sesbíral: Aleš Meduna
Mateřská řeč je řeč dětství, první řeč duše, poklad prvních dobrodružství, nálezů a poznatků: věčně navazuješ na své dětství, mluvíš-li mateřským jazykem. A musím se přiznat, kdekoli jsem ve světě byl, že jsem vždy patrně hledal klid svého domova… Nejlepší krajina, kterou jsem viděl, je v Itálii, nejlepší život, který jsem pozoroval ve Francii, nejlepší lidé, které jsem potkal, v Anglii, ale žít mohu jen ve své zemi.
Mnoho číst neznamená hltat knihy, nýbrž dobře si přečíst pár nejlepších… Všechno prohovořit neznamená nadělat mnoho řečí, nýbrž málo slovy dostat se k jádru věci… Mnoho žít není honit se za mnohým, nýbrž žít pomalu a silně. Člověče, musíš chtít mnoho od sebe sama. Sebe sama musíš učinit lepším a čistším, hlubším a klidnějším. Nedojdu klidu, dokud nenajdu naprosté vnitřní čistoty.
Můžeme omlouvat poměry, ale nemůžeme omlouvat lidi. Poměry celkem za nic nemohou, ale lidé mohou za poměry, které jsou. Nikdy zajisté nevyrosteme na velmoc, ale je velmi pravděpodobné, že budeme malým kouskem velkého řádu evropského nebo světového. Pak nám nebude nic platna žádná megalomanie, žádná mocenská okázalost: ale bude nám mnoho platno všechno, co budeme umět.
Být mladý, to dokáže každé sele, ale zachovat si kouzlo a přitažlivost až do nejvyššího věku, to je veliký dar a umění. Slušelo by nám víc lásky k minulosti a k starým věcem, protože v nich je zasuta spousta přímo fantastické mladosti.
Představme si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk. Naše řeč je moudrá: dělá zásadní rozdíl mezi „jsem přesvědčen“ a „přesvědčil jsem se.“
Mám-li už volit mezi kritikou a vírou, volím kritiku: neboť víra mne zbavuje kritiky, ale kritika mi umožňuje aspoň nějaký pěkný kousíček víry: dokonce i víry jiných lidí.
Pokud potřebuješ další úpravy, dej vědět!
