Pavlína Kravcivová
Když je ticho zlato, ať už si ho dopřejeme v pyžamu nebo na balkoně.
Kdo by si pomyslel, že tak banální věc, jako být o samotě, může vyvolat takový klid? Možná to začalo už v dětství, kdy jsem se schovávala pod stolem, abych si s klidným svědomím mohla hrát s panenkami, zatímco máma povídala a pomlouvala se sousedkou. V tu chvíli jsem si uvědomila, že „osamělost“ není synonymum pro „smutek“. Naopak je to jako mít vlastní VIP zónu, kde si určuji pravidla. A vydrželo mi to dodnes. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že jsem opravdu velký introvert. Miluju být sama se sebou, nemusím se s nikým komunikovat a jen třeba pozorovat oblaka či listy stromů. To je opravdový balzám na duši!
Samota jako svatyně klidu
Než začneme, pojďme si ujasnit, co vlastně znamená být sám. Pro někoho to může být hodina v oblíbené kavárně s knihou, pro jiného to může být den strávený v pyžamu na gauči s Netflixem a nějakou skvělou komedií, pro dalšího zase tři hodiny strávené procházkou v lese pouze za zvuku přírody. Ať už to vypadá jakkoli, jedno je jasné: potřebujeme to! Potřeba být o samotě je jako mít vlastní ateliér pro nápady. Když se ocitnu sama, najednou mě napadají myšlenky, které by se ve společnosti mých přátel ztratily v hluku smíchu a debat. Takže když mě někdo vidí s kávou a zápisníkem, je to vlastně moje umělecké období. Kdo ví, mohlo by z toho vzniknout i mistrovské dílo… nebo alespoň pár vtipných poznámek. V dnešní době je stres všude kolem nás. Práce, rodina, povinnosti. Co uvařím k večeři, kdy se mi konečně podaří vyluxovat a vyřídit a to do pracovní meetingy. Někdy je potřeba udělat si výlet do světa „jen já a moje myšlenky“. Ať už to znamená posedět si na chvilku na balkoně s výhledem na sousedovu rajčata, nebo procházku lesem, kde se potkávám s veverčím obyvatelem, bytí o samotě je jako detox od každodenního chaosu.
Jak se osamělost stala mým nejlepším přítelem? Začalo to nevinně. Nejprve jsem si říkala, že si jen dopřeju chvíli sama pro sebe. Ale pak jsem zjistila, že bytí o samotě je jako skvělá restaurace, kde si můžete objednat přesně to, co máte rádi, a nikdo vás neobtěžuje s doporučeními. A co víc, nemusíte se s nikým dělit o poslední kousek koláče! Pyžamo nebo župan anebo ještě vytahané tepláky. Je to jako superhrdinské oblečení pro domácí odpočinek. Kdo potřebuje elegantní šaty, když můžete být královnou pohody? Nikdo se na vás nedívá, když se nenápadně proplížíte do kuchyně pro další kousek čokolády. Ba co víc! Takový župan večer po koupeli nebo již zmíněné staré, ale vaše mega oblíbené tepláky – jste sami se sebou a vaše pohodlí je naprostá priorita. Pryč s nepohodlnými lodičkami! Když jsem sama, můžu si dovolit tancovat jako blázen (ideálně hudba 50. let, podle mě nikdo nesložil geniálnější songy), zpívat ve sprše nebo dokonce mluvit se svými rostlinami, aniž bych se cítila jako adept na psychiatrii. A kdo ví, možná mé ty rostliny poslouchají. Pokud ne, alespoň se mi snaží vyjít vstříc svým zeleným listím. (Tak tohle, kdybych řekla veřejně, tak stoprocentně na té psychiatrii skončím).
Kdy je samota příliš velká? Ale pozor! Samota může mít i své stinné stránky. Zatímco se v jednom okamžiku cítíte jako naprosto svobodná bytost, ve druhém se může proměnit v pocit osamělosti. Když jsem si uvědomila, že jsem už čtvrtý den nepromluvila s nikým jiným než s pizzou k večeři, ještě navíc mraženou, zavolala jsem své nejlepší kamarádce a naplánovaly jsme si piknik v parku. Je fajn si na chvíli odpočinout od společnosti, ale příliš dlouhá samota může vést k tomu, že se začnete bavit s ovladačem od televize. „Kde jsi byl celou dobu?“ si pak říkáte, když se snažíte vzpomenout na poslední film, který jste viděli. Ovladač na televizi je všeobecně takový zajímavý předmět, který se ztrácí a vzápětí se nachází na úplně nečekaných místech a nikdo si nemůže vzpomenout, že by ho zrovna právě tam položil. Podobně zajímavé předměty jsou třeba i klíče, mobil nebo peněženka. Tak schválně, kolik z vás už nemohlo najít klíče, když jste hrozně spěchali do práce?
Kolik se pak konečně dostanete mezi lidi, najednou si uvědomíte, jak moc vám chybějí. Smích, debaty, dokonce i ta trapná tichá místa při setkání, kdy všichni ve stejný okamžik zapomenou, co vlastně chtěli říct. To je přece krásné! Už Aristoteles prohlásil, že člověk je zoon politikon, což v překladu znamená, že potřebujeme být mezi lidmi.
Jak najít rovnováhu? Jedním z největších umění v životě je najít rovnováhu mezi bytím sám se sebou a společností. Není to vždy jednoduché, ale pár tipů by mohlo pomoct:
1. Plánujte si „osamělé“ dny.
Zapište si do diáře dny, kdy chcete být sami, a dny, kdy se s někým setkáte. Můžete mít takové „osamělé rande“ s knihou nebo s oblíbeným filmem.
2. Neberte se příliš vážně!
Jste si jisti, že se bavíte i o tom, jak se někdy rádi schováváte doma v pyžamu. A jím můžete sdělit, že jsou dny, kdy se vám vůbec, ale vůbec nic nechce. Podle mě se budete divit, kolik z vašich přátel to má úplně stejné!
3. Naučte se odcházet od obrazovky.
Věnujte si čas na procházky v přírodě, aniž byste se neustále dívali do telefonu. Samota může být krásná, když se zaměříte na okolní svět. Mobilní telefony jsou kapitola sama o sobě. Na toto téma je nestálý tento článek, možná ani tři takové. Je fajn, nebýt stále na příjmu a co jsem zavedla já, spát v ložnici, zatímco se telefon v kuchyni nabíjí. Skvělá věc!
4. Zkuste nové aktivity.
Pokud se vám samota už zajídá, zkuste se zapojit do nějakého kurzu nebo klubu. Můžete potkat lidi se stejnými zájmy a navázat nová přátelství.
5. Naučte se umění „ticha“.
Někdy je ticho to nejlepší, co můžete udělat. Zkuste meditaci nebo prostě jen sedět a vnímat, co se kolem vás děje. A meditace rozhodně nemusí vypadat tak, že sedíte v lotosovém sedu a bručíte ooooom. Stačí si třeba jen sednout na zahradu nebo do parku, zavřít oči a poslouchat štěbetání ptáků.
Takže tak to tedy je? Potřeba být o samotě není nic špatného. Je to jako mít vlastní malý svět, do kterého si můžete kdykoli utéct. Ale také je důležité nezapomínat, že občas je krásné sdílet chvíle s ostatními. Vždyť život je o rovnováze, a tak si dejme pozor, abychom se neztratili v naší vlastní VIP zóně. A teď, když už víte, jak důležité je strávit chvilku jen u pouze sám se sebou a navíc si to i užít, co takhle si naplánovat svůj „osamělý víkend“? Pyžamo, káva a kniha čekají!
