Mravenec

Pavlína Kravcivová
Mravenec, takové obyčejné zvířátko, říkáte si. Ale jejich způsob života, jejich spolupráce, jejich schopnosti, to vše z nich dělá jeden z nejzajímavějších živočišných druhů na Zemi. Svým celkovým počtem se řadí na první místo mezi ostatními živými tvory. Kdybychom je všechny posadili na váhu (což se nám nikdy nepodaří), vážili by víc než všichni lidi dohromady. Mají obrovské sociální cítění, tak například se starají o staré a nemocné mravence, kteří už nemohou pracovat.
V České republice je nejrozšířenějším druhem mravenec obecný. Je hnědý až šedočerný a část svého těla má porostlé štětinkami. Mravenci mají nohy složené z pěti části a na konci disponují drápkem – ten jim pomáhá lézt po stěnách. Na nohou se dokonce nachází malé měchýřky, které jsou plné lepkavé tekutiny, proto se snadno přemisťují i po oknech. Nohy jsou velmi silné, mravenci unesou náklad až třicetkrát těžší, než jsou oni sami. Jen si to představme, jako kdyby 80 kilový muž nesl nějaký balíček, který by vážil 2400 kilogramů! Takoví siláci mravenci jsou.
Oproti mravencům obecným jsou mravenci lesní jinak zbarvení, a to červenočerní. Nejsou skoro vůbec ochlupení a na konci zadečku mají žihadlo se známou kyselinou mravenčí. Proto, když nás v lese žahne tento mravenec, nás to tak pálí.
V mraveništi žijí dělnice, královna a samečci. Dělnice jsou neplodné samice, které žijí asi 6 let a starají se o chod celého mraveniště. Obstarávají potravu, starají se o larvy a chrání hnízdo. Oproti nim královna může žít až 20 let! Královna klade vajíčka. Samečci krátce po páření uhynou. Není bez zajímavosti, že u vchodu do mraveniště drží stráž mravenčí vojáci – ti největší a nejsilnější. A také, že v mraveništi mají dokonce své doktory, ti se starají o nemocné mravence a izolují je od zbytku zdravých.
A čím se mravenci živí? Mravenci lesní jsou všežravci – nepohrdnou malým hmyzem, nektarem z rostlin nebo třeba výměsky ze mšic. S těmi dokonce tvoří symbiózu. Mravenec za den naběhá spousty metrů. Aby se vrátil zpátky do mraveniště má speciální navigační systém. Pohybuje se pomocí slunce a magnetického pole Země. Dokonce má takový zabudovaný krokoměr, pamatuje si tedy nejen cestu, ale i počet kroků.
V případě ohrožení jsou mravenci schopni vypustit tzv. feromony, jinými slovy chemické signály, které ostatní mravence varují. Mravenci je přijímají tykadly. Takhle spolu komunikují, mravenci totiž nemají uši. Spíše vnímají zvuk jako chvění vzduchu, a to svými nožičkami.
Mraveniště je vždy postaveno kolem starého pařezu, který vybere královna pro založení kolonie. Mraveniště, to není jen kupa jehličí. Je to propracovaný systém chodbiček a komnat. A není bez zajímavosti, že v zimě mravenci přebývají v podzemních chodbičkách.
Autorka použila jako zdroj knihu Já, mravenec od Xenie Lučenkové.