text: Aleš Meduna
Sledovat politickou dráhu předního československého politika první poloviny 20. století, Dr. Petra Zenkla, je totožné se vzestupy a pády našich demokratických dějin. Československá strana národně socialistická, jejíž předsedou Zenkl byl, patřila k nejvýznamnějším politickým stranám první republiky a po roce 1945 se stala hlavním protipólem komunistů. Právě z národně socialistické strany vzešly významné osobnosti našich dějin ̶ Milada Horáková, Františka Plamínková, Prokop Drtina, Hubert Ripka či Edvard Beneš.
Petr Zenkl přišel na svět, jako osmý chlapec v pořadí, dne 13. června roku 1884 v Táboře v rodině krejčího. Mimochodem, jméno Zenkl pochází z německého slova Sängel a označuje dlouhou jehlici, nezbytný nástroj každého krejčího. Zenklovi rodiče vychovávali početné potomstvo vlídně i přísně. Klečení v rohu či trest rákoskou nebyly něčím neobvyklým. Finanční situace rodiny nebyla jednoduchá a Petr již jako dítě pomáhal v obchodě. Skromné poměry, ze kterých vzešel, předurčily Zenklovu cestu v politice, kde se nejvíc zajímal o sociální problematiku. Po absolvování obecné školy nastoupil na osmileté reálné gymnázium v Táboře. Díky vynikajícímu prospěchu si začal přivydělávat doučováním spolužáků. Další studia pokračovala na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. S ohledem na finanční možnosti studoval původně práva, která mohl absolvovat dálkově. V Táboře se seznámil se spisovatelem Jaroslavem Vrchlickým, který mu pomohl zprostředkovat doučování dětí z bohatých rodin i stipendium na ubytování. Následně Zenkl přestoupil na studia filologie, jež mu byla bližší. Se dvěma kamarády si našel podnájem v blízkosti fakulty. V blízké Žitné ulici bydlel hudební skladatel Antonín Dvořák, kterého Vrchlický Zenklovi představil. Zenkl se s Dvořákem často potkával a Zenkl později vzpomíná na jedno takové střetnutí v roce 1904. Dvořák na něj mával novinami a volal: „Už jste četl dnešní noviny, pane kolego? Včera dávali mou novou skladbu a dnes píše kritik, že prý člověk při poslechu jejího provedení zrovna cítí, jak se duše skladatelova vznášela ve velebném zanícení v nadzemských výšinách. Jak to jen může napsat? Oni páni kritici vždycky vědí všechno líp než autor sám. Já jsem si seděl doma na zadnici, pěkně jsem si pokuřoval a na stole jsem měl džbánek piva. Jak z toho udělat nadhvězdnou výši, to tedy nevím. Pro kouř jsem sotva viděl na notový papír…“
Kromě filologie navštěvoval přednášky z pedagogiky, etiky, sociologie, ale neopustil ani právní vědu. Jeho názory ovlivnil Masaryk, historik J. Goll a jazykovědec Gebauer, spisovatel Vrchlický a další významné osobnosti tehdejší české vědy a kultury.
Univerzitní studium ukončil v roce 1907 získáním doktorského titulu. Pro své další směřování si vybral pedagogickou dráhu. V této době se oženil s Pavlou Ševcovicovou, dcerou svého gymnaziálního profesora dějepisu. Ačkoliv bylo manželství šťastné a trvalo dlouhých 62 let, zůstalo bezdětné. Pavla Zenklová svého manžela podporovala a angažovala se v mnoha charitativních organizacích. Mladí manželé se přestěhovali do Karlína, kde bydleli až do roku 1936. Právě v Karlíně pak začíná jeho politická dráha. V červnu 1911 se konaly volby do říšské rady, zemských sněmů i volby na obecní úrovni. Zenkl se nechal přesvědčit ke kandidatuře a bez potíží byl zvolen do karlínské městské rady a obecního zastupitelstva. A s velkou pílí se zhostil své funkce. Vedle problematiky školství se plně věnoval řešení palčivých sociálních otázek. Přišel s poněkud netradičním a moderním pojetím, kdy vyzýval občany, aby se zajímali o věci kolem sebe, poukazovali na nedostatky a sami přicházeli s návrhy, jak si vylepšit a zjednodušit život, a nemuset se přitom spoléhat na pomoc od úřadů vyšší instance.
