text: Aleš Meduna
Nad soutokem Labe a Vltavy se nad řekou a svahem porostlým vinicemi rozkládá zámek Mělník, původním názvem Pšov. Jméno je odvozeno z názvu slovanského kmene Pšovanů a dodnes zůstalo zachováno v názvu potoka Pšovky a bývalé obce, dnes městské části Pšovka. Dle Kosmovy Kroniky české provdal poslední kníže Pšovanů Slavibor svou dceru Ludmilu za českého knížete Bořivoje. Dle legend zde pak kněžna Ludmila, babička svatého Václava, často pobývala a vychovávala svého vnuka, který zde pěstoval vinnou révu.
Mělnický zámek tvoří jednu z dominant města. Předchůdcem zámku bylo raně středověké hradiště postavené nejspíše na přelomu 9. a 10. století. V roce 1274 povýšil král Přemysl Otakar II. městské podhradí na město a Karel IV. na věnné město českých královen. Město se zároveň stalo centrem českého vinařství. Městský hrad zůstal v držení královské koruny až do roku 1542, kdy jej český král Ferdinand I. zastavil Ladislavu Berkovi z Dubé a Lipé. Ten hrad přestavěl na pohodlné sídlo v renesančním slohu. Na konci 16. století držel Mělník jako léno od Rudolfa II. Jiří starší Popel z Lobkowicz.
Byl v letech 1585–1593 nejvyšším hofmistrem království, po císaři tedy třetí nejmocnější hodnostář v zemi a druhý nejvýznamnější zemský úředník. Za třicetileté války zámek zpustl, později ho další majitel, Heřman Černín z Chudenic, upravil k obývání. V 18. století Černínové dali přednost blízkému zámku Hořín a Mělník zůstal především administrativním centrem. Poslední černínská dědička Marie Ludmila se provdala za Augusta Antonína Josefa Lobkowicze. Mělnická větev rodu vlastnila zámek až do roku 1948 a v roce 1992 jí byl opět navrácen.
Lobkowiczové patří k nejstarším českým aristokratickým rodinám. Jako jediný rod si podrželi své rodové heslo v češtině: „Popel jsem a popel budu.“
Prohlídka zámku začíná v ložnici Jiřího Kristiana Lobkowicze (1907–1932), známého a úspěšného sportovce a automobilového závodníka, který zahynul roku 1932 ve svém autě značky Bugatti na závodním okruhu v Berlíně. Z obrazů je cenný portrét Jana Humprechta Černína od mistra české barokní malby Karla Škréty. Pánská pracovna je věnována památce Augusta Longina Lobkowicze (1797–1848), který se přátelil s řadou osobností, například s Goethem, který ho v Mělníku sám navštívil a ve své tvorbě se zmínil i o mělnickém víně.
K vzácným kusům nábytku patří psací stůl z konce 17. století z Francie, jenž pochází z dílny dvorního truhláře francouzského krále Ludvíka XIV. Tento stůl byl za komunistů zcizen do kanceláře ministra kultury. K dalším prohlídkovým pokojům patří Dětský pokoj, Jídelna, Velký salon, Salon s mapami a vedutami, Rytířský sál, Koncertní sál či Velká jídelna.
Právě zde se nachází nejcennější obraz na zámku, a sice Kristus s Veronikou od slavného italského malíře 16. století Veronese, jehož díla jsou ozdobami nejvýznamnějších galerií světa. K unikátům patří soubor vedut a map, které pocházejí z Amsterodamu ze 17. století. Velké veduty zachycují významná evropská města: Paříž, Londýn, Madrid, Vídeň i Prahu. Bohatě jsou zastoupeny ukázky asijského porcelánu, delfské fajáns, českého skla, obrazy významných českých malířů vrcholného baroka Škréty a Brandla.
Zámek je otevřen denně mimo pondělí od 9–17 hodin, v sobotu a v neděli od 9 do 18 hodin. Prohlídka probíhá vždy v celou hodinu. Vstupné činí 190 Kč, děti platí od 3 let 90 Kč.
Zámek však není jedinou krásou Mělníka. K předním církevním stavbám patří chrám svatého Petra a Pavla. Na objektu lze nalézt románský, gotický, renesanční, barokní i historizující sloh. Oltářní obraz vytvořil slavný barokní malíř Karel Škréta, samostatným vchodem je možné sestoupit do krypty kostela, v níž se nachází veřejnosti přístupná kostnice založená v 16. století, která patří k největším v Čechách.
Již více než půl tisíciletí vévodí kraji pozdně gotická věž chrámu svatého Petra a Pavla. Ochoz věže se nachází ve výšce 37 metrů nad zemí. Z věže je krásný výhled na Kralupy nad Vltavou, Kladno i vrcholy Českého středohoří. Pod lobkowiczkou vinicí se třpytí voda řek Labe a Vltavy, jejichž soutok patří k vyhledávaným turistickým cílům.
K dalším církevním stavbám patří kostel svaté Ludmily. Byl postaven roku 1583. Do dnešní podoby byl opraven ve 20. století. K místu, na němž kostel stojí, se váže legenda. Údajně zde přenocovala svatá kněžna Ludmila, manželka prvního historicky doloženého knížete Bořivoje, když jako křesťanka nebyla vpuštěna do tehdy ještě pohanského hradiště.
Jednou z mála přístupných částí podzemí je chodba vedoucí ke středověké studni pod náměstím. Studna je unikátní svojí šířkou 4,5 metru. Vstup je možný pro všechny s výjimkou dětí do 3 let.
