Dalimil
Mužské jméno slovanského původu (starší tvar je Dalemil), znamená „stále milý“. Podle českého občanského kalendáře má svátek 5. ledna. Jeho nejznámějším nositelem je historicky nedoložený Dalimil Meziříčský, kterému bylo v minulosti Václavem Hájekem z Libočan připsáno autorství anonymního díla označovaného dodnes jako Dalimilova kronika.
Kronika útěchy
Dalimilova kronika je nejstarší česky psaná veršovaná kronika, jedno ze stěžejních děl českého písemnictví. Pochází z počátku 14. století, záznamy končí rokem 1314, existuje několik pozdějších dodatků. Již ve 14. a 15. století bylo vytvořeno mnoho jejích opisů a překladů. Podle svého nejdůležitějšího zdroje bývá označována též jako Kronika Boleslavská. Označení přívlastkem „Dalimilova“ se objevuje až v 17. století. Pro své silně vlastenecké ladění byla předmětem zvýšeného zájmu vždy v dobách národního útisku.
Fiktivní vlastenecký šlechtic
Boleslavský panovník Dalimil Meziříčský není historicky doloženou postavou (kronika se proto také někdy označuje jako Kronika, tak řečeného, Dalimila). Odborníci soudí, že autorem byl zřejmě šlechtic, hluboce přesvědčený o odpovědnosti panovníka za osud celé země a národa. Svým textem se rozhodl historickými argumenty přimět českou šlechtu ke zvýšení aktivity proti cizí nadvládě, celou kroniku prostupuje silné vlastenecké cítění. Hned v úvodu si klade za cíl zpracovávat domácí příběhy a omezit tak, tehdy oblíbená, vyprávění cizích rytířských osudů. Na mnoha místech vybízí k odporu k cizím škodlivým vlivům a módám (turnajům, dvorským slavnostem, odívání apod.), zamítá sňatky českých feudálů s cizinkami a výchovu jejich dětí podle cizích vzorů nebo v cizině.
Dalimilovy prameny
V úvodu autor vypočítává zdroje, ze kterých vycházel. Nejvýše hodnotí dnes neznámou kroniku z Boleslavi, ze které hodně čerpal. Zřejmě šlo o nedochovaný opis Kosmovy kroniky, z níž přejal mnoho informací a pověstí, např. O Libuši, O Přemyslovi. Dále autor čerpal z latinské legendy O svatém Václavovi a svaté Ludmile a z ústního podání kmenových, místních a erbovních pověstí. Pojednává o erbech českých šlechticů a o vývoji erbu českého panovníka od kotle, orlice a jednoocasého lva až ke lvu dvouocasému.
Od Babylónu k Lucemburkům
Kronika obsahuje celkem 106 kapitol. Na začátku líčí stavbu babylónské věže, následující boží trest, zmatení jazyků a rozchod lidí do různých částí světa. Pokračuje chronologicky řazenými příběhy z historie Čech počínaje osídlením našeho území praotcem Čechem, pověstmi o Libušině proroctví, o Přemyslu Oráčovi a o Dívčí válce. Končí v období vlády Jana Lucemburského v roce svého dopsání (1314), existuje ale i několik pozdějších dodatků (zejména z let 1315 a 1316), které však patrně nenapsal původní autor.
Dalimilovský unikát
Dne 17. března 2005 na aukci v Paříži získala česká Národní knihovna cenný fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky za 339 000 eur. Zakoupený spisek je podle odborníků nejvzácnějším bohemikem, jaké se na trhu objevilo v posledních, nejméně osmdesáti, letech. Obsahuje dvacet čtyři bohatě ilustrovaných stránek o formátu přibližně A5. Pochází zřejmě ze třicátých, nebo čtyřicátých let 14. století. Přesně týden nato se tento vzácný dokument objevil volně dostupný na internetu (www.manuscriptorium.com).
Václav Hájek z Libočan († 18. březen 1553)
byl český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický farář, později katolický kněz. Byl společensky velmi obratný, díky svým známostem se domohl mnoha církevních funkcí, kterých zastával i několik najednou, po celý život jej však provázely soudní spory, v nichž byl obviňován z různých zpronevěr, neplnění si povinností vyplývající z jeho funkce atd. Jeho nejznáměším dílem je poutavá a dramatická Kronika česká (ovšem Hájek obětoval čtivosti faktickou přesnost. To je škoda zvláště proto, že měl exkluzívní přístup k Deskám zemským – tehdejšímu zemskému archívu, který nedlouho po napsání jeho kroniky lehl popelem).
