Procházka Litomyšlí

Ne každé město se může pochlubit tak dlouhou a slavnou historií, protkanou politickými, kulturními i historickými událostmi. První zmínky o Litomyšli zapsal již k roku 981 kronikář Kosmas ve své Kronice české. Ve všech historických epochách se tu stavělo. Proto se dnes jeví i jako bohatá klenotnice stavebních památek celého, více jak tisíciletého stavebního vývoje.
Navíc památek, soustředěných do relativně malého prostoru mezi řeku Loučnou a stráň, zvedající se nad nepříliš širokou říční nivou. Za povšimnutí stojí, že vyvýšenou polohu zaujaly především městské dominanty – zámek, klášter a klášterní kostel. Projděte se alespoň krátce městem jež bylo působištěm mnoha významných osobností.

Na cestě městem

Kde začít lépe, než na Smetanově náměstí. Již jeho pozoruhodný tvar stojí za povšimnutí. Je především značně dlouhé – okolo 5 stovek metrů, na obou koncích rozšířené, uprostřed zúžené do šířky běžné ulice a navíc zalomené, takže od jednoho konce ke druhému ho ani nepřehlédnete. Při příjezdu od Vysokého Mýta se vám hned na severním konci pomníkem připomene slavný rodák, génius české hudby Bedřich Smetana. Obě fronty domů na náměstí mají podloubí. Celistvost pravé fronty přerušuje u radniční věže jediná ulička a úzká fortna. První ulička na levé straně, pojmenovaná po další zdejší významné osobnosti – Váchalova, má pozoruhodnou výzdobu fasády domu č. 127, sgrafita s výjevy z Krvavého románu, knihy J. Váchala. Ještě jednu zajímavost, snadno přehlédnutelnou, má tento dům. Je v něm prodejna nakladatelství Paseka, vedle jehož výkladu je malá mosazná deska. Text na ní je úsměvný. Zní: V tomto knihkupectví kojila 28. 6. 1997 kolem 10. hod. dopoledne svého syna Theodora světová operní pěvkyně Dagmar Pecková.

Krása měšťanských domů

Všechny domy jsou krásné svými pastelově barevnými fasádami. Naproti radniční věži je jeden s kamenným průčelím. Tento dům s popisným číslem 110 je nejhonosnějším měšťanským domem celého města. Stavěl se mezi lety 1530 – 48. Postavil a vyzdobil si ho sám první majitel, kameník Blažek, který se sem přistěhoval z Pardubic. Tam pracoval na renesanční přestavbě zámku. Zřejmě se tu od italských umělců hodně naučil a na fasádě svého domu to dal znát. V patře mezi okny a na vlysu nad nimi uvidíte lvy, jednorožce, ptáky i vodní panny. Stojí tu i čtyři vousatí muži, dva z nich jsou rytíři v brnění. Právě podle nich je dům pojmenován U rytířů. Zajímavá je i stará radnice, postavená z pískovcových kvádrů v roce 1418. V 16. st. byla přestavěna a v 18. st. dostala barokní fasádu. V roce 1814 jí byla věž zvýšena o patro. Ve spodní části má zazděnou starou délkovou míru – český loket (asi 59 cm) a rýhou v pískovci naznačeno, kam až sahala voda při povodni v roce 1781. Občas si vyjděte z podloubí před průčelí domů, abyste viděli některé z řady pamětních desek, připomínající osobnosti, působící v minulosti ve městě.

Městské kostely

Okolo levé fronty domů dojdete na konce Smetanova náměstí. Zahněte vlevo k Šantovu náměstí s proboštským kostelem Povýšení sv. Kříže. Je to nejvýznamnější památka gotické, předhusitské Litomyšle. Stavěl se v letech 1356 – 76. Po pár krocích dojdete na vedlejší Toulovcovo náměstí. Vavřinec Toulovec z Třemešné byl bohatý měšťan, který odkázal zde stojícímu špitálu značný majetek. Součástí špitálu byl až dosud stojící kostelík Rozeslání sv. Apoštolů, postavený na konci 14. st. Z tohoto náměstí máte krásný výhled na piaristický klášterní kostel ve výši nad vámi. Je barokní, stavěný v letech 1714 – 22. Pokračujte započatým směrem a dojdete ke vchodu do krytého schodiště. Tím vystoupíte před průčelí piaristického kostela Nalezení sv. Kříže se dvěma nakoso postavenými věžemi v průčelí. Všimněte si i vstupního portálu vedlejší budovy bývalé piaristické koleje a jejich krásných, dubových vyřezávaných dveří z roku 1681. Nesou znaky Pernštejnů a Trautmannsdorffů. Strohá budova níže vlevo za vámi patřívala kdysi gymnáziu, dnes tu sídlí muzeum. Vidíte ji jako patrovou, z druhé strany je však dvoupatrová, protože stojí ve svahu. Za 200 let, po která sloužila školní výuce, jí prošla dlouhá řada později známých osobností.

