text: Pavlína Kravcivová
Schopnost abstraktně myslet je dána pouze lidem. Zvířata samozřejmě myslí také, nemohou však uvažovat o tématech jako láska, svoboda či nenávist. A pouze člověk má možnost vyspělé komunikace. Přemýšlet je moc fajn, pokud se nám to trochu nezvrhne. V anglicky mluvících zemích mají pro tento jev krásné slovo – overthinking. Což by se volně dalo přeložit právě jako přílišné přemýšlení. A od toho je jen krůček k overwhelmed, zahlcení. Komu z nás se někdy nestalo, že nemohl usnout právě z důvodu nadměrného množství myšlenek? Ležíme, naše tělo je už opravdu velmi unavené, zíváme, chce se nám spát. Ale hlava pořád šrotuje. Co budu dělat zítra, co všechno musím zařídit, a ten mě dneska naštval. A mysl si vesele povídá dál, rozvíjí jednotlivé myšlenky a ty nás zavedou až někam úplně k Mount Everestu. Možná až na jeho samotný vrchol! Usínání je krásný praktický příklad, kdy naše mysl není zkrocená. Mysl je dobrý sluha, ale zlý pán, říká se. Možná se nachytáme i během dne, že přemýšlíme nad zbytečnostmi. Konstruujeme scénáře, které by se mohly udát a každému jednomu přičarujeme neuvěřitelné množství detailů. A pak se stane co? Nerealizuje se ani jeden náš plán. A my si dali tak záležet! Tak jsme to vše přibarvili ze všech stran! Samozřejmě nechci přemýšlení hanit, to vůbec ne. Je například dobrým prostředkem pro poučení se z vlastních chyb.
Nebo, když se nemůžeme rozhodnout a zvážíme všechna pro a proti. Někdy, ale, čeho je moc, toho je příliš. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak s takovým přílišným přemýšlením zacházet. První způsob, který bych Vám ráda navrhla, je plně se soustředit na své tělo. Uvědomit si, zda sedím, či stojím, kde se mé tělo dotýká nějakého povrchu. Vnímat, jak se právě cítí. Pociťuji někde tenzi? Nebo snad bolest? Je mi toto oblečení příjemné, pohodlné? Nemám hlad? Nebo chuť na nějakou určitou potravinu? Jakou mám právě teď náladu? Nic nesoudíme ani nehodnotíme, jen přesuneme pozornost do svého těla. Toto uvědomění nás krásně propojí s přítomností. Můžeme zkusit i jedno cvičení, které se doporučuje při úzkostech, tak, aby nás dovedlo právě do přítomného okamžiku. Je vcelku jednoduché, můžeme ho praktikovat kdekoli a kdykoli a zabere nám pár minut. Nejprve vyjmenujte pět věcí, které vidíte. Nemusíte vymýšlet rovnou slohovou práci, stačí jen v bodech. Poté přeneste pozornost ke sluchu a řekněte čtyři věci, které slyšíte. Dále tři věci, které vnímáme tělem (například je mi zima či oblečení je příliš těsné a škrábe, případně vnímám tlak židle na svém pozadí). Nezapomeneme na čich – dvě věci, které cítíme jako vůni či pach, a ani na chuť – tam nám postačí pouze jedna věc. Po tomto cvičení byste se měli cítit uvolněnější, více ukotveni v přítomnosti a jako vedlejší produkt zastavíte tok myšlenek. Kdy je úžasné vnímat své tělo je tehdy, kdy jíme. Zpomalte a vychutnejte si každé sousto. To je taky taková meditace sama o sobě.
Další tip se zdá být velmi jednoduchý, ovšem opak je pravdou. Pohodlně se usaďte a nechte myšlenky plynout. To znamená, že je budete jen pozorovat, ony samy odejdou, nesmíte je však rozvíjet. Je to také svým způsobem meditace, pokud se Vám toto povede, opravdu svou mysl zklidníte. Můžete si i v duchu říkat, další, další a nechat je tak odejít. Další způsob je ten, že každou myšlenku označíte kategorií. Například myšlenka bude: co dnes uvařím k večeři? Kategorie je plány. Nebo: dneska mě Tomáš fakt naštval, kategorie je partner. Měla bych se věnovat více svým dětem, kategorie je děti. Když si takto myšlenky označíte, pak samy poplynou dál. Není to ovšem nic jednoduchého, protože u většiny z nás mysl funguje jako taková ta opice s činely, kterými práská o sebe. Ještě je potřeba tohle vymyslet! A nezapomněl jsi na tamto? Honzovi jsi měl zavolat! Ovšem, tak jako u všeho i zde platí, cvičení dělá mistry. Nemusíte sedět takto každý den dvě hodiny, jistojistě postačí i pár minut třeba vícekrát během dne. A ideální čas pro praktikování této meditace je samozřejmě večer, kdy nás naše mysl zahltí a my nemůžeme spát. Sama se kolikrát přistihnu, jak jsou moje myšlenky rozjívené, když se zpětně snažím vystopovat, jak jsem došla až sem. Jaké asociace se udály, že jsem se od „musím zítra koupit chléb“ dostala k celosvětovému míru a politické situaci na Dálném východě.
