V mnoha rodinách krom dětí žijí i mazlíčci. Pes, kočka, králík nebo i obyčejná rybička. Avšak najdou se i tací, co doma chovají třeba leguána, hady, pavouky a všelijaké jiné exotické “potvory”. Slyšeli jste ale už o vakoveverkách? Možná víte, o co jde, ale momentálně si nevybavíte, jak vypadá. Možná popsat tvora jako létající veverku vám pomůže. Vakoveverka je stromový vačnatec žijící na území Austrálie dlouhý něco málo přes třicet centimetrů a z toho dvě třetiny jeho délky tvoří chundelatý ocas. Plachtící blána je natažená mezi posledním prstem přední končetiny po první prst končetiny zadní. Vakoveverka je převážně noční tvor, který se živí hmyzem, ovocem či nektarem. Žijí převážně v párech společně s potomky.
Jak vlastně vakoveverky dokážou létat?
Průměrná délka letu je přibližně 20 metrů, avšak nejdelší lety mohou dosáhnout až metrů 60. Díky výborným schopnostem ovládání svého letu se vakoveverky dokážou vyhýbat za letu stromům před nimi.
Chov vakoveverky u nás doma
Vakoveverky jsou velmi společenská zvířátka, a proto se chovají v párech. Ještě ideálnější je chovat je v rodinné skupince, kde je jeden sameček a několik samiček s mláďaty. Vakoveverky pochází z tropických oblastí, nelze je tedy chovat venku! Tato zvířátka sice přes den spí, ale v noci jsou hravá a dovádivá. Ráda běhají a poskakují, honí se, zkoumají okolí, a proto je třeba počítat s větší klecí – voliérou. Povinnou výbavou je samozřejmě domeček, misky, spousta hraček, houpáček, ale hlavně hodně větví k lezení a skákání – nejlépe z ovocných stromů.
Potrava
Ve volné přírodě se dokážou vakoveverky, pokud jde o potravu, velmi přizpůsobit. Jako všežravci jsou schopné se v přírodě adaptovat na momentálně nejdostupnější zdroje potravy. V zajetí je nejjednodušší je krmit speciálními granulemi. Avšak většina chovatelů dává přednost přirozené stravě – ovoce, zelenina, hmyz či jako pamlsky se mohou použít piškoty, jogurt, oříšky či třeba dětské přesnídávky. Stejně jako pro psy je pro vakoveverky čokoláda smrtelně nebezpečná.
Ochočení a výcvik
Vakoveverky se ochočit a vycvičit dají, ale vyžaduje to čas a trpělivost. Pár vakoveverek dokáže poslouchat i povely. Jelikož jsou vakoveverky noční tvorové a přes den spí, není nejchytrější je učit povely či si s nimi hrát. Vakoveverky jsou velmi společenské a vyhledávají kontakt s lidmi – pokud je vakoveverka s vámi dobře a vytvoří si s vámi pouto, nebudou jim vadit interakce přes den.
Délka života
Délka života ve volné přírodě činí 4 až 9 let, v zajetí je to 10 až 15 let. Vakoveverky mají celkem pevné zdraví a nejsou náchylné k nemocem, ale samozřejmě mohou chytit nějakého vnitřního parazita, například od kočky či psa v domácnosti – chov vakoveverek se v takových domácnostech proto nedoporučuje, už jen z toho důvodu, že se v jejich přítomnosti cítí vystresované. Nejčastějším zdravotním problémem vakoveverek je osteoporóza, která je způsobena velkým příjmem ovoce, zeleniny, ořechů či slunečnicových seminek. Zvířata nepotřebují pravidelnou veterinární péči, dokonce ani žádná očkování.
