Svátek Martina je především spjat s pranostikou o příjezdu na bílém koni. Ten den ale také začínají Svatomartinské hody, které mají symbolizovat konec podzimu a příchod zimy, potažmo Vánoc. Jejich nedílnou součástí je pečená svatomartinská husa a svatomartinské víno.
Podle legendy se stala husa tradiční svatomartinskou pochoutkou za trest, protože svým kejháním rušila bohoslužbu. Existuje také druhá verze, podle které se sv. Martin před svou volbou biskupem schoval k husám, a ty ho svým kejháním prozradily. Ať už je pravdou cokoliv, podzimní vykrmená mladá husa již ke sv. Martinu zkrátka patří. Babičky podle svatomartinské husy předpovídaly, jaká bude následující zima. Rozhodující bylo množství a rozmístění podkožního tuku na těle husy, a pak také stav jejích kostí. Když měla husa více podkožního tuku, pak byla tužší zima. Čím tmavší prsní kost husy byla, tím blátivější by měly být Vánoce. A naopak čím světlejší, tím víc by mělo napadnout sněhu. Důležitý byl také hřbet kosti – pokud byl do bíla, pak byl sníh i na horách. Když byl naopak kropenatý, přišly plískanice.
Jak připravit husu?
Tajemství šťavnaté a voňavé pečínky spočívá v pomalé přípravě, a to až 12 hodin. Trouba přitom musí být zahřátá jen velmi málo. Průměrná husa se při teplotě 100 °C upeče za sedm až osm hodin. Ideální je ponořit maso do sádla, aby se předešlo jeho vysušení. Pečeni můžete podávat buď klasicky s knedlíkem a zelím, nebo vyzkoušejte bramborové lokše maštěné husím sádlem. Pokud nemáte domácí chov, nevadí. Kvalitní husu seženete i v běžném supermarketu. Vše začíná nákupem dobré husy, pokud známe původ a na farmáře máme dobré reference, jsme na dobré cestě. Husu den předem nasolíme a nakmínujeme a necháme odpočívat. Počítejte s tím, že pětikilovou husu budete péct minimálně pět, při pomalém pečení až 15 hodin. Výhodou je, že z husy zužitkujete na svatomartinské menu vlastně vše.
Kromě husy totiž nelze zapomínat na husí vývar nebo kaldoun (staročeská krémová polévka s drůbky, nudlemi a knedlíčky), husí játra zpracovaná jako pyré či želé, na paštiku či na pomazánku – připravené ze zbylé pečené husy. Jako přílohy se nejčastěji podávají červené či bílé zelí, bramborové knedlíky nebo noky a oblíbené lokše (bramborové placky).
Tajemství svatomartinského vína
Tradice svatomartinského vína je spjatá s dobou císaře Josefa II. V tento den končila čeledínům, podruhům a děvečkám služba u větších sedláků, byli vyplaceni za rok služby a uzavírali dohody na rok následující. Dobrá smlouva na příští období bývala stvrzena stiskem ruky a přípitkem nového vína. Tato doba byla také spojena s vinařskými zkouškami. Pro tehdejší vinaře měl svátek sv. Martina zvláštní význam – víno bylo již jiskrné, bylo tak možné posoudit i jeho kvalitu. A to nejen kvůli chuťovému prožitku – záviselo na ní také obnovení smlouvy vinařům u šlechty a větších sedláků. Svatomartinská vína jsou tedy první vína ročníku a jejich ochutnávka by měla případnout na 11. listopad 11 hodin. Vypít by se měla do Velikonoc, aby si uchovala svoji mladost a svěžest. Obvykle se jedná o vína svěží a ovocitá, která zrála jen pár týdnů, přesto si stačila získat svůj osobitý charakter. Vína mají lehkou barvu i chuť a nižší obsah alkoholu, obvykle okolo 12 procent. Pod značkou Svatomartinské lze vyrábět pouze vína raných odrůd: bílé víno: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský; červené víno: Modrý Portugal a Svatovavřinecké; růžové víno, klaret: Modrý Portugal, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké.
Jak se slaví v Evropě?
Podzimní hodování má dlouholetou tradici, ke které postupně přibyly také zvyky svázané se svatým Martinem. Tradičně docházelo k oslavám úrody a zaslouženému odpočinku od náročné práce. Sklizeň a následné hodování je tak po věky přirozenou podzimní tradicí, která se dodržuje po celé Evropě. Tradice, zvyky a rituály patří k lidstvu od nepaměti. Lidé si tak zpříjemňovali náročné živobytí a pomocí zažitých rituálů dávali životu řád. Mnohé ze symbolů a zvyků jsou přitom spíše praktické než magické.
Martinské ohně
V mnoha zemích křesťané zcela nevymýtili tradiční pohanské zvyky. V germánských zemích se tak během svatomartinských oslav zapalují ohně. V předvečer svátku svatého Martina hoří vatry v Porýní, Holandsku a Belgii. Plameny mají být díkem za ukončenou sklizeň a prosbou o ochranu v přicházející zimě. Ohni byla připisována očišťující síla. Dříve se kromě velkých ohňů zapalovaly také louče, se kterými lidé procházeli osady a města.
Průvody v Německu
Lampiónové průvody jsou připomínkou pradávných pochodů s loučemi. V německých městech obvykle jdou v čele průvodu koně a vojáci v červeném kabátci s mečem u boku. Do rytmu jim hraje kapela a vybízí ke zpěvu. K průvodu patří také husy v klecích. Pokud se průvod koná na vesnici nebo v menším městečku, bývá zakončen fatrou, u které také čeká muž představující ubožáka a Martin na koni se s ním podělí o svůj kabátec. Po skončení průvodu dostávají děti cukroví, ovoce a ořechy z letošní sklizně.
