Významnou a zajímavou osobností českých dějin první třetiny 17. st. se stal Albrecht Václav Eusebius Valdštejn (1583–1634). Narodil se v heřmanické tvrzi u Jaroměře rodičům Vilému z Valdštejna a Markétě, rozené ze Smiřic, jejichž panství čítalo sedm vsí s pozemky a 92 poddanými. Rodiče mu záhy zemřeli, takže jako dvanáctiletý opouští rodnou tvrz.
Cílevědomý sirotek
V mládí se osvědčil jako voják a muž, toužící po kariéře. Ač původem nekatolík, přestoupil na katolickou víru a později se z vypočítavosti oženil s bohatou vdovou. Ta v roce 1614 zemřela, a tím se stal ještě mladý Valdštejn vlastníkem rozsáhlého dědictví. Obrovský majetek nadále rozšiřoval. Jako konfi skát kupuje roku 1622 frýdlantské a liberecké panství. O něco později získává i panství rodu Smiřických. Tehdy se rozhodl učinit svým sídelním místem město Jičín, díky jeho výhodné poloze.
Přestavba Jičína
Do té doby byl Jičín malým, venkovským provinčním a většinou dřevěným městečkem, navíc se zámkem, pobořeným nedávným výbuchem. Je pozoruhodné, že u nás i po evropě, když se rozpoutala třicetiletá válka, města vylepšovala a zpevňovala své hradby před útokem dělostřelectva, kdežto Valdštejn začal od roku 1624 za pomoci významných italských architektů budovat své sídelní město. Za vedení Valdštejna a jeho stavební kanceláře vypracovávali plány demolicí celých částí města, na uvolněných prostorech výstavbu novou, a to jak obytných a účelových domů, tak i budov reprezentativních. Velká pozornost byla věnována důkladné opravě a úpravě pobořeného zámku na jičínském náměstí. Musíme si uvědomit, že pokud byl vévoda přítomen v Jičíně, doprovázelo ho dvořanstvo, hodnostáři a další lidé v počtu asi 800 osob, které bylo třeba ubytovat a na 1 tisíc koní. Ty bylo třeba ustájit. Pamatováno je i na veřejná prostranství.
I okolí města se zkrášlovalo
Zájem architektů sahal i za město, a to vytvářením dlouhých linií z města přírodou až ke krajinným dominantám v okolí. Těmi byl vrchol kopce Veliš s hradem, vzdálený 3,5 km od Valdické brány, nebo Valdštejnova reprezentativní vila – lodžie pod vrcholem Zebína ve vzdálenosti 2,5 km a za ní ještě o 1 km dál ležící kartuziánský klášter s kostelem. Že to architekti měli dobře vymyšleno a vyměřeno se můžete snadno sami přesvědčit i dnes. Musíte k tomu ale použít přesnou podrobnou mapu a pravítko. To si položte na mapu tak, aby jeden konec byl na vrcholu Veliše (429 m) a druhý na bývalém klášterním kostele Nanebevzetí P. Marie v dnešních Valdicích. Uvidíte, že přesně pod hranou pravítka najdete Valdickou bránu v Jičíně, bude s ní souhlasit i směr lipové aleje k Valdštejnově lodžii a na konci linie je bývalý klášterní kostel ve Valdicích. Velkolepá plánovaná výstavba měla poskytnout prostory také pro předpokládané biskupství a univerzitu. Valdštjn pozval do Jičína jezuity, dal jim postavit kolej a gymnázium. Chtěl postavit ještě i seminář a uvažoval o stavbě františkánského kláštera pod vrcholem Veliše a kláštera dominikánů přímo ve městě. Z pobořeného zámku vznikl honosný dvoupatrový palác se třemi vnitřními uzavřenými nádvořími a reprezentativním sálem, vysokým přes dvě podlaží. Do náměstí obrácené průčelí zámku má podloubí. Právě tak je to i na všech stranách obdélného náměstí.
Sázení lipové aleje
Pozoruhodným dílem je Valdštejnova alej, vysázená mezi městem a lodžií v roce 1631. Je čtyřřadá. Původně do ní bylo vysazeno 1152 lip malolistých, dnes jich je jen 986. Při okrajích jsou mezi stromy dva 4 m široké pruhy, určené pro jezdce na koních a stráže. Střední pruh, sloužící pro jízdu kočárů je 12 m široký. Dva protijedoucí kočáry se mohly pohodlně vyhnout. O vysazování jednotlivých lip se traduje, že proběhlo v režii vojska – čtyř praporů vojáků, včetně jejich velitelů a povelů, s vojenskou disciplínou. Sázet se začalo po výstřelu z děla. Vojáci s rýčem a jednou lípou přistoupili na vyměřené místo a strom zasadili. Každou řadu sázel jeden prapor. Později to lípy neměly lehké. Poškozovaly je mrazy, švédská vojska, pastva dobytka, vichřice i lidé při stavbě silnice do Lomnice nad Popelkou. Za posledními stromy stojí Valdštejnova lodžie s parkem. Projekt této krásné stavby s obytnou a hospodářskou částí vypracoval architekt Nicolo Sebregondi. Sebregondiho projekt Valdštejn bez průtahů schválil a hned v roce 1630 se přistoupilo ke stavbě. V roce 1632 byla hotova. Lodžie, obrácená třemi vysokými arkádami k východu do parku je jistou obdobou pražské Salla terreny u Valdštejnova paláce. Za arkádami má tři velké reprezentativní prostory. Současnou podobu dostala lodžie v 18. st. novou mansardovou střechou a dvouramenným schodištěm k sestoupení do parku. V parku rostou dva obrovské, červenolisté buky.
Ani po smrti neměl klid
Valdštejn nejen budoval Jičín, ale osobně si určil i místo svého posledního odpočinku v kartuziánském klášterním kostele. Tam pobyl jen 150 let. Po zrušení kláštera byla jeho rakev přemístěna do Mnichova Hradiště. Celý klášter byl v roce 1857 přebudován na dodnes činnou a dobře známou věznici Valdice.
