Tak ho nazýval Jiří Guth Jarkovský, když sem jezdíval po dlouhá léta se svou rodinou na ozdravné pobyty o prázdninách. A není to jediné slavné jméno, které zdobí toto malebné městečko na soutoku řeky Fryšávky se Svratkou.
Jimramov je kolébkou neprávem opomíjeného zdejšího rodáka, jezuity, astronoma a geometra působícího v 18. stol. u čínského císařského dvora – Karla Slavíčka. Pokud se rozhodnete navštívit toto poklidné místo, setkáte se zde se stopami dalších známých osobností. Na náměstí nemůžete minout rodný domek evangelického faráře Jana Karafráta, autora roztomilých Broučků. V zahradě rodinného domku na Borovnické ulici na vás z kamenného reliéfu shlížejí, zde ještě rozpustilí, kluci Mrštíkovi – později vážení autoři mnoha románů a divadelních dramat. Své myšlenky na místní faře formoval obrozenecký spisovatel katolický kněz Matěj Josef Sychra. Výtvarně se zde realizovali malíř Čeněk Dobiáš a sochař František Žemlička.
Kde ho najdete
Městys Jimramov se nachází v malebném údolí. Řeka Svratka zde vytváří přírodní hranici mezi Moravou a Čechami, takže část Jimramova, zvaná Benátky, leží již v Čechách. Od Moravy je odděluje monumentální most, který odolává po mnoho let jarním záplavám. Řeka zde z těchto důvodů byla regulována, ale neubralo jí to na kráse a romantičnosti. Vydáte-li se po hrází směrem k mlýnu, minete Librův grunt, odkud jednoho dne podle pověsti vyběhla služka prát k řece prádlo, přebrodila vodu a vešla do skály, která se za ní zavřela. Tam sloužila rytířům jeden den, na zemi však mezitím uběhlo dlouhých sto roků. Když se vrátila, na břehu již prádlo nebylo a nikdo jí nepoznával. Ale vraťme se do reality. Projdete-li Mostní ulicí, okolo kláštera Christianea, ocitnete se u tzv. Horní školy – dnes Síň rodáků. Vchod do ní střeží barokní socha sv. Jana. Dominantou městečka jsou věže dvou kostelů, barokního římskokatolického Narození Panny Marie a evangelického z dob reformace.
Bohatá historie
Městečko bylo založeno v polovině 13. století Jimramem z Pernštejna. První zpráva se objevuje v r. 1361 díky Archlebovi ze Štarkova, zřícenina jeho skalního hradu se nachází dodnes nedaleko. V 15. století za vlastnictví Pernštejnů byla udělena Jimramovu řada privilegií, která v roce 1537 potvrdil císař Ferdinand I. Mezi ně patřilo právo pořádání trhů, čímž byla obec povýšena na městys a získala další práva – osvobození od robot, právo várečné a užívání lesů na kopci Padělku, Prosičce a Holém vrchu. Ty jsou zobrazeny ve znaku a pečeti.
Renesanční zámek vystavěl Pavel Katharýn z Katharu, další majitelé Waldorfové v pol. 18. st. přistavěli barokní křídlo a spojili zámek s kostelem ojedinělou krytou chodbou. Největší rozkvět prožíval Jimramov v letech 1700-1800. Posledními majiteli od roku 1778 byl italský rod Belcredi. Provedli klasicistní přestavbu zámku a žili zde až do roku 1948, kdy byl zámek zkonfiskován. V roce 1991 získal rod Belcredi zámek v restituci zpět. Nyní je veřejnosti nepřístupný. Zámek obklopuje náhonem zahrada s keři rododendronů a v blízkosti se nachází anglický park Bludník v současnosti hojně využívaný pro pořádání koncertů a hudebních festivalů. Při stoupání na vrch Padělek vás jistě zaujme rodinná hrobka Belcrediů vystavěná v novogotickém stylu.
Dále za zmínku stojí kaple sv. Matouše, odsvěcená za dob císaře Josefa II. a přestavěná na obydlí chudých, dnes využívaná rekreačně. V ulici na Thionice pak připomíná smírčí kříž tragickou smrt ovčáka, kterého v r. 1751 utkal beran.
Domy na náměstí tvoří městskou památkovou zónu, pro svou zachovalost často vyhledávanou filmáři – naposledy při natáčení pohádky O kominickém učni a dceři cukráře.
K výletům lákají okolní kopce. Zdejší krajinu můžete obdivovat především z vyhlídky na vrchu „Prostěka“, k níž chodívalo procesí prosit za dobrou úrodu. Na skále je zakončena cesta dřevěným křížem. Pověst praví, že zde macecha svrhla nechtěného sirotka ze skály. Ten se však při pádu zachytil křoví, a když jej našli ostatní pasáčci a zvěděli, co se stalo, odplatili maceše stejnou mincí.
Celoroční krásy
Ať sem zavítáte v kterémkoliv ročním období budete vždy něčím překvapeni. Je zde krásně. Na jaře, když se ledové kry derou z břehů a zůstávají roztroušeny po okolních loukách, aby se záhy proměnily ve vláhu prospívající sasankám a petrklíčům.
V parném létě, kdy jinde je už všechno horkem zprahlé, zde díky zásobárně vody v okolních lesích je všechno svěží. Na louce rozkvétá jinde vzácný hadí kořen, temně rudý komonice, něžný kohoutek, zlatá vratička nebo nenápadně se krčící pupava, za suchých letních večerů se nad nimi vznáší světlušky.
Na podzim si pak připravte velké košíky, neboť i ten nejméně zdatný houbař nikdy neodejde ze Smrčin s prázdnou. I vyznavači zimních sportů si přijdou na své, ať již na běžkách po okolí nebo na sjezdovce v nedalekém Novém Jimramově. Horolezci, horolezkyně a horolezčata si mohou pro svoji vášeň vybrat hned z několika skal.
Ani nejbližší okolí vás nezklame. V těsné blízkosti Jimramova leží majestátné královské město Polička s dochovanými hradbami a rodnou světničkou hudebního skladatele Bohuslava Martinů. V lesích je skrytý hrad Svojanov, někdejší sídlo známého Záviše z Falkenštejna.
Jihozápadně od Jimramova zase objevíte středisko zimních sportů a kolébku lyží Artis Nové Město na Moravě, s neméně zajímavými pamětihodnostmi. K výletu vás jistě zláká i Žďár nad Sázavou se zámkem a unikátním poutním kostelem Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Stavba J. B. Santiniho je dnes chráněnou památkou UNESCO.
Pro milovníky přírody se v blízkosti vypíná Žákova hora.
Další zajímavost v okolí Jimramova má kořeny v naší hluboké historii. Je jí románsko-gotický kostelík sv. Michaela ve Vitochově založený sv. Metodějem.
Největší perlou hvozdů Zubří země, jak je také zdejší kraj nazýván, je hrad Pernštejn. Až budete unaveni dlouhým putováním po nevyčerpatelném turistickém bohatství, obnovte síly v cukrárně na náměstí ve Sněžném. Při zdolávání znamenitých domácích zákusků se můžete zahledět do místního parku, kde stojí v tichu zeleně skryta socha T. G. Masaryka, která jako jedna z mála úspěšně čelila všem politickým zřízením. Místní legendu Samotínský vánek (bylinný likér) však již dnes neochutnáte, tajemství její receptury odešlo na věčnost s jejím autorem.
