Nejen v zimním období nás může postihnout duševní onemocnění zvané deprese. Pokud čtete tyto řádky, pak nejspíše Vy nebo Váš blízký trpí depresí. Jak se s touto nemocí popasovat co možná nejlépe? Určitě jste si na internetu našli mnoho informací. Já Vám pak mohu přinést pohled (podpořený mou vlastní několikaletou zkušeností), který Vám může ulevit.
Deprese je NEMOC. Nelze ji zlomit vůlí. To je důležité. Nemůžete si říct, no tak, vzchop se, jdi do práce. To Vám naopak ještě přitíží. Znovu: deprese je nemoc a je třeba ji léčit. Proto, navštivte co nejdříve svého obvodního lékaře, či rovnou psychiatra. To, že navštívíte psychiatra, z Vás nedělá blázna. Možná byste se divili, kolik lidí chodi k psychiatrovi. Ten Vám nejspíše předepíše antidepresiva. Tím, že je začnete užívat, se nestanete feťákem. Opravdu ne, věřte mi. Antidepresiva jsou nenávyková, nebudete na nich závislí. Jen je potřeba mít na paměti, že než léky zaberou, trvá to minimálně dva týdny. Do té doby Vám lékař může předepsat ještě nějaká anxiolytika (např. Neurol, Riviotril apod.). To jsou léky, které Vás uklidní. S těmi ovšem opatrně, kdybyste je užívali delší dobu, může na nich vzniknout závislost.
Pokud jste již specializovaného lékaře navštívili, pak Vám gratuluji. Učinili jste první krok k vyléčení. Pokud ne, stále váháte, ráda bych Vám dodala kuráž se tam dostavit. Samozřejmě, že můžete dojít k závěru, že to zvládnete sami. Pokud Vám ale v testu, který je běžně dostupný na internetu, vyšlo, že máte středně těžkou až těžkou deprese, nebo máte myšlenky na sebevraždu, s návštěvou rozhodně neotálejte. Další věc, kterou byste rozhodně měli brát v potaz, je ta, že pokud Vám lékař při první návštěvě nesedne, nebo třeba zlehčuje Vaše problémy, můžete ho kdykoli změnit.
Lékař také může navrhnout hospitalizaci. S ní mám také velkou zkušenost, byla jsem hospitalizovaná asi 8x, vždy když jsem začala doma zmiňovat, že už tu nechci být apod. Mně vždy pomohla, dostanete se do takového skleníku, kde máte opravdu klid a prostor na rekonvalescenci. A navíc, co podle mě hrálo vždy velkou roli, v nemocnici máte velký pocit bezpečí. Je tam nonstop sestra nebo lékař, i v noci, kdyby Vám bylo špatně, můžete za nimi přijít a pohovořit, případně si zajít pro léky na uklidnění. Při hospitalizaci se Vám většinou uleví rychleji.
Znovu: deprese je nemoc. Nesnažte se jí zlomit vůlí. Nejde to, věřte mi. Místo toho na sebe zkuste pohlížet jako na nemocného. A bylo by fajn, kdyby i okolí Vás takto vnímalo. U své první deprese jsem se setkala s reakcemi okolí, co si vymýšlíš, vrať se do školy a makej. V ten moment je nejlepší jim taktně sdělit, aby si o depresi něco přečetli.
Takže dobře, jsem nemocný, co teď s tím? Vezměte si to takhle, kdybyste si zlomili kotník, tak by bylo žádoucí 3 týdny na tu nohu nestoupat. Teď máte zlomenou duši. Proto by bylo fajn, ji co nejméně zatěžovat. Je velmi důležité vědět, že deprese odejde. Neřeknu Vám přesně kdy, ale odejde. Nebude to trvat navždy. To jsem například u své první velké deprese nevěděla. Měla jsem hrozný strach, že mi takhle bude už napořád. Ale vždycky, opravdu vždycky (cca 14x), jsem se z toho dostala. Velká a důležitá rozhodnutí odložte na jindy. Stěhování, změna práce, vše odložte. Důrazně se nedoporučuje jezdit na dovolenou. Sebe si berete s sebou. Neuleví se Vám změnou prostředí.
Dávejte si malé cíle. Chvalte se. Veliký úspěch je, že jste se ráno vůbec zvedli z postele a vyčistili si zuby. Pochvalte se za to. Je fajn, mít na daný den vytvořený nějaký plán. Například, že si připravíte snídani, budete si chvilku malovat, vynesete odpadky. Lepší si dát malé cíle než velké, které nezvládnete a budete si to vyčítat. Nezapomeňte se pochválit. Ruminace. Tento pojem označuje myšlenky, které si stále omíláte v hlavě. Jsem neschopná, nikdy se z toho nedostanu, ach jo, kdy tohle skončí, je mi tak blbě. Je fajn tohle „přežvykování“ něčím pozastavit nebo alespoň zmírnit. Co pomáhalo mně: vymalovávat omalovánky, luštit takové ty úplně jednoduché křížovky, dívat se na nenáročné pořady v televizi. Hledejte, co právě Vám pomůže.
Co mně vždycky u deprese ulevilo, bylo depresi přijmout. Rict si: dobře, tak teď mám depresi, nějaký čas tu se mnou bude, ale přejde to. Protože, podle mé zkušenosti, čím víc si říkáme, že depresi nechceme, že chceme, aby nám nebylo tak blbě, že chceme, aby se nám ulevilo a bylo nám líp, tím horší to je. Čím větší tlak na depresi vyvolám, tím větším protitlakem na mě zpětně působí. Proto je lepší opravdu přijmout fakt, že mi teď nějakou dobu bude blbě. Samozřejmě je fajn, hledat prostředky, jak si alespoň trochu ulevit (třeba ty omalovánky apod.), ale je důležité přijmout ji. Vím, že to může být těžké. Ale zkuste to.
Podpora blízkých. Vím, že se mě mamka vždycky ptala, Pavli, co by ti udělalo radosť? A já vždycky v pláči odpověděla, že nic. Je fajn, druhým říct, jak by Vám mohli pomoci. Někdy stačí jen držet za ruku, obejmout, jen prostě vědět, že někdo je tady s Vámi.
Řešit příčinu deprese? Tady je to dost obšírné. Zpravidla se uvádí, že ve fázi těžké deprese je kontraproduktivní řešit příčinu, protože dotyčný na to psychicky nemá. Tohle záleží na Vás. Jestli cítíte, že by Vám pomohlo, znát důvod toho, proč Vám není dobře, a myslíte, že by se Vám pak ulevilo, zkuste to. Však jak jsem již psala, důležitá rozhodnutí nechte na jindy. Pokud však máte pocit, že by Vám šťourání se v příčinách jen přitížilo, nechte to být.
Poslouchejte své tělo. Poslouchejte sebe. To je asi ta nejdůležitější rada. Máte chuť jít se na chvilku projít? Běžte. Po 10 minutách jste unavení a potřebujete si jít zase lehnout? Běžte. Máte pocit, že se potřebujete vypsat, vymalovat? Udělejte to. Jakákoli tvůrčí činnost je fajn. Psaní, malování, tanec, pohyb, cokoli. Moc Vám držím pěsti, aby deprese odešla co nejdříve. Odejde, nebojte. Držte se.
Vaše Pavlína
