text: Aleš Meduna
Píše se rok 1491, v českých zemích nepanuje ideální atmosféra. Vládne český král Vladislav II. Jagellonský, slabý panovník, kdy dochází k rozkladu královské moci. V témže roce si francouzský král Karel VIII. bere Annu Bretaňskou, narodil se anglický král Jindřich VIII. Tudor, též zakladatel jezuitského řádu Ignác z Loyoly či francouzský námořní kapitán a objevitel Jacques Cartier. Prvního března tohoto roku se vydává litomyšlský obchodník Martin Kabátník se třemi dalšími členy Jednoty bratrské do Malé Asie, Palestiny a Egypta.
Martin Kabátník byl snad obchodníkem se sukny či kožišníkem, z náboženských důvodů se přestěhoval z Prahy do Litomyšle, kde se stal měšťanem. Dříve byl utrakvistou, ale přešel na panství stoupence Jednoty bratrské Bohuše Kostky z Postupic. Martin Kabátník byl člověk prostý a praktický, jistě zcestovalý po českých zemích, jako obchodník zhlédl mnohá města jako Prahu, Hradec Králové, Žatec, Tábor či Chrudim. O vlastním poslání cesty nepíše, ani to, zda bratři nalezli původní nezkaženou křesťanskou obec. Jeho dorozumívání bylo jistě obtížné, neboť ovládal jen mateřskou češtinu. Snad uměl trochu rusky ze svých obchodů s kožešinami nebo cest do Ruska.
Cestopis, který vyšel poprvé tiskem roku 1539, nese velmi dlouhý a krkolomný název: „Cesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta Martina Kabátníka z Litomyšle.“ A na té cestě sepsaní rozličných zemí, Krajin, Měst a způsobů jejich. I také obyčejů lidí. Nově vytištěna Leta Páně v MDXXXIX. Další vydání knihy vycházela v 16. a 17. století.
Jelikož neuměl číst ani psát, své myšlenky snad nadiktoval anebo je podle jeho vypravování sepsal Kabátníkův přítel, litomyšlský písař Adam Bakalář.
Prvního března roku 1491 se vydala tedy čtveřice poslů přes Moravu, Slezsko, Polsko, Rus a Valašsko do Cařihradu. Ochranou jim byl průvodní list krále Vladislava II. Jagellonského. V Cařihradě se pak rozdělili a Kabátník si tam přibral na cestu tovaryše, žida, přeplavil se přes Bospor, putoval přes Ankaru do syrského Halebu a Damašku a kolem Hromnic roku 1492 se dostal do Jeruzaléma, kde pobyl tři týdny. Jeruzalém popsal dosti podrobně, odtud pak vyrazil do Egypta, kde pobyl rovněž tři týdny, na konci března se vrátil zpět přes Jeruzalém a Turecko, kde se objevil v listopadu roku 1492. Martin Kabátník žil ještě 11 let po svém návratu z cesty a zemřel v Litomyšli v únoru roku 1503.
Jeruzalém popisuje takto: „Také z hory Olivetské nejlépe jsem viděl Jeruzalém a zhléd položení jeho. Zdál se mi tak veliký, což jsem rozuměti mohl, jako Králův Hradec, a něco jest k němu podobný, neb také leží dlouze, a ne široce, a jest na hoře dosti vysoké, jako by mohl býti Tábor, jenž ještě mi se zdá hora vyšší nežli Táborská. Jeruzalém okolo sebe ze tří stran má rokle veliké nebo údolé, a na čtvrtou stranu roveň čistá, a slyšel jsem, že by z té stravy Titus dobýval jeho. Hrob Pána Krista, jdouce od těchto zemí, po pravé ruce jest, a chrám Šalamounův byl po levé ruce, nachýliv se k hoře Olivetské, k východní straně slunce. Okolo Jeruzaléma málo rovní, než hory veliké a údolné, než proto se jim čistá obilí rodí, ale málo seti mohou, protož jest chléb velmi drah. V Jeruzalémě vína dobrého mají dosti a lacino. Ovoce rozličného mají dosti, ale velmi drahé. I jiné všecky věci jsou drahy k živnosti lidské. Na jeruzalémských vinicích viděl jsem křoví vinné divnější, nežli v těchto zemích jest. Pňoví, z kterého réví řeží, jest tak tlusté jako pařeze borové vyspělého boru, a některé můž tlustší býti. Vinic nekopají, ale zapřáhá dva buvoly a do pluhu i obvorávají je na všecky strany, totižto pňoví, a tři nebo čtyři chodí před pluhem, zdvihají vzhůru křoví, aby ho nelámali, neb jest réví velmi dlouhé a zhrúbi jest nebo ztlúští jako dobré holi. Také vinic netyčí. Křoví jest pěkně řády sázené a řídké, protož na všecky strany je obvorávati můž. … V Jeruzalémě křesťané a židé žádné zvůle nemají než úzkost velikou. Křesťanství jest málo, než židův mnoho, a ty divně a rozličně pohané trápí. A tak je trápí, jakž sami chtí… V Jeruzalémě nemají vody tekoucí žádné, ani studnic, a jest od vody město velmi bídné, než cistern v něm mnoho mají, a když déšť prší, toho jsou velmi pilní, aby každý své cisterny naplnil, jakž kdo můž podle své pilnosti, a na té vodě dosti míti až do jiného deště. V Jeruzalémě byl jsem tři neděle a ohledal jsem v něm všecko, což jsem mohl ohledati, ježto jsem mnohých věcí nepsal pro umenšení řeči, a některých jsem krátce dotekl.“
Pozorného čtenáře zaujme specifický charakter Kabátníkova vyprávění. Popisuje vše, co viděl. Počínaje zevrubnými popisy měst, nevynechává žádný z místních zvyků, věnuje se lidovým tradicím.
Jaké štěstí bylo, že svoji cestu popsal litomyšlskému písaři, zůstal nám tak zachován unikátní pohled na daleká místa na prahu 16. století.
Použitá literatura:
Kunský, J.: Čeští spisovatelé, díl první, Orbis, 1961