Napadá mě další věc – řídit se intuicí. Intuice je takový ten slabounký hlásek, která nám našeptává, co právě máme udělat. Co říct nebo jak se zachovat. Co bychom v tuhle chvíli přesně potřebovali. No jo, jenže on vnitřní hlas je zanesen právě salvou racionálních myšlenek, že? Podle jedné teorie má intuice přístup k vědomostem, ke kterým naše rozumová mysl přístup nemá. Pro to samozřejmě nemám žádný důkaz ani potvrzení, co však tvrdit můžu, je to, že pokud se jí budete řídit, dost Vám to usnadní život. Třeba jste dostali pozvání na večírek, ale jednoduše se Vám tam nechce. Jenže už jste s pozváním souhlasili, takže co teď? Jak se z toho vyvlíknu? Když poslechnete své tělo, které Vám říká buďme doma a čtěme si tu novou detektivku, co jsme dostali k narozeninám, poděkujete mu. Zjistíte totiž, že je to právě to, co jste potřebovali. Ne vést duchaplné konverzace na party, ale strávit čas sami se sebou a perfektně si tak dobít baterky. Ideální je, se každý den několikrát zastavit a zeptat se sami sebe, co bys teď potřeboval/potřebovala? A jen čekat na odpověď. Protože znovu, cvičení dělá mistra. A i rozhodování se podle intuice se dá natrénovat. Další věc je, se pak podle těchto indicií řídit a mít odvahu k tomu.
Pobyt v přírodě. Kdo by to čekal, že? Příroda má na nás blahodárné účinky, to proto, že je tak nedokonalá až je dokonalá. Vše funguje podle jakéhosi božího řádu, vše je harmonické, vše tak krásně plyne. Není nad to si po náročném dni udělat procházku v lese. A pokusit se tam jen být. Ne zase vymýšlet, co budu dělat až přijdu domů. Mysl totiž tak ráda utíká do budoucnosti nebo do minulosti právě proto, že v přítomnosti není schopna existovat. Dívejme se. Na louky, lesy, možná potkáme i nějaká zvířata. Poslouchejme šumění stromů, zpěv ptáků nebo třeba zurčení potůčku. Lehněme si do trávy a jen tak dívejme na nebe, pozorujíce mraky a hádající, jaký tvar nám co připomíná. Obejměme strom, pohlaďme trávu. Natrhejme si květiny, které si doma dáme do vázy a budou nám tak připomínat dokonalost přírody. Zase, zdá se to být obyčejná a lehká věc, ale kolikrát se nám to podaří? Kdo viděl film Avatar, bylo tam krásné slovní spojení. Kmen avatarů se zdravil: zřím Tě. To je přesně ono, můžeme se koukat, ale nemusíme vidět. A vnímat krásu přírody a poděkovat za ten okamžik, tak to je instantní štěstí, dostupné pro každého.
Veďte si deník. Nejde o to každý den popsat desítky a desítky stran, ale zaznamenat si, co mi ten den přinesl. Já osobně si píšu ty nejhezčí okamžiky, na které nechci zapomenout. Ba co víc, když si je zapisuji, tak si je znovu oživuji a je mi krásně. Dále zaznamenávám věci, za které jsem vděčná. Na téma vděčnost jsem toho sepsala již mnoho – podle mě je to jedna z nejrychlejších cest, jak se cítit dobře. Když poděkujete, a je jedno komu, klidně i sobě nebo jinému člověku, tak Vás zaplaví pocit radosti. A navíc je to zdarma! Každopádně psát si deník má i další efekt: když napíšete, co se ten den stalo, tak tím ten den jako by uzavřete a v posteli se k němu v myšlenkách již nemusíte vracet. Zároveň si třeba můžete naplánovat i úkoly a události dalšího dne, takže pak už nemusíte přemýšlet, co je potřeba zítra udělat. Protože to máte napsané a ráno se jen na poznámky podíváte.
A úplně na závěr, co bych nerada opomenula, zkuste si pravidelně provádět jakousi revizi svých životů. Tužka a sešit a vše napsat. Mé cíle, mé priority, kam směřuji, čeho chci dosáhnout. Pomůže nám to v životě mít jakýsi řád. Třeba zrovna zjistíte, že zbytečně plýtváte energii někde, kde to pro Vás ale vůbec není priorita. Nebo Vám dojde, kolik času trávíte na sociálních sítích, a že Vás to v životě nikam neposouvá. Je fajn si takto sednout pravidelně a sebekriticky zhodnotit, zda se blížíme k našim cílům, či nikoli. A bezesporu je přínosné si staré záznamy procházet, třeba zjistíme že to, co jsme si přáli před rokem už nyní vůbec nepotřebujeme.
Přeji Vám klidnou mysl a jen ty hezké myšlenky Vaše Pavlína
