Potkali jste někdy člověka, o kterém byste bez váhání pronesli, že má Filipa? O někom takovém byste rozhodně řekli, že nepostrádá důvtip, inteligenci a logické uvažování. Možná by byl až trošičku vychytralý? Mazaný jako liška? Třeba byste si troufali i o sobě tvrdit, že rozhodně Filipa máte.
Jak je důležité míti Filipa? To je název divadelní hry irského dramatika Oscara Wilda, podtitul zní lehkovážná komedie pro vážné lidi. Tato konverzační komedie nás zavede do Anglie 19. století mezi městskou smetánku. Dialogy jsou vyšperkované spousty ironie, sarkasmu nebo paradoxů. Děj je vcelku jednoduchý, dva mladíci, ve snaze zalíbit se svým vysněným dívkám, se vydávají za muže jménem Filip. Obě vyvolené totiž mají životní sen, a to – zamilovat se do Filipa. Tento divadelní kus je velmi inteligentně a vtipně napsán, že by snad sám Oscar Wilde Filipa opravdu měl? To už se asi nedozvíme, avšak pokud jste Jak je důležité míti Filipa nečetli či v divadle neviděli, rozhodně Vám doporučuji to změnit.
Oscar Wilde se narodil 16. října 1854 v Dublinu. Jeho otec William byl významným chirurgem, matka Jane byla básnířka a Oscar se narodil jako druhé ze tří dětí. Jejich dům byl jakási Mekka pro dublinské lékaře a umělce. Oscar se do svých deseti let vzdělával doma, poté navštěvoval královskou školu Portoro, Trinity College a nakonec Oxford. Známým se na této univerzitě stal nejenom pro své intelektuální schopnosti, ale také pro svou extravaganci. Významný vliv na jeho život a i tvorbu měl jeho profesor Walter Pater, který vyznával tzv. čistou krásu v umění. Wilde zde začíná psát své první verše a setkává se s názory dekadentů, což se později také odráží v jeho umu. 1873 úspěšně dostudoval.
V této době byl velmi kritický vůči londýnské smetánce a dával jí to okázale najevo. Přesto – nebo právě proto – byl velmi vyhledávaným společníkem. Jeho vypravěčské schopnosti, důvtip a šarm obohatily nejeden večírek. Po cestách do Paříže a New Yorku se usadí v Londýně. Roku 1884 se oženil s Constance Lloydovou, což mu díky jejímu společenskému postavení zařídilo život v blahobytu. Narodili se jim dva synové, o něž se velmi dobře staral. Začal psát pro noviny, kde se vyjadřoval k politice, kulturním událostem, módě či umění. Z novin však odchází, protože se chce věnovat své vlastní tvorbě. V roce 1888 vydává sbírku pohádek Šťastný princ a jiné pohádky. Postupně publikuje další a další díla, mimo jiné roku 1891 svůj jediný román Obraz Doriana Graye a postupně se stává známým a uznávaným spisovatelem. V dalších letech dosahuje úspěchu i jako dramatik. Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel či Vějíř lady Windermerové, to jsou namátkově vybrané konverzační komedie, které jsou ale i plné kritiky vůči tehdejší společnosti. Nelze nezmínit další významné dílo, tragédii Salome.
Pozdější jeho život i závěr tak sluncem zalité nebyli. Udržoval vztah s mladým a hezkým Alfredem Douglasem, což ho přivedlo až do vězení. Několik měsíců strávil na cestách, zemřel opuštěn, v bídě na meningitidu v pařížském hotelu. V Paříži byl rovněž pochován. Díky své nadčasové tvorbě žijí jeho myšlenky nadále.
