Pokud nevíte, kam na výlet, zajeďte si do Zákup. Malé severočeské městečko oplývá historickými památkami v čele se zámkem, kde se ženil následník trůnu František Ferdinand d´Este se Žofií Chotkovou (co je oba za čtrnáct let zastřelili v Sarajevu), je tu krásné sousoší Nejsvětější Trojice, naučná stezka, muzeum masek, koupaliště aj. Před válkou se tu vyráběla auta Gatter. Zákupy mají také řadu prvenství. V roce 1850 tu vznikl nejstarší sbor dobrovolných hasičů v celé střední Evropě, v roce 1947 se staly Zákupy kolébkou našeho výsadkového vojska a za rok to bude sto let, co zde vznikl nejstarší český ochotnický soubor na Českolipsku. Dnes se jmenuje Divadelní spolek Havlíček. A v seznamu jeho členů najdeme jméno Pavlína Kravcivová.
Pavlína je mladá ochotnická herečka se spisovatelskými ambicemi. Napsala povídku (vychází na pokračování ve Špíglu). Tato mladá dáma oslovila starého pána – zkušeného režiséra Jiřího M. Šimka – se žádostí, aby jí pomohl povídku proměnit v divadlo. V divadlo jednoho herce – vlastně jedné herečky. Zkušenosti se spojily s elánem a talentem, to vše slepila společná láska k divadlu a pokora jeho služebníků a kupodivu přes věkový rozdíl i velmi totožné názory autorky-herečky a režiséra.
Tak vznikla inscenace s názvem „Možná jo“, která spatřila světlo světa na jevišti zákupského kulturního domu 15. června 2022. Inscenace, která zvedla při závěrečném potlesku mnohého diváka ze židle. Inscenace, v níž byla ukryta obrovská energie, velká pokora, zkušenosti i talent. Přes rampu se podařilo divákům předat poselství o životě. O člověku – ženě, na kterou platí to staré „humani nil a me alienum puto“ (nic lidského mi není cizí) – ani sex, ani alkohol, ani drbárna s kamarádkami, prostě cokoliv si vzpomenete. Zároveň o ženě, která, při vší své touze po životě, cítí obrovskou odpovědnost vůči své dceři i vůči svým trochu kontroverzním rodičům, vůči kamarádkám i vůči svému povolání. Je v tom příběhu velmi mnoho, co známe ze života. Je to silné. A je to sděleno srozumitelně. Navíc Pavlína mluví tak, že je jí rozumět i při emocionálních scénách, což dnes ani u profesionálních herců není vždy pravidlem.
Když se k autorce a herečce v jedné osobě, ke zkušené a empatické režii přidá ještě přesný zvukový doprovod (skladby vybrala sama autorka, technické provedení ve velkém souznění s dějem měla na starosti žena za zvukovým pultem Jana Benešová), když se to celé propojí s absolutním zaujetím, není divu, že vznikne mimořádné představení na velmi profesionální úrovni. Určitě se při něm zasmějete, možná ale vám i slza ukápne. Takový je život. A tak ho Pavlína hraje.
Uvidíte-li někde plakát, kde bude napsáno, že se tam hraje „Možná jo“, a u toho jméno Pavlína Kravcivová, jděte na to představení. Stojí za to.
Viděl a popsal Miloš Skalák
Pozn. red: Pokud byste měli zájem o představení, kontaktujte autorku: pavlina.kravcivova@gmail.com
