Vzhledem ke své proslulosti není nijak nápadná. Nevysoký, částečně zalesněný kopeček mezi Chebem a Františkovými Lázněmi. Nápadný kráterovitý útvar, který tu najdeme, není sopka, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale starý lom. Pro českou geologii je ale vizuálně neatraktivní Komorní hůrka místo bez nadsázky legendární.
O tom, že Západní Čechy jsou proslulé lázeňskými prameny a minerálními vodami ví asi každý. Méně známý je fakt, že stejná síla, která sytí a zahřívá prameny, také otřásá zemí a na sopce Komorní hůrka z geologického pohledu nedávno vynesla z hlubin země žhnoucí lávu.
Komorní chrlení
Komorní hůrka je nejmladší sopkou ve střední Evropě. Soptila asi před půl milionem až třičtvrtě milionem let, i když dozvuky sopečné činnosti, tedy že ten kopec měl vysokou teplotu a vycházel z něj dým, by se dal datovat ještě před deseti tisíci lety. Nebyla asi nikdy moc divoká. Prostě komorní sem tam nějaké to vyfouknutí popela, jeden výron lávy a dost. Není divu vznikla až v poslední, závěrečné fázi sopečné činnosti na našem území.
Stále aktivní
Stejně, jako všechny ostatní sopky na našem území i Komorní Hůrka již vyhasla i když jako poslední. Toho, že by opět vyvrhovala popel a žhavou lávu, se nemusíme obávat. Ale na druhou stranu nelze říct, že by byla úplně nečinná. To nejpozoruhodnější na okolí Komorní hůrky je, že Země se tu neustále otřásá. Zemětřesná činnost je tady prakticky stálá, prakticky každý den se zaregistruje několik seismických jevů, i když jsou to velmi slabá zemětřesení, která se registrují pouze velejemnými přístroji. Silnější zemětřesné roje se vyskytují tak s periodou osmi až deseti let ale malé, stěží postižitelné „chvění země“ se tu děje neustále.
Bez obav vyražte!
Pokud se chcete na Komorní hůrku vypravit, ale bojíte se otřesů půdy, nechte obavy doma. Místní obyvatelé nám prozradili, že i hodně citlivý člověk zaznamená otřesy slabší, než když okolo vás projede nákladní vůz.
Počátky výzkumu
Je to zvláštní, ale jak píše v Krajinách vnitřních a vnějších geolog Václav Cílek, tento nevyso-ký vršek Komorní Hůrky stojí v průsečíku tří velkých témat založení prvního vědeckého spolku v Čechách, soubojů o platnost myšlenky světové potopy a určité části Göethovy inspirace. Když to vezmeme od začátku dá se říct, že organizovaná česká věda začíná právě geologickým výzkumem této sopky. Psal se rok 1773 a v Praze byla založena první, a na dlouhou dobu jediná, vědecká organizace na celém území monarchie Učená společnost. Její vůdčí osobnost Ignác Born tak reagoval jednak na vznik německé Učené společnosti a potom právě na výzkum Komorní hůrky. Právě tady si podle zachovalého dopisu uvědomil nutnost společné práce a vzájemné komunikace.
Spory o původ světa
Otázka, další, totiž zda Komorní hůrka sopkou je či není, se odehrávala na pozadí světem hýbajícího sporu o samotný původ světa mezi takzvanými neptunisty a plutonisty. Na konci 18. století ještě geologové zcela nevěděli, jak vlastně horniny vznikají. Byli rozděleni ve dva tábory. Neptunisté soudili, že horniny vznikají usazováním ve vodním prostředí, a že tedy i Komorní hůrka má svůj původ v uhelných slojích, které později vyhořely. Plutonisté naopak zastávali názor, že je sopečného původu.
Göethe chtěl štolu
Komorní hůrku v té době navštívili a studovali přední světoví odborníci a mezi nimi i Göethe. Ten navrhl do nitra kopce razit štolu a jeho návrh v letech 1834–1837 realizoval Kašpar hrabě Šternberk, tehdy náš nejlepší znalec hornictví, a jeden ze zakladatelů Národního muzea v Praze. Ražení štoly nebylo snadné, trvalo tři roky a v čediči se nakonec prokázala přítomnost olivínu, což znamenalo jednoznačný důkaz sopečných hornin, a tedy v tomto případě vítězství neptunistů. I když později se vědecký svět ustálil v názoru, že kus pravdy mají obě strany.
Göethe se vracel…
Göethe navštívil Čechy sedmnáctkrát a s jednou výjimkou, strávenou na Broumovsku, se vždy pohyboval v lázeňském okrsku daném Mariánskými Lázněmi, Karlovými Vary a Teplicemi. Výmar byl jeho domov, Itálie země snů a pak měl dvě krajiny, se kterými si přál zůstat ve vnitřním spojení Výmar a severní Čechy. Co ho uchvacovalo? Na rozdíl od klasické romantické krajiny plné rozervaných skalnatých útesů spíš asi zemské síly, které dřímají pod povrchem. Na jeho vztah ke Komorní hůrce upomíná i jeho památník ve skále zasazená pamětní deska. Poté už šlo vše oficiální cestou. V roce 1951 byla Komorní Hůrka vyhlášena národní přírodní památkou.
Stálé kontroly
Zemětřasné záchvěvy způsobuje uvolněný kysličník uhličitý, který je hnán pod vysokým tlakem zemskou kůrou a zapříčiňuje obrovské tlaky v hornině. Doslova bublající ho můžete vidět i cítit v přírodní rezervaci SOOS u Františkových lázní. Jde o jeden z nejvýznamnějších přírodních unikátů Chebska. Co způsobuje bublání bažin? Jedná se o takzvanou mofetu, což jsou suché výrony kysličníku uhličitého, které mají zdroje v zemském plášti někde v hloubkách od třiceti do padesáti kilometrů. I když podle vědců aktuální nebezpečí nehrozí, neponechávají nic náhodě. Instalovali proto v Západních Čechách síť kontrolních stanic, které zaznamenají pohyby půdy od jedné tisiciny milimetru. Jednou z nich je stanice Květná, jedna z třinácti stanic západočeské seismické sítě webnet. Snímače, seismometry, jsou umístěny v hloubce asi pět metrů na skalním podkladu a ve vedlejší budově se nachází záznamové aparatury, přes které se seismické signály přenáší přes internet do Geofyzikálního ústavu v Praze.
Co na to pověsti
Na rozdíl od střízlivých vědců si ale lidová tvořivost vykládala soptění a otřesy půdy na Komorní Hůrce po svém: Podle jedné pověsti se tu tak mocně zatopilo v obrovském kotli, až vybuchl, a tak se minerální vody rozstříkly po celém Chebsku. Další pověst vypráví o tom, že zde žil národ skřítků, kteří tu prováděli své reje a škodili celému okolí. To, co lidé přes den postavili, skřítci v noci rozmetali. Platilo na ně zvonění zvonu, takže si všichni zdejší osadníci opatřili zvon a celé noci zvonili, až donutili skřítky odstěhovat se. Ale traduje se, že až ve zdejším kraji všechny zvony vymizí, skřítkové se vrátí a znovu budou své reje provozovat.
