Česká tradice
Cítíte to? Je to už opravdu tady. To voňavé kouzlo pečení vánočního cukroví. Kéž by se něco nepovedlo, abychom si na tom mohli smlsnout už teď! Vždyť je to týrání neochutnat alespoň kousek, když vzduch se tetelí teplou vůní vanilky, skořice a zázvoru.
Já vám slibuji, že vás vůněmi trápit nebudu. Dokonce se vám nebudou ani sbíhat sliny. Proč? No, protože tyhle pečené půvabnosti se jíst nedají. To by byla velká škoda, protože z nich se můžete radovat i několik let. A protože jsou pro lidi nepoživatelné, tak potěší jen oči a také duši. Schválně jsem napsala, že jsou pro lidi nepoživatelné. To neplatí ovšem pro moučné červy, kteří čas od času v těch nejkrásnějších kouscích najdou zalíbení a dotvoří je svými originálními cestičkami. Ale co, když jim to chutná. Koneckonců, toto pečivo se dělá pro radost, a tak je jedno, čí radost to je.
Pečivo pochází z Vizovic, a proto se mu začalo říkat vizovické. Vizovice nedaleko Zlína jsou totiž známé nejen likéry a moravskou slivovicí, ale i figurkami z nekynutého těsta. V polovině 19. století zde žila rodina Luton-ských, která se věnovala pečení perníků. Lutonští jezdili po jarmacích a prodávali je. Jejich syn, také pekař, byl velmi hravý a tvořivý. A už ve svém mládí začal tvořit malé figurky z nekynutého těsta. A když ke své tvořivosti přidal i zručnost, bylo na světě nové pečivo – vizovické pečivo. To mělo na poutích a jarmacích velký úspěch. Aby také ne. Vždyť zvířátka i figurky byly velmi roztomilé a půvabné. A tak na počátku 20. století je kupovali chudší lidé jako drobné hračky pro své děti. Později se pečivo jako ozdůbky začalo věšet i na vánoční stromky. A na vánočních stromech i na větvičkách ve váze se krásně vyjímají i v současné době.
Původní tvary byly jednoduché a zahrnovaly 34 základních tvarů, které měly symbolizovat vlastnosti, kterých si Valaši nejvíc cenili. Ovečka značila dobrotu, jelen bystrost, zajíček postřeh, kohoutek mužnost a děťátko radost. Po válce se tvorba rozrostla do větších rozměrů a celých výjevů. Začaly se objevovat svícny, krojované figurky a betlémy. Vizovické pečivo se nepoužívá jen o Vánocích, ale může nás těšit celý rok v podobě závěsného obrázku nebo drobných bytových dekorací. Samozřejmě záleží na motivu.
Když člověk pozoruje dovedné ruce, které tvarují vizovické pečivo, zdá se mu, že není na světě nic jednoduššího než tvoření figurek. Z válečků se totiž dá vytvořit snad cokoliv. Prsty ty tenké válečky zaplétají do copánků, věnečků, vrkočů nebo mašliček. Ty se umístí na válečky silnější, které se nastřihují, krájí a vypichují tak dlouho, dokud z nich nevznikne pěknost, na kterou se ony copánky, věnečky, vrkoče nebo mašličky přilepí, a tak vznikne půvabnost. Je možné půvabnosti ještě nějak ozvláštnit – třeba obtisky špiček nůžek nebo nožů. No, a tak někdy vznikne i nádhernost. Při pohledu na hbitost prstíků tvořících růžičky, zvonečky, kraječky, šištičky, ptáčky i andělíčky vám přechází až zrak. A najednou se ve vás zrodí myšlenka: „To zkusím také.“
Ale ouha, trochu to vázne. Prstíčky nejsou tak hbité, těsto správně nelepí a při pečení figurky praskají. Ale nevzdávejte to a vydržte. Žádný učený z nebe nespadl, to přece všichni víme. Takže si sežeňte pořádný recept, udělejte si čas a uvolněte svou fantazii. A ta si už poradí i s tím zapeklitým těstem. A až si potom ozdobíte větvičku nebo misku svými výtvory, budou vám připadat nejmíň jako pěknosti. Další rok to už budou půvabnosti a až fantazii pustíte do svého srdce, tak i nádhernosti. Kdo ví? Tak se zklidněte, vypněte televizi, zavřete oči a připravte se na tu kouzelnou chvíli, kdy vaše ruce začnou rodit.
Recept na vizovické těsto
Doporučuji začít s menším množstvím těsta, šetřete své ruce! Na 250 gramů hladké mouky potřebujete 1 dl vlažné vody, lžíci octa a vajíčko na potření hotového výrobku. Dále využijete hladké prkénko, ostrý nožík a nůžtičky. Hodí se špejle, párátko, miska s „lepidlem“ (rozmíchaná lžička mouky v půl sklenici vody), štětec, kuličky koření pro očka, a pokud budete chtít figurky zavěšovat, pak tenký drátek, ze kterého vyrobíte očka.
Modelovací těsto zpracováváte klasicky. Do mísy nasypete mouku, do ní postupně vléváte vodu s octem a promícháváte nejprve vidličkou a poté rukama. Zkušení výrobci tvrdí, že hnětení těsta vyžaduje hodinu, mě to trvalo déle. I tak se těsto zdálo sice bez hrudek, jenže hladké také nebylo. Stačilo ho ale zabalit do vlhkého ubrousku a igelitu, odložit přes noc do spíže a do rána zvláčnělo jako zázrakem.
Těsto pak vytvarujete do válečku, ze kterého nožem odkrajujete kousky a modelujete figurky. Základním tvarem pro většinu zvířátek je váleček nebo kulička, kterou rozválíte v dlani a dále tvarujete. Jednotlivé části figurek slepujete připraveným moučným lepidlem. Pro začátečníky je lepší použít štětec, vzhledem k tomu, že k mokrým rukám se přilepí všechno, nejen zamýšlená část.
Hotové figurky necháte pár hodin sušit, pak je potřete rozšlehaným vajíčkem a pokračujete v sušení v troubě. Mě se osvědčily nejdříve dvě hodiny při 50 °C, poté další dvě hodiny při 90 °C, a nakonec tři hodiny při 110 °C. Ale tento postup je jen orientační, záleží na druhu mouky i trouby. Teplotu zvyšujeme, až když se těsto začne lesknout, a skončíme v okamžiku, kdy jsou figurky vybarvené do zlatova.