Chlouba města

Přes zahradu před sebou vidíte na nejznámější litomyšlskou stavbu – renesanční zámek. Urbář pernštejnského panství v Litomyšli jej v roce 1610 popisuje takto: „Zámek ten jest věscek od kamene a cihel čtyřhranný, v kvadrát stavěný a v něm množství pokojův …, Zmiňuje i na svou dobu pozoruhodnou věc ohledně kuchyně „čistotná voda po trubkách teče“. Zámek nevznikl na návrší nad městem jako první stavba. V 10. st. tu byl strážný slavníkovský hrad a hradbami si tu pak zřídili Kostkové z Postupic. Jeho přestavbou, kterou si objednal Vratislav z Pernštejna, vznikl pod vedením italských mistrů G. B. Aostalli a U. Aostalli mezi lety 1568 – 82 dnešní zámek. Má arkádové nádvoří, všechny vnější stěny včetně štítů jsou zdobeny sgrafitem. Celkem je prý na celém zámku na 8 tisíc sgrafitových psaníček. Zámek je přístupný a jednou z jeho zajímavostí je klasicistní zámecké divadlo, zřízené mezi lety 1796 – 97. Všimněte si tvarové bohatosti štítů, které patří k nejdokonalejším projevům vyspělé české renesance. V těsné blízkosti zámku stojí bývalý pivovar, v němž je rodný byt Bedřicha Smetany. I ten je přístupný. Určitě si zámek obejděte, abyste se přesvědčili, že každá jeho strana je řešena jinak. Pod severní stranou v parku je amfiteátr, kde probíhají některá představení hudebního festivalu Smetanova Litomyšl.

V klášterních zahradách

Ze zámeckého areálu vyjděte k bývalé piaristické koleji a pokračujte podle informačních směrovek rovně ke Klášterním zahradám. Vejděte a z vyvýšené polohy uvidíte rozlehlé trávníky, široké cesty i třpytivou vodní plochu, doplněnou krásnými plastikami sochaře Olbrama Zoubka. Klášterní zahrady vznikly na místě desítky let opuštěných a zanedbaných ploch, ležících nad centrem Litomyšle, mezi bývalou piaristickou kolejí s kostelem Nalezení sv. Kříže a kostelem Povýšení sv. Kříže s někdejším konventem obutých augustiniánů. Zahrady příjemně překvapují velikostí jednotlivých ploch, barevností, úpravou okolních staveb i tichou, nevtíravou reprodukcí barokní hudby. Je radost zde usednout a pozorovat okolí i procházející návštěvníky. Nechybí tu ani stylová restaurace. Tady, při tichém odpočinku v Klášterních zahradách, můžete procházku Litomyšlí zakončit.

Štramberk

Na Moravě nenajdete žádné druhé město, které bylo a stále je v tak hojném měřítku námětem výtvarných děl. Není divu, že se mu pro jeho krásu přezdívá Moravský Betlém. Už zdálky je pohled na město velmi působivý. Štramberk (městská památková rezervace) se malebně rozkládá na vápencových svazích Zámeckého kopce, Kotouče a Bílé hory v podbeskydské krajině na Novojičínsku.

Co nepřehlédnete

Při příjezdu do tohoto města vás bude téměř ze všech světových stran vítat jeho nezaměnitelná dominanta, věž zvaná Trúba. Je to vlastně pozůstatek po středověkém hradu Strallenbergu, jenž předcházel městu. Jeho vznik ještě i dnes provází řada nejasností, ale podle nových zjištění se předpokládá, že byl založen po roce 1200 jako zeměpanské sídlo na ochranu zemské hranice. Hrad vlastnili během staletí templáři, králové, markrabata i významné šlechtické rody. V 1. polovině 16. století, kdy přestal být sídlem vrchnosti, začal chátrat a postupně se stal pro místní levným stavebním materiálem. I když budete mít při návštěvě Štramberka málo času, tak 40 metrů vysokou válcovou gotickou věž, která byla v 1901–03 upravena na rozhlednu, musíte navštívit. Úchvatné pohledy na hradbu Moravskoslezských Beskyd a na město téměř z ptačí perspektivy rozhodně nelze zkrátka nevidět.

