text: Pavel Troják
Ještě před několika desetiletími byla městská centra tepajícím srdcem každého města. Lidé se zde setkávali, nakupovali, navštěvovali divadla, kina a kavárny. Ulice byly plné života, obchody nabízely vše potřebné a náměstí byla přirozeným místem setkávání. Postupně se ale centra začala vyprazdňovat. S nástupem obchodních center na okrajích měst, s nárůstem automobilové dopravy a s proměnou životního stylu se z centra stávalo spíše místo pro turisty než pro běžné obyvatele. Dnes však můžeme sledovat zajímavý trend: města v Česku se snaží své historické jádro znovu oživit a vrátit mu jeho duši.
Od betonových parkovišť k živým ulicím
Jedním z největších problémů, který centra sužoval, byla dominance automobilů. Náměstí a hlavní třídy se proměnily v parkoviště, kde hluk a smog odrazovaly lidi od příjemného posezení či procházky. Dnes se ale mnohá města rozhodla situaci změnit. Přibývá pěších zón, cyklostezek a veřejných prostranství, která lákají k setkávání. Města investují do výsadby zeleně, opravují chodníky, instalují lavičky a fontány. Typickým příkladem je třeba Brno, které proměnilo náměstí Svobody v prostor pro kulturní akce a posezení. Podobnou cestou se vydává i Plzeň nebo Olomouc, kde se snaží vracet prostor lidem, nikoli automobilům. Nejde však jen o dopravní opatření. Často se jedná i o symbolické kroky, které město zlidšťují – odstranění vizuálního smogu, podpora kavárenských předzahrádek nebo umisťování uměleckých instalací do veřejného prostoru. I drobnosti mohou změnit atmosféru náměstí a z anonymního prostoru vytvořit příjemné místo, kde lidé chtějí trávit čas.
Město jako obývací pokoj
Když se mluví o „městech s duší“, často se tím myslí právě atmosféra, kterou dokáže vytvořit veřejný prostor. Není to jen o tom, zda je někde lavička, ale o celkovém pocitu, že město žije. Často se hovoří o takzvaném konceptu „města krátkých vzdáleností“. To znamená, že člověk nemusí nikam daleko dojíždět, protože vše potřebné najde do patnácti minut chůze: obchod, školu, lékaře, kavárnu i park. Tento koncept si postupně osvojují i česká města. V menších městech to jde snáz, protože jejich struktura je historicky kompaktnější. Větší metropole jako Praha či Ostrava ale hledají cesty, jak přivést lidi zpět do srdce města třeba prostřednictvím kulturních festivalů, farmářských trhů nebo rozvoje bydlení přímo v centru. Součástí proměny je i větší důraz na kvalitu architektury a urbanismu. Obce se snaží, aby nová výstavba nepůsobila cize, ale citlivě navazovala na historickou strukturu města. Roste i důležitost participace občanů – veřejná projednávání, architektonické soutěže nebo ankety dávají lidem možnost vyjádřit se k tomu, jak má jejich město vypadat. Tím vzniká větší pocit sounáležitosti a zájmu o společný prostor.
Kavárny, obchůdky a kulturní akce
Důležitým prvkem oživení center je drobná podnikatelská činnost. Malé kavárny, bistra, galerie a knihkupectví dokážou městu vtisknout jedinečnou tvář. Turisté i místní obyvatelé mají chuť zastavit se, posedět a vracet se sem. Velký vliv mají také farmářské trhy, které se rozšířily do většiny větších měst. Trhy přitahují nejen návštěvníky, ale i lokální producenty, což posiluje místní ekonomiku. Centra se tak nestávají pouhou kulisou, ale skutečným místem každodenního života. Večery pak patří hudebním vystoupením, letním kinům či městským slavnostem. Například Litomyšl využívá své náměstí k pořádání kulturních akcí světové úrovně a díky tomu přitahuje nejen turisty, ale i místní, kteří se rádi vracejí. Kultura má v tomto směru obrovskou sílu. V okamžiku, kdy město nabídne pestrý program od divadelních festivalů po letní hudební přehlídky, začíná se centrum proměňovat v živý organismus. Prázdné ulice se zaplní lidmi, kteří přicházejí nejen za uměním, ale i za zážitkem sdíleného prostoru. Podobně fungují i městské slavnosti nebo tematické akce, které připomínají historii města – od středověkých jarmarků až po průvody masek.
Bydlení v centru – návrat starého trendu
Další důležitou součástí oživení center je návrat bydlení do historických jader měst. Po revoluci se mnoho domů v centrech vybydlelo, byty se přeměnily na kanceláře nebo sklady a lidé se stěhovali do panelových sídlišť nebo rodinných domů na okrajích měst. Dnes se trend obrací. Mladí lidé, singles i rodiny s dětmi oceňují možnost mít vše po ruce, a proto hledají bydlení přímo ve městě. Města se snaží tomu napomoci rekonstrukcí historických domů a podporou projektů, které vracejí život do center. Praha se například potýká s problémem nadměrného množství bytů určených pro krátkodobé pronájmy přes platformy typu Airbnb. Snaží se proto hledat rovnováhu mezi turismem a potřebami místních obyvatel. V menších městech je situace odlišná – tam často hraje roli i cena bydlení, která bývá dostupnější než ve velkých metropolích. Přesto i zde narážejí radnice na problémy: nutnost rozsáhlých rekonstrukcí, složité majetkové vztahy nebo nedostatek investorů. Přesto se ukazuje, že tam, kde se podaří obnovit alespoň několik domů a přivést do nich nové obyvatele, se celá čtvrť začíná znovu nadechovat.
Jak město ožívá díky lidem?
Město s duší není jen o budovách, trzích nebo kulturních akcích. Je především o lidech, kteří tam žijí. Pokud lidé v centru nacházejí služby, kulturní nabídku a příjemné prostředí, zůstávají a tvoří z města prostor, kde to žije. To, co se dnes děje v českých městech, je tedy jakýsi návrat k přirozenosti. Město se znovu stává tím, čím bylo v minulosti – místem setkávání, obchodu, kultury a života. A to je cesta, která mu navrací jeho skutečnou duši. Je třeba ale také upozornit na rizika. Pokud se centrum stane pouze atrakcí pro turisty, může ztratit svoji autentičnost. Proto je klíčové myslet na potřeby místních obyvatel, na jejich každodenní život. Jen tehdy, když budou mít důvod vracet se do centra nejen kvůli práci, ale i kvůli nakupování, setkávání a trávení volného času, získá město svou opravdovou hodnotu. Výzvou do budoucna zůstává najít rovnováhu mezi potřebami obyvatel, turisty a podnikateli. Pokud se to podaří, česká města mají šanci znovu najít svou identitu a proměnit se v živá centra, která přitahují nejen návštěvníky, ale hlavně ty, kteří v nich chtějí skutečně žít. Města s duší nejsou jen architektonickým pojmem, ale především odrazem toho, jak se v nich lidé cítí – zda jsou jejich ulice místem, kam se rádi vracejí, nebo pouze kulisou bez života. A právě tento pocit je tím, co rozhoduje o budoucnosti českých center.
