Když se řekne Rudolf II., každý z nás si představí Jana Wericha ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Avšak moc z nás si již nepamatuje, jakým byl vládcem na území Habsburského císařství.
Habsburkové se v českých zemích ujali vlády roku 1526, kdy se českým králem po smrti Ludvíka Jagellonského stal jeho švagr Ferdinand I. z rodu Habsburků. Tím začala téměř čtyři sta let trvající vláda Habsburků v Čechách.
Budoucí císař a král, Rudolf, se narodil 18. července roku 1552 jako třetí v pořadí z celkem patnácti dětí ve Vídni. Jeho rodiči byli Maxmilián II. Habsburský a Marie Španělská. Rudolf vyrůstal na vídeňském dvoře, avšak v jeho 11 letech odcestoval do Španělska na popud jeho otce s matkou, kam se vydal s jeho mladším bratrem Arnoštem. Rodiče doufali, že tímto bude mít Rudolf větší šanci získat španělskou korunu. A všechno tomu nasvědčovalo, Rudolf byl vychován jako budoucí panovník.
Po sedmi letech strávených ve Španělsku se s tímto vynikajícím vzděláním princové Rudolf a Arnošt konečně mohli vrátit domů do Vídně.
Po jeho návratu se stal uherským králem v roce 1575 a téhož roku byl korunován českým králem. Na počátku svých vladařských povinností Rudolf navazoval diplomatické styky a snažil se řešit množství problémů, které zdědil po svém otci ve své rozsáhlé říši.
Osobnost Rudolfa byla velmi pestrobarevná. Byl vzdělaný, miloval umění, historii, astronomii, ale také alchymii a okultní vědy. Díky tomu všemu do Prahy mířilo spoustu osobností, například astronomové Tycho Brahe a Johannes Kepler nebo malíři Hans von Aachen a Giuseppe Arcimboldo, který pro Rudolfa kupoval umělecká díla a kuriozity do jeho sbírek.
Rudolf se sice nikdy neoženil, ale jinak měl řadu milenek. Mezi nejznámější patřila dcera dvorního antikváře Kateřina Stradová, se kterou měl nakonec šest nemanželských dětí.
V srpnu 1593 vypuklo vyhlášení války tureckým sultánem Muradem III. a zároveň v celých Uhrách touto dobou vypuklo povstání vedené sedmihradským šlechticem Štěpánem Bočkajem. Složitá jednání vedla k tomu, že roku 1606 byl nakonec vyjednán mír jak s povstalci v Uhrách, tak s Turky.
Téhož roku vyvrcholil spor mezi oběma bratry, který nakonec končí po dvou letech libeňským mírem. Matyáš získal uherskou korunu a zároveň vládu nad rakouskými zeměmi a Moravou. Rudolfovi zůstaly Čechy, Slezsko a Horní a Dolní Lužice.
Roku 1611 se Rudolf II. ještě snažil pomocí vojenské síly Pasovských získat ztracenou politickou pozici a pomstít se Matyášovi, ale místo vítězství byl donucen k abdikaci. Následně rok poté umírá na Pražském hradě ve věku 60 let.
Značnou část předmětů umělecké a historické hodnoty získal Rudolf II. od svého otce Maxmiliána II., když se v roce 1583 přesunul císařský dvůr z Vídně do Prahy.
Ve svých sbírkách Rudolf II. uchovával umělecké a historické předměty, knihy, archeologické nálezy, vycpaniny zvířat či nejrůznější kuriozity. Značnou část sbírky Rudolfa II. tvořily obrazy, které císař kupoval, dostával darem nebo si je nechal namalovat na zakázku u významných umělců své doby.
V císařské obrazárně se nacházela díla např. Albrechta Dürera, Lucase Cranacha staršího, Leonarda da Vinci, Raffaela Santiho, Tiziana, Tintoretta nebo Caravaggia. Podle dochovaných informací měl Rudolf ve své sbírce přes 3 tisíce přírodních předmětů včetně vycpaných zvířat, exotického ovoce, minerálů či korálů.
Po smrti Rudolfa II. jeho rozsáhlé sbírky, které by zaplnily celé muzeum, zanikly. Jeho nástupce na trůnu Matyáš Habsburský si část odvezl z Prahy do Vídně, některé předměty prodal. Spousta předmětů bylo rozkradeno po třicetileté válce.
