naši zemi dobrý pohled.
Můžeme si stěžovat, a vždy si budeme, ale stačí nám překročit hranice a lidé nás budou obdivovat, jak si vedeme. Začali jsme se zadlužovat takovým způsobem, že nejen Národní rozpočtová rada, ale i všichni, kteří si dokázali představit, kam nás současný trend může zavést, začali být znepokojeni. Pokud nezměníme směr, za pět let narazíme na limity našeho zadlužení.
A problémy nejsou jen finančního charakteru. Počet ohrožených domácností vzrostl, některé oblasti zaostávají, stále více lidí se přiklání k populistickým myšlenkám a nemáme jasno, jak se vymanit z aktuálních potíží. Mysleli jsme si, že po pandemii se vše vrátí do normálu, ale teď to tak nevypadá.
Méně zajištění občané u nás nikdy nepatřili k těm, kteří by měli prostředky navíc, a stejně jsme/jsou na tom i dnes. U většiny obyvatel však pozorujeme neobvyklou opatrnost v utrácení. Ano, máme finance, ale nespotřebujeme je. To je sice výhoda v období růstu cen, ale ne všechny nákupy musí být jen impulzivní konzumace. Můžeme investovat do vzdělání nebo jiných oblastí. V současné době to ale děláme méně, než by se zdálo být ekonomicky rozumné. Jsme zřejmě obezřetní, možná i vyplašení. Můžeme to nazvat pesimistickým pohledem na věci.
Zde se objevuje první náznak možného řešení pro budoucí ekonomický růst. Mnoho aspektů našeho hospodářství funguje dobře. Prošli jsme náročným obdobím pandemie, úspěšně jsme čelili energetické krizi a velké migrační vlně. A přestože neexistuje nic horšího než válka, naše ekonomika se drží lépe, než jak naznačovaly tehdejší pesimistické odhady. Za poslední roky jsme dosáhli mnohého i přes různé komplikace a možná si tím naším pesimistickým postojem spíše škodíme.
Není snadné změnit postoj veřejnosti z pozice Úřadu vlády, a proto se vláda snaží najít způsoby, jak povzbudit ekonomický růst a podpořit tak pozitivní atmosféru v zemi. Tato opatření můžeme zařadit do tří hlavních skupin. První skupina obsahuje opatření orientovaná na poptávku, která stimulují růst a zaměstnanost, avšak mohou vést k vyšší inflaci. Druhá kategorie zahrnuje opatření zaměřená na nabídku, která s sebou nesou tendenci k nižším cenám. Opatření zaměřená na poptávku a nabídku doplňují ta nejkvalitnější, která mají potenciál transformovat celou ekonomiku.
Hledání takových opatření by mělo být prioritou všech, kteří chtějí pro naši zemi dlouhodobé dobro, nejen v rámci jednoho volebního cyklu. Jaké strategie doporučují odborné texty pro stimulaci nabídky a potenciálu ekonomiky? Namísto vynalézání nových řešení bychom měli využít toho, co již funguje v jiných zemích. Konkrétně bychom měli cílit na flexibilní pracovní trh. Měli bychom se inspirovat Polskem a zjednodušit přijímání kvalifikované pracovní síly ze zahraničí, snížit překážky pro zahraniční studenty na našich vysokých školách, zapojit do pracovního procesu více matek na mateřské dovolené, důchodců schopných práce, nebo i osob z vězeňských zařízení. Dalším krokem by mohl být digitální přístup k uzavírání a ukončení pracovních smluv.
Kromě pracovního trhu bychom měli také hledat inspiraci v kapitálovém trhu, například ve Švédsku. Co se týče stavebního řízení, můžeme se řídit dánským modelem. Rovněž se nemůžeme vyhnout oblastem jako je vzdělávání a soudnictví.
Česká republika stojí na pevných základech. Máme příležitost žít v tomto čase a místě, což je určitá výhoda. Hlavním problémem je, že většina věcí v zemi funguje poměrně dobře, což nás nevede k masové nespokojenosti a mnohým z nás se nechce nic měnit. Přesto si uvědomujeme nedostatky v systému, a tak zcela spokojeni nejsme. Ocitáme se v jakési svízelné situaci a doufáme, že v průběhu času projdou systémem i nápady či opatření, jež nás posunou kupředu.
Měli bychom upřednostňovat opatření, která byla úspěšně implementována v jiných zemích. Je vhodné hledat taková řešení, která nebudou hned zrušena následujícími vládami, která nebudou způsobovat nepřiměřený růst inflace, která přesáhnou pouhé obecné proklamace a skutečně podpoří potenciál naší ekonomiky. Někteří by tomu řekli strategie nebo vize. A právě taková jasná vize nám v současné době schází.
