Milá Anežko,
právě dnes, 15. května, před padesáti lety jsem Tě poprvé spatřil. Seděla jsi na kašně na návsi, na sobě žluté květované šaty, v ruce kornout se dvěma, ne se třemi kopečky zmrzliny. Povídala sis s kamarádkou a něčemu jste se chichotaly. Nejspíš jsem na Tebe trochu víc zíral, protože jsi zachytila můj pohled a zatvářila ses, no, nevím. Tak nějak, jako by sis říkala, pane bože, proč na mě tak civí? Dokonce ses i rozhlédla, jestli někde na šatech nemáš nějakou skvrnu. Načež Tě upoutalo opět kamarádčino vyprávění, až jsi na mě zapomněla a smála ses dál. Já tam stál, jak solný sloup a chvíli mi trvalo, než jsem se zase vrátil do přítomnosti. Uvědomil jsem si, proč jsem vlastně na návsi (táta chtěl koupit nějaké nářadí do dílny, ale za žádnou cenu si teď už nevybavím jaké) a upaloval jsem pryč. Ty, jako ta záhadná dívenka, jsi mi nedala spát.
Pořád jsem přemítal nad tím, jak to, že Tě neznám? U nás na vesnici se prakticky znal každý s každým, ale Ty? Kde ses vzala tu ses vzala. A uvidím Tě ještě? Práce v dílně zabrala hodně času. Bavilo mě tátovi pomáhat, a ještě větší potěšení mi přinášelo ho pozorovat při práci. Vždycky si vymyslel nějakou práci. Mámo, tohle je potřeba opravit. Mámo, tohle musím vyrobit. Mámo, u sousedů jsem viděl to a to. Trochu ho teď zpětně podezřívám, že tak trochu do dílny utíkal. Jo, jo, maminka byla úžasná žena, jen byla tak nějak jaksi paličatá. Uštěpačná. Naštvávací. Takže se tátovi moc nedivím, že měl v dílně takový svůj hrad, nedobytný. A když pracoval, to soustředění. Byl úplně pohlcen tím procesem a když něco dělal, tak opravdu na sto procent. Maximální koncentrace, péče, nasazení. On si dokonce i se dřevem povídal! Tak maličká, teď tě hezky obrousíme a pak tě natřeme, abys byla krásná, víš?
Díky tomu, že jsem tátu pozoroval a učil se od něj, mám kladný vztah k práci. A když něco dělám, vyrábím a tak, tak se tomu naplno věnuji. Nemyslím na nic jiného. Jak by řekli teď ti moderní vědci, mindfullness. Jo, tak se tomu teď říká a já si to slovo pamatuji. Slyšel jsem ho v televizi a přišlo mi tak zvláštní, že mi prostě uvízlo v paměti.
A když jsem nepracoval v dílně s tátou, naplno jsem si užíval léto. Jezdili jsme s klukama na kole, stříleli špačky, kradli ovoce sousedům. Nebo taky chodili na koupaliště. No, ono to nebylo koupaliště tak doslova, ale zatopený lom. Nádherně čistá voda. A vloni dokonce někoho napadlo, zařídit tam stánek s limonádou a malým občerstvením…
