Ona
Hned ráno mi pípla zpráva: dobré ráno, měj hezký den. To je tak milý! Píšou si asi tři týdny. Vojta. Tohle jméno se jí vždycky líbilo, Vojtíšek. Tak by se mohlo jmenovat i jejich dítě. Ale prosím tě, nech toho! Trošku předbíháš, ne? Takže ano, s Vojtou si píšou. Na Facebooku, na seznamce, mi přišlo upozornění, máte líbím se. Vojta, 39 let, řidič vysokozdvižného vozíku, hledá přátelství. Ihned mi padl do oka. Vousatý, modré oči, krátké hnědé vlasy. Na to jsem fakt zatížená, tmavovlasý a modrooký. To je taková moje úchylka. Stydím se? Ne, vůbec. Takže když mi od Vojty přišlo, že se mu líbím, a já si prohlídla jeho profil, hlavně ty fotky (bože, ten je krásnej!), tak jsem mu musela hned napsat. Nemohla jsem dopustit, aby to nějak vyšumělo. Kuj žezlo, dokud je žhavé, hm? Ahoj Vojti, jaký jsi měl víkend? Skoro okamžitě přišla odpověď: Klári, moc fajn, včera túra a 18 kilometrů v nohách, co Ty? Velké T? Tak to mi opravdu imponuje. No a od té doby si píšeme. Jaký jsme měli den, na co se těšíme, o naší minulosti i o plánech do budoucna. Je to milý. Takový nenucený, přirozený. Prostě to plyne hezky. On na nic netlačí, já taky ne. No, i když, pozvánka na rande už by mohla jako zaznít.
On
Myslím na Kláru čím dál tím víc. Je fakt moc milá. Jak píše, dokonce ani nedělá pravopisné hrubky! Však ona bude chytrá, vždyť pracuje jako tlumočnice. Tyvaďo, budu jí stačit? Hm, to se pozná asi časem. Ale pokaždé, když mi napíše, tak se tak nějak culim na ten telefon. A vždycky se těším, až mi večer poví, jaký měla den. Nějak mě to s ní prostě baví. Je jiná než ostatní ženy, s kterými jsem si psal. Taková, jak to říct, normální? Hm, asi jo. Normální. Opravdová. A vypadá to, že má o mě fakt zájem. Hele, píšeme si už asi tři týdny, to je poměrně dlouhá doba, ne? To už bych ji mohl pozvat na rande. No jo, ale kam? Chtělo by to něco speciálního. Nebo naopak, něco normálního, takového, jako je ona sama. Myslím, že už to mám. Pozvu ji na zmrzlinu a na procházku do parku. Třeba bychom mohli vzít i deku, povídat si na trávě, udělat si takový malý piknik. Láhev vína s sebou? Ne, to ne, nechci nic uspěchat. Jen tak prostě, zmrzka, poklábosit a za dvě hodinky domů. Na první rande tak akorát si myslím. Jo, to bude fajn.
Ona
Tak, a máme po prvním rande. Jako když jsem přišla na smluvené místo a viděla ho vystupovat z auta, pomyslela jsem si, wow, tak ten je fakt nádhernej! Trochu jsem měla obavy, abychom si měli co říct, nakonec jsme se vůbec nezastavili. Řeč plynule, tak přirozeně, stejně jako konverzace přes písmenka před tím. Koupil mi zmrzlinu a pak jsme seděli na dece v parku. Dokonce mě i políbil! A to jsme se tak báli, abychom si voněli! Krásný to bylo. Už se těším na příště.
On
Tak, první rande máme za sebou. Bylo to moc fajn. Asi nejvíc se mi líbilo, jak se na mě usmívala. Poznal jsem, že se jí líbím. Sice asi zatím neplanu, jako ona, ale cítím se s ní dobře. Stačí to? Pro začátek určitě ano. Jak jsme, si psali před tím ne, že se nám, spolu tak hezky povídá (i jsme si samozřejmě nejdřív volali, abychom zjistili, jestli si opravdu máme co říct), tak schválně že jsme zvědaví, zda proběhne i ona důležitá jiskra. Jestli mezi námi bude fungovat chemie. A jak jsme seděli v tom parku na dece, konverzace plyne, já se na ni tak hezky culím, když v tom mi povídá, tak co, dáš mi už konečně pusu? Jako já bych jí pusu dal, ale asi až za dýl. Tak jsme se poprvé políbili. Zem se sice nepohnula, ale bylo to moc hezký. Už se těším na příště, až ji zase uvidím. Tentokrát rande navrhuje ona.
Ona
Tak, je to přesně půl roku od našeho prvního rande. Je pravda, že to nebylo až tak intenzivní, ale cítím se s ním tak svá. Nemusím si na nic hrát, prostě jsem sama sebou. A jak je to přirozený! Smějeme se, milujeme, objímáme, mazlíme se. Už jsem mu i dokonce navrhla společné bydlení. Není to brzo? No, možná pro někoho jo, jenže tady u Vojty, já od začátku cítím, že vše je správně. Že je vše tak, jak má být. Plyne to. Já vím, že se opakuju, ale prostě je to tak. Miluju ho. To beze všeho. Ano, občas se objeví nějaké pochyby, ale když se pak na mě usměje a řekne, co ty krásko, tak vím, že je to tak prostě. Takže řešíme stěhování. K němu, ke mně? Nejlepší bude najít úplně nový byt a vytvořit si tak naše hnízdečko lásky. Jo, koukám se pořád, určitě něco brzy najdeme.
On
Tak je to tu. Společné bydlení. Jo, trochu jsem měl obavy, že je to brzo, to se ale spíš ozývá rozum. Srdce ví, že je to tak správně. Trochu patetický ne? To jo. Dneska jedeme kupovat postel. Hezky velikánskou, ať se tam můžeme pořádně roztáhnout. To, že mi bere deku, to je jako klasika. Klárka ale navíc i chrápe. Jo, ženská a chrápe. Musel jsem jí koupit takový nástavec do nosu, prý proti chrápání. A sobě špunty do uší. Už jsme to zkoušeli a jo, dalo se to. A včera jsem jí řekl, že ji miluju. Poprvé. Málem se rozbrečela nejenom ona, ale i já. Tohle je prostě jiný, s ní. Vůbec jsem to nečekal. Asi budu muset poslat Facebooku nějaký děkovný dopis. Nebo pozvánku na svatební obřad. Svatba? No, jako, taky je to v plánu. Zatím jsem teda prstýnek nekoupil, ale rozhodně chci, aby se stala mojí ženou. A třeba abychom spolu založili rodinu. Protože s ní se tak cítím, ona je pro mě moje rodina už teď. A máme krásnej byt. Tak jsem zvědavý, co nám naše společná budoucnost přinese. Hurá seznamkám!
