On:
Zapíná kávovar. Tak jo, espresso nebo latté? Hm, dáme radši espresso, potřebuju trochu nabudit. Měl bych se oholit? Ne, kašlu na to. Jde do koupelny, káva už se připravuje. Osprchovat se? Zbytečnost. Stejně z toho nic nebude. Vypadala jak nána. Taková zlatokopka? Možná. I když, nic z toho nebude… hm… ale třeba? Jednorázovka? Oplachuje si obličej studenou vodou. Dívá se na sebe do zrcadla a obdivně pokyvuje hlavou. Na to, že mi v létě bude čtyřicet, hm, docela dobrý. Ale gel na vlasy si dá. Jen malinko, tak lehce doleva pěšinku, to mu prý zdůrazní rysy ve tváři. V pokoji si obléká modré plátěné kalhoty a k tomu bílé tričko. Vonět se nebude. Asi ani nějak nechce udělat dojem. Tak proč na to rande vůbec jdeš? Napadá ho. Nevím. Z nudy? Ze zvědavosti? Tak asi něčím mu sympatická být musí. Ona. Na něm by se psychoanalytik nejspíš dost vyřádil. Nezpracované emoce z dětství, pochroumaný vztah s otcem, citově nepřístupná matka. Bla, bla, bla.
Káva už je hotová. Sedá si na barovou židli v kuchyni a letmo se dívá na hodinky. Má ještě přes půl hodiny čas. Možná ji i nechá čekat. Usrkne kávy, bože, tak tuhle brazilskou odrůdu musím znova koupit!
Ona:
Napouští si vanu. Kape levandulový, ne tak ne, pomerančový esenciální olej. Jen lehounce, nechce být celé zapatlaná a mastná. Svléká se, než se vana naplní po okraje, tak to má ona totiž ráda, nanese si na pleť čistící masku. Zkusí teplotu vody. Moc horká, jako vždy. Dopustím studenou ještě. Lehá si do vany a snaží se relaxovat. Moc jí to nejde. Začíná být trochu nervózní. On se mi fakt líbí. Je vtipný. To má na mužích ráda. Popravdě, to ji imponuje víc, než třeba peníze. Vtipný. Jo. Musí se oholit? Teoreticky ne, ale pro jistotu přejede nohy holícím strojkem. Který šaty si vezmu? Ty červený? Ne, ty vysloveně volají, dívej se, jsem rozdováděná a chlapy měním jak ponožky! Proč jsem si je onehdy vůbec kupovala? Už má jasno. Chvilku přemýšlí, proč ženy, nebo to dělá jen ona? Proč ženy tak řeší, co si vzít na sebe. Mají to chlapi podobně?
Dívá se na sebe do zrcadla. Dobrá volba, pomyslí si – tyhle květovaný jsou fakt moc hezký. Vypadáš jak panenka. To je dobře, nebo špatně? Ne, sluší mi to. Růžovou rtěnku, jen lehce, sandálky na podpatku a můžeme vyrazit. Jo, ještě parfém. Na krk, na zápěstí. Tak ji to učila maminka. Tak jo, jdeme.
On:
Proč se neozvala? Už tři dny a nic. Vždyť to rande bylo tak báječný. Tak jí to slušelo! A tak jsme se nasmáli! Přemýšlí, zatímco pije tu úžasnou brazilskou kávu. Tentokrát ale nechutná vůbec úžasně. Spíš trpce a hořce. Měl by něco sníst, ale nemá na nic chuť. Tohle se mu už opravdu dlouho nestalo. Ona ho dostala. Byla taková normální. Nenucená. Přirozená. Psal jí hned, co po rande dorazil domů. Jak se mu to s ní líbilo. A, že by si to mohli někdy zase zopakovat. Přišla jen strohá odpověď. Byl moc hrr? Nebo měl napsat pevné datum další schůzky? Pravdou bylo, že tohle opravdu nečekal. Tyhlety motýli v břiše, hned, co ji uviděl. Nebyl na to připravený. Možná mlel nesmysly? Možná se na ni díval víc, než bylo vhodné? Možná jsem to celý podělal. Ona. Už tři dny nemyslí na nic jiného. Ona. Dokonce se mu o ní i zdá! Co mám jen dělat?
Ona:
Už je to tři dny a on mi pořád píše. Vůbec to nepochopil. A já se tak vyšňořila! Šatičky, sandálky, vana před tím. A on přišel a vypadal jak bezdomovec. Pořád něco plkal, strašně překotně, skoro ji nenechal mluvit. Vůbec jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Co si o něm mám myslet. Každopádně z toho rande neměla vůbec dobrý pocit. A pak ta zpráva hned ten večer, ahoj, moc se mi to líbilo, kdy se zase uvidíme? Nikdy. Nevím, prostě tam nebylo to ono. A navíc, možná by mu dala ještě šanci, ale on opravdu tři dny píše skoro pořád. Ačkoli ona na to nereaguje. Je fakt divnej. Tak to ne, na internetový seznamky už fakt nikdy nevlezu!