Největším úspěchem Zenkla a jeho „sociálního odboru“ bylo vybudování Ústředního sociálního ústavu hlavního města Prahy ̶ tzv. Masarykových domovů v Krči. Stavba byla zahájena roku 1926. Zenkl se jako ideový tvůrce projektu na stavbě sám angažoval, stal se též předsedou dozorčí komise. Financování zajišťovalo město vyčleněním závratné sumy 80 milionů Kčs a dalších 25 milionů na její dobudování. Slavnostní otevření proběhlo v říjnu 1928 u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného státu. Celková kapacita čítala 2850 lůžek. Komplex budov doplněný kaplí, čítárnou, knihovnou, holírnou, trafikou či divadelní síní patřil k nejmodernějším v Evropě. Domovy byly vybaveny teplou vodou, elektřinou a plynem. Zenkl sám označoval Masarykovy domovy za své životní dílo. Ve stati Proč jsme budovali Masarykovy domovy píše: „Zřízením Masarykových domovů obec pražská splnila jednu ze svých nejnaléhavějších povinností vůči občanům slabým a ohroženým. Také tím jako hlavní město státu dala příklad jiným obcím, jakého ducha má býti dnešní péče o sociálně slabé občany…“
Z komunální politiky se Petr Zenkl poměrně rychle vypracoval v politika na celostátní úrovni. V květnu 1931 byl jednomyslně zvolen do ústředního výboru Československé strany národně socialistické, o pět let později pak místopředsedou strany. Na jaře 1937 ze zdravotních důvodů odstoupil dlouholetý pražský primátor Dr. Baxa. Na uvolněný primátorský post byl zvolen právě Zenkl. Tuto skutečnost přivítal i spisovatel K. Čapek: „… máme novou hlavu obce a jsme spokojeni, že to je někdo, jehož jméno je nám už dlouho známo ohlasem nejenom radničním… neméně výmluvným svědectvím je péče o pražské děti, o které se Petr Zenkl postaral způsobem, jenž se blíží vzornosti.“ Takové renomé měl nový pražský primátor mezi politiky i veřejností. Rostoucí vliv fašistického Německa vyvolával velké znepokojení u Zenkla. Na konci září 1938, v předvečer Mnichovské konference, podal demisi předseda vlády M. Hodža a funkce byla nabídnuta právě Zenklovi. I přes naléhání E. Beneše Zenkl odmítl. Po složitých jednáních došlo nakonec ke jmenování úřednické vlády generála Syrového. Na Zenkla připadl post ministra bez portfeje. Ve druhé vládě Syrového vedl resort ministerstva zdravotnictví, tělovýchovy a sociálních věcí. Sám Zenkl se vyjádřil takto: „ … telefonoval mi Schieszl, že mám vstoupit do nové vlády. Odmítl jsem, že nepůjdu do nové vlády pimprlat. Šel jsem výjimečně odpoledne domů a řekl: „Pavlo, dej mi kafe. Divila se, že jsem přišel domů, a že nadto chci kávu, kterou nikdy nepiju. Vysvětlil jsem to tím, že nepůjdu do vlády. Ale telefonoval Beneš, chápal moje stanovisko, řekl, že je to jen na krátkou dobu, přijal jsem.“ Zenklovo působení v období první republiky hodnotí historikové kladně. Byl jedním z tvůrců nemocenského, úrazového a starobního pojištění, stál v čele transformace pražského systému zdravotní a sociální péče. V politické rovině postupoval hierarchicky díky své píli a cílevědomosti.
Dne 1. září roku 1939 byl zatčen gestapem spolu s dalšími významnými osobnostmi českého politického, společenského a kulturního života. Z pražské Pankráce byl odsunut do koncentračního tábora Dachau, kde zůstal dva týdny a záhy se přesunul do dalšího tábora Buchenwald. Zde se setkal např. s umělcem J. Čapkem, publicistou F. Peroutkou či náčelníkem Sokola Klingerem. Vysvobození se Zenkl dočkal v dubnu 1945, kdy tábor osvobodila americká armáda. V Praze se po svém návratu z koncentračního tábora setkává s manželkou, která prožila celou válku v Praze. Zenkl se vrací do křesla pražského primátora, stává se předsedou národních socialistů a je na politickém vrcholu. Ve vyhrocené atmosféře proběhly v květnu 1946 parlamentní volby. V českých zemích zvítězili komunisté, na Slovensku Demokratická strana. Národní socialisté obdrželi přes milion hlasů a skončili na druhém místě. Předseda strany, Petr Zenkl, se stává místopředsedou vlády v Gottwaldově kabinetu, Zenklovi spolustraníci pak obsadili tři ministerská křesla ̶ P. Drtina, J. Stránský a H. Ripka. Vítězství komunistů ve volbách předznamenalo další vývoj. Komunistická strana obsadila tři důležitá ministerstva ̶ vnitra, zemědělství a informací, čímž výrazně ovlivňovala bezpečnostní orgány a sdělovací prostředky. Střety demokratických stran a komunistů narůstaly a na přelomu let 1947/1948 se situace ve vládě stává neúnosnou. Ministři většinou ani neprojednali program jednání a v projednávaných bodech nedocházeli k usnesení. Po plánované výměně velitelů SNB v Praze, kterou organizoval komunistický ministr vnitra Nosek, se 20. února 1948 rozhodlo 12 ministrů za národně socialistickou stranu, lidovou a Demokratickou podat demisi. Ministři spoléhali na prezidenta Beneše v naději, že jejich demisi nepřijme. Beneš však podlehl tlaku Gottwalda a doplnil vládu ministry dle návrhu komunistů. Moci se ujala druhá Gottwaldova vláda a komunisty ovládnutý parlament schválil v květnu novou ústavu, která potvrdila změnu poměrů.
Po abdikaci byl Petr Zenkl pod dohledem agentů STB, přesto se mu podařilo v srpnu 1948 i s manželkou uprchnout na Západ a stal se hlavou československého politického exilu. Petr Zenkl zemřel na počátku listopadu roku 1975 v USA ve vysokém věku 91 let.
Takový byl život jednoho z nejvýznamnějších českých politiků první poloviny 20. století. Po celou dobu existence první republiky pracovitostí stoupal jak v magistrátní, tak i stranické hierarchii. Tento postup však zastavila až druhá světová válka. Po ní se domácí i mezinárodní situace změnila a Zenkl se jako předseda strany musel potýkat se silným vlivem komunistické strany a jejími praktikami. Spolu s ostatními nedokázal zabránit komunistickému převratu, a tak mu necelých deset let od zatčení gestapem hrozilo zatčení nové, komunistické. Přesto se mu podařilo uprchnout na Západ a začal budovat svoji novou politickou i ekonomickou existenci. Na jeden lidský život jsou dvě světové války, vězení a exil možná až příliš mnoho….
Použitá literatura: Čečrdlová: Petr Zenkl, Ústí nad Labem, 2010; 4 Nekola: Petr Zenkl, Praha, 2014