Vznik a historie

Samotný Štramberk byl založen v roce 1359 markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským, synem českého krále Jana Lucemburského a královny Elišky Přemyslovny. Město bylo brzy ohrazeno kamennými hradbami, jež se z velké části dochovaly dodnes. I přes tuto skutečnost bylo několikrát vypleněno a vypáleno, především v 17. století, a to za třicetileté války roku 1624 a Dány v letech 1626–1627. Proto většina pamětihodností pochází až po tomto období. Centrem města, kde se odedávna odehrává veškeré společenské dění, je svažité náměstí obklopené pozdně barokními a empírovými domy. Jemu dominuje hlavní městský svatostánek, barokní farní kostel sv. Jana Nepomuckého. Chloubou interiéru je vzácné sousoší Kalvárie, pocházející z bývalého poutního kostela Povýšení sv. Kříže na bájném Kotouči. Plochu náměstí krášlí novorenesanční kašna s mistrovskou litinovou sochou Hygie z přelomu 19. a 20. století. Zatímco náměstí má zděné domy, uličky v podhradí obklopují roubené domy, které dodnes tvoří výraznou součást městské zástavby a dělají Štramberk jedinečným nejen u nás, ale i v Evropě. Všech zdejších asi 90 lidových stavení valašského typu pochází z 2. poloviny 18. století a 1. poloviny 19. století. Ty nejkrásnější najdete na ulici Zauličí, Horní Baště a Jaroňkově, jež se příznačně přezdívá štramberská „Zlatá ulička“.

Nenechte si ujít

Štramberk nabízí na svém katastru několik atraktivních odpočinkových míst. Stojí za to projít si především severní svah Kotouče (517 m n. m.), kde byl v roce 1922 založen Národní sad, jímž vede romantická stezka lemována sochami a bustami našich velikánů, jako T. G. Masaryka, A. Jiráska, L. Janáčka nebo F. Palackého. Cestou se můžete kochat vůbec nejkrásnějšími pohledy na městskou památkovou rezervaci s Trúbou. Nejvýznamnějším místem Národního sadu je jeskyně Šipka (v minulosti krápníková), kde našli poprvé útočiště pravěcí lidé již před 32 tisíci lety, od té doby se tady vystřídalo mnoho lidských kultur. Světovou proslulost jeskyni zajistil v roce 1880 nález zlomku čelisti neandrtálského dítěte, tzv. Šípecká čelist.

Významná flóra a fauna

Vrch Kotouč je pozoruhodný i z botanického hlediska. Vyskytují se tady chráněné a ohrožené rostliny republikového významu, za mnohé bojínek tuhý, lomikámen trojprstý, bukovník vápnomilný. Důkazem, že zdejší území pokrývalo moře, je zdokumentováno na více než 600 druhů zkamenělin, což je nejvíc ve střední Evropě. Fosilní nálezy z Kotouče jsou chloubou mnoha muzeí, včetně vídeňského Přírodovědného muzea. Protipól Kotouče tvoří Bílá hora (557 m n. m.), jež je neméně oblíbeným cílem místních i návštěvníků.

Zajímavosti a unikáty

Především návštěva zaniklého lomu Kamenárka na jižní straně je mimořádně zajímavá. Vysoké příkré stěny lomu poskytují dokonalý obraz o geologické stavbě štramberského vápence. Pochopitelně i tady se daří vegetaci vázané na vápencové podloží (osívka jarní, kostřava sivá, strdivka brvitá), ale i živočišné říši (ještěrka zední, ještěrka obecná). Díky úspěšné reintrodukci, kterou v letech 1982–1992 uskutečnil Český svaz ochránců přírody, je opět součástí místní fauny ve 20. letech minulého století vyhubený velmi vzácný motýl jasoň červenooký. Kamenárku zatraktivňuje od roku 1999 postupně vznikající botanická zahrada s arboretem (10 ha) a ve stejném roce znovuobjevená propasťová jeskyně zvaná Pouťová. Objevena byla už v roce 1896, ale byla zasy-pána pracovníky ještě tehdy fungujícího lomu. Dodnes je stále v zájmu speleologů.

Ochráněné „uši“

Návštěvu Štramberka si můžete ještě zpříjemnit návštěvou místního pivovaru, Muzea Novojičínska (historie města, archeologické nálezy ze Šipky, zkameněliny z Kotouče), Muzea figurín historicky významných osobností Štramberku nebo Muzea Zdeňka Buriana, světově proslulého malíře pravěkých rekonstrukcí. A pochopitelně nezapomeňte koupit sobě a blízkým místní specialitu – Štramberské uši! Slavná perníková pochoutka se ve městě peče po staletí jako upomínka na vítězství štramberských křesťanů nad mongolskými Tatary ve středověku, kteří podle legendy uřezávali odpůrcům uši, jež po nich zůstaly. Možná vás bude zajímat, že se jedná o první český výrobek, kterému Brusel udělil ochrannou známku, což znamená, že se pod tímto názvem nesmějí péct nikde jinde než v tomto pozoruhodném moravském městě.