Povídka od Pavlíny Kravcivové
Patriku, my… teda já, musím si s tebou promluvit. Jsme spolu jak dlouho? Deset let? Z toho čtyři manželé. Pokud si teda dobře pamatuju. Vzpomínám si na naše začátky… jak jsi mi nosil růži každý měsíc. Naše malé, malilinkaté výročí. Tak jsme tomu tehdy říkali. Nebo jak jsme byli to první léto pod stanem a byla nám strašná zima. Naštěstí nám v recepci půjčili deky, které ale strašně smrděly, jako kdyby se v nich vyválelo tucet psů.
Po pár letech společného bydlení, fakt pidi garsonka. Ale jak my byli šťastní! Oba jsme začínali v práci. A kde jsme dneska? Hodně jsme se posunuli. Teda co se týká té pracovní stránky. Svatba, byla tak kouzelná. Měli jsme pocit, že nám patří celý svět. A že nás nemůže nic zastavit. Nás a naši lásku. Problémy s početím. Vzdali jsme to. Vzdali jsme se. A vzdali jsme se i části naší lásky. Víš, já nechci, aby to vyznělo, že ti něco vyčítám. To fakt ne. Vím, že jsi vždycky dělal, co jsi mohl. Ale tím, že nemáme děti… kam se náš vztah posunul? Nikam. Náš vztah rezignoval.
Kdy naposledy jsme si vyšli, třeba do kina? Našlapujeme kolem sebe. Jsme spíš jako sourozenci než manželé. Jak moc mi chybí ten tvůj pohled. Plný žádosti a vášně. Ten, co mi vždycky řekl, chci tě! Teď hned! Teď se na mě díváš… no, spíš se na mě nedíváš skoro vůbec. A objevil se někdo, kdo se na mě takhle dívá. Jo, je z práce. Michal, viděli jste se na vánočním večírku. Ty mi na to nic neřekneš? To ti nestojím ani za to, abys mi vynadal? Dal mi facku? Jo, dej mi facku, prosím! Řekni mi, že jsem kurva! Nebo mi aspoň řekni, že mě miluješ. Že o mě nechceš přijít. Že o mě budeš bojovat. Řekni mi ksakru, že mě miluješ! Miluješ? Jasný. Prej mlčení znamená souhlas. A s čím teda souhlasíš? Že mě miluješ, nebo že ti zahýbám? Nic, ticho prostě.
Co? Řekni mi to ještě jednou prosím. Opravdu? Aha, Zuzana. Jak dlouho s ní jsi? Ale ty ses mi to nechystal říct, viď, že ne. Kdybych s tím nepřišla já, tak to neřekneš! Miluješ ji? Chceš s ní být? Ne, počkej, já to asi ani nechci vědět. Já… já tě pořád miluju. Ale potřebuju, do prdele já fakt potřebuju, aby ses na mě zase díval! Abych zase cítila, že naše láska překoná všechno. I to, že nemáme děti. Patriku, co chceš dělat? Chceš jít za ní? Dobře. Já to s Michalem ukončím. Dívej se na mě. Ano, přesně takhle.
